1 Textilana
Textilana obléká moderní člověka. Heslo, které již dvacet dva let neplatí. Textilní továrna, jejíž první část vyrostla v dolním centru Liberce, stála již roku 1906 a v době své největší slávy dávala práci osmi tisícům lidí. Dnes ji však připomíná jako memento už jen budova bývalé soukárny zvaná Blaupunkt.
Budova je zpustošená stejně jako pozemky po podniku, který jeden čas šířil slávu libereckých vlněných tkanin nejen po celé republice. Stav je to plus minus setrvalý od roku 2001, kdy šel závod do konkurzu, i od roku 2005, kdy po demolici továrny padl její osmdesátimetrový komín.
Dnes je z místa rumiště, kde hrozí, že se zřítíte do nějaké zarostlé díry, a potkat tu zbloudilou zvěř také není náhoda. A ve zmíněném „Modrém bodě“ zase spíš narazíte na nějakého pobudu, jenž má rozpadající se architektonickou památku za své sídlo.
Plánů na změnu stavu se od srovnání Textilany se zemí vyrojilo mnoho. Všechny zatím ale zůstaly pouze virtuální, ve vizualizacích architektů. Na začátku byla smělá idea na stavbu prvního obchodně zábavního centra v Liberci za 1,2 miliardy korun.
Dokonce vnitřkem chrámu konzumu měla procházet část tramvajové trati z Liberce do sousedního Jablonce nad Nisou. Nepodařilo se. Stejně tak se nepodařilo dotáhnout záměr na stavbu obytných domů. Neprošel ani plán na vznik nové krajské nemocnice.
Poslední nápad je dva roky starý. Přišla s ním holandská soukromá společnost Middle Europe Investments (MEI), která pozemky po továrně od roku 2018 vlastní. Na nich by ráda v budoucnu viděla 1 200 bytů a také kanceláře a obchody. Na sociálních sítích se objevily první vizualizace zástavby, která by měla Textilanu nahradit. Projekt je přitom rozdělen do dvou částí.
Směrem od textilanského rybníčku zhruba po současnou zastávku tramvaje Textilana se počítá s rezidenčním bydlením v různých kategoriích. Od malých bytů až po rozlehlé apartmány. Na tu by pak mělo navazovat náměstí s objekty pro komerční a kancelářské využití a s byty v horních patrech. Jestli tomu tak někdy bude, je po minulých zkušenostech více než ve hvězdách.
2 Uhelné sklady
Bývalé uhelné sklady u turnovského nádraží bývaly jizvou na tváři města. Zdejší obyvatele i návštěvníky města hned po příjezdu na nádraží ‚vítal‘ opuštěný a zarostlý areál bez využití. Nyní ze zchátralých budov zbývají v podstatě jen obvodové zdi a hromady sutin.
Obyvatelé zbourání skladů vítají. Areál dlouhá léta sloužil jako útočiště lidí bez domova a problematických skupin obyvatel, hygiena v provizorním životním prostoru byla mizivá. Po hromadících se stížnostech od obyvatel Turnova se město dohodlo s majitelem, a do areálu byl umožněn přístup policejním hlídkám. Velitel městské policie jednou označil prostor za „semeniště potkanů a nemocí“.
Majitel objektu se loni rozhodl sklady strhnout. Město s ním dlouhodobě vyjednávalo o prodeji, to se ale nepodařilo. Vlastník objektu totiž areál prodat nechtěl, i když o něj dlouhodobě nejevil zájem. V současné chvíli se podle starosty jeví jako možné řešení buď prodej developerovi, který by v areálu postavil byty, nebo jako parkoviště pro autobusy, aby se tím uvolnil prostor na parkovišti autobusového nádraží Na Lukách u Jizery.
Zatím ale v areálu zůstává jen suť a plevel, stejně jako obvodové zdi, a řešení se zatím nenašlo.
3 Papírové náměstí
Nedaleko odtud se narodil král komiků Vlasta Burian, ale jeho rodiště mu čest rozhodně nedělá. I když se to pomalu lepší. Jen pár kroků od dolního centra Liberce se ocitnete v území, které vypadá jako nějaká periferie ponechaná svému osudu aspoň čtyři kilometry za městem. Jste přitom v samém srdci Liberce.
Papírové náměstí a především přilehlé uličky vrátí zbloudilce někam do hloubi padesátých let minulého století. Jen pulzující bary, které tu v poslední době vyrůstají jako ty houby po dešti jsou důvodem, proč sem nohou vkročit.
Teď to však vypadá, že lepší časy už se kdesi v dálce blýskají. Průchody, dvorky, obnovený mlýnský náhon, opravené městské terasy, jezírka, promenáda podél Nisy, parčíky, nová školka, nové kulturní centrum a hlavně nové bytové domy. Tak by měla vypadat oblast Papírového náměstí podle posledních plánů vedení krajského města.
Do mezinárodní soutěže na jeho novou podobu se loni přihlásilo 16 týmů, z nichž komise vybrala následně čtyři do užšího výběru. Studio re:architekti podle členů poroty zbylé ateliéry svým návrhem výrazně předčilo.
