Z pracovní cesty na Aljašku zpět do losangeleského Hollywoodu se producent dokumentárních snímků vracel v noci 29. října přes Denver. Po příletu na letiště v Burbanku si podle svých slov vyzvedl kufry, a jelikož lety probíhaly bez potíží, tak zamířil rovnou domů. Až tam si všiml, že některá z odbavených zavazadel byla během přepravy zjevně otevřena. Při zevrubné kontrole nicméně zjistil, že nic z drahého vybavení neschází.
O pár dní později si Webber připravoval techniku na další akci, která se konala v Los Angeles. Jenže některé vybavení, o kterém byl přesvědčen, že jej na hotelu před odletem z Aljašky do cestovní tašky zabalil, nemohl najít.
Yesterday, I was prepping my camera gear for an event in Los Angeles, and noticed I couldn’t find some items that I KNEW I packed in the long checked bag at my hotel in Anchorage in preparation for my trip back.
V tu chvíli mu došlo, že po jejím odbavení z ní na letišti v Anchorage někdo zjevně vyndal veškerou elektroniku osazenou baterií. A to včetně AirTagu, který do svých zavazadel – patrně kvůli možnosti je v případě ztráty při přepravě snáz vysledovat – uložil. Sledovací zařízení se však k jeho údivu ohlásilo mimo oblast letiště, a to patrně na soukromé adrese.
„Lidé, kteří manipulovali s mými zavazadly, věci, které vytáhli z mé tašky, nevyhodili, ale vzali si je s sebou domů,“ posteskl si na Twitteru, kde v jednom z příspěvků zveřejnil i přesnou lokalizaci „ztraceného“ AirTagu a označil společnost United Airlines, s níž z Anchorage do Burbanku letěl. Tu v tweetu vyzval, aby mu její zaměstnanec vrátil jeho věci včetně v nich uloženého neúmyslně nabytého AirTagu.
Následující den Webbera kontaktovalo oddělení péče o zákazníky zmíněné letecké společnosti. Byl ujištěn, že v případě, pokud se při šetření potvrdí, že šlo o zaměstnance United Airlines, bude dotyčný hnán k odpovědnosti. Se zavazadly však přicházejí do styku i další lidé, kteří pro zmíněnou společnost nepracují. To se vzápětí prakticky potvrdilo – podle United Airlines totiž adresa, na které se podle Webbera nacházel jeho AirTag, neodpovídala bydlišti žádného jejího zaměstnance. Dotyčný se navíc od původního Webberova příspěvku přemístil na několik dalších adres.
Nicméně jde zároveň o producentovo pochybení, když do odbaveného zavazadla umístil také elektroniku opatřenou bateriemi. Taková zařízení může mít pouze v příručním zavazadle na palubě. Svou roli v tomto případě hrála i neznalost dotyčného nenechavce. Znovu se tak ukazuje, jak dokáže být taková drobnost, jakou je AirTag od Applu či jemu podobné Bluetooth lokátory (například Samsung Galaxy SmartTag), užitečná. A to i navzdory tomu, že aerolinky takového pomocníka cestujících vůbec nevítají.
Například německá Lufthansa se pokusila používání AirTagů (a jim podobných sledovacích zařízení) v odbavených zavazadlech zakázat. Argumentovala tím, že ani takováto elektronická zařízení se nesmí nacházet bez dohledu v zavazadlovém prostoru. Později však zástupci společnosti připustili, že AirTagy nepředstavují žádnou bezpečnostní hrozbu pro provoz letadla. Ve skutečnosti šlo Lufthanse především o to, aby cestující neměli možnost sledovat, kde se jejich zavazadla nacházejí.
Na druhou stranu, používání těchto pomocníků cestujícími by mohlo odradit různé nenechavce od případných krádeží odbavených zavazadel. Podle portálu One Mile at a Time se již několika cestujícím podařilo díky Bluetooth lokátorům vystopovat ukradená zavazadla až ke konkrétnímu domu. Ne vždy jsou však konkrétně AirTagy využívány kladně, známy jsou i případy jejich zneužití třeba ke krádeži auta či osobní pomstě (více viz Vystopovala a zabila svého přítele. Pomohl jí v tom přívěsek od Applu).