Kdy se vizualizace zhmotní, zatím není jasné, ale zřetelnější obrysy získává přeměna torza nedaleké bývalé továrny na první automobily přezdívané Linserka. Oprýskaný, ale architektonicky hodnotný objekt se radnice rozhodla zachránit.
„Linserka bude jedním z budoucích pilířů organismu různě zaměřených kulturně-kreativních center se spádovou oblastí celého Libereckého kraje,“ řekla nedávno architektka a urbanistka Zuzana Koňasová z Kanceláře architektury města Liberce.
Koncepce plánovaného Kulturního a kreativního centra Linserka byla součástí soutěžního dialogu Papírák 2023. To je městský projekt, který počítá s obnovou nevyužívané části spodního centra města, takzvaného Papírového náměstí, a zároveň jde o pilotní projekt Evropského hlavního města kultury.
Liberečtí radní už schválili návrh zadávací dokumentace a stanovili komisi, která bude zodpovídat za výběrové řízení na vyhotovitele. Podle plánu by celý projekt měl být definitivně dokončený v roce 2025, konkrétně v září.
4 Díra v plotě
Dírou v plotě mezi nádražími. Nejrychlejší cesta mezi vlakovým a autobusovým nádražím v České Lípě vede skrz plot, který oba dopravní terminály dlouhodobě odděluje. Nádraží jsou od sebe vzdálená vzdušnou čarou asi sto metrů, pokud je cestující obchází po chodníku, cestu si prodlouží na půl kilometru.
Ušetřených pět až deset minut přitom může hrát při přestupu rozhodující roli. Zkratky znalí lidé se proto často nežinýrují a využívají nevábně vypadající cestu. Od vlaku zamíří parkem do příkopu přes nevyužívané koleje, přelezou zídku, plot či bránu až do relativně bezpečnější zóny autobusových stání.
Díru v plotě využívají i řidiči autobusů, kteří tudy prolézají, když se potřebují rychle dostat do nedalekého kiosku. Vedení města o neutěšené situaci v okolí obou nádraží ví, v březnu 2018 zveřejnilo územní studii č. 6, která se zabývala tím, jak by mohlo území do budoucna vypadat. Už tehdy hodnotila technický stav konstrukcí autobusového nádraží jako nevyhovující současným trendům, investice od dob jeho vzniku byly jen minimální.
„Ve studii se řeší nejen propojení obou nádraží pro pěší, ale také kompletní dopravní řešení celé lokality či vybudování podjezdu pod železniční tratí,“ přibližuje mluvčí českolipské radnice Kristýna Kňákal Brožová, podle níž je ale realizace navržených opatření extrémně náročná – a to jak časově, tak finančně. O dotčené území se navíc dělí více než 17 vlastníků, problémy se proto dají očekávat i v otázce pozemkových vztahů.
„V nejbližším období proto připadá v úvahu pouze vybudování provizorního propojení obou nádraží pro pěší nejkratší možnou trasou,“ konstatovala Kňákal Brožová.
5 Amfiteátr
V dobách své největší slávy pojal až 35 tisíc návštěvníků. Liberecký amfiteátr v Lidových sadech vznikl během pouhého čtvrt roku v roce 1951 a patřil k chloubám města. Dnes už ale zbyly jen vzpomínky. Jako ta na šedesátá léta, kdy tu vystoupil francouzský rocker Johnny Hallyday.
Místo zaplněného hlediště nyní shlíží ze zbytků ochozů náletové dřeviny, v dolní části úřadují se svými pilami zaměstnanci městských lesů a cestu si sem místo fanoušků muziky hledají jen zamilované páry, které nemají kde složit hlavu, bezdomovci nebo drogově závislí.
O amfiteátru se přitom ve městě, kterému donedávna patřil, v minulosti hojně hovořilo. Mělo tu vzniknout například parkoviště pro návštěvníky zoo. Ostatně ta za místo odpovídá, přestože fyzicky patří pozemky i se zbytky areálu Libereckému kraji, pod který nedávno zahrada přešla.
Její ředitel David Nejedlo ale s vizí stovek odstavených aut už nepočítá. „My bychom chtěli amfiteátr, samozřejmě v menším rozsahu, využít k projektu, kterému pracovně říkáme Přírodní divadlo. Základem by měly být letové ukázky dravých ptáků,“ přibližuje Nejedlo.
Podle něj by součástí mělo být i trvalé chovné zařízení pro dravé ptáky. „Nebudou to ukázky sokolníků, kteří by k nám odněkud jezdili autem. Jestli je něco rodinným stříbrem liberecké zahrady, tak je to chov sov a dravých ptáků,“ upozorňuje.
O rozšiřování zoo se však už také mluví několik let, ale podoba amfiteátru ani přilehlých pozemků zatím žádných změn nedoznala. „Takhle velký projekt potřebuje důkladnou přípravu. Netroufnu si v tuto chvíli říct, kdy se tam začne budovat. Ale věřím, že to bude v horizontu jednotek let,“ dodává ředitel.
Jistý si je jen tím, že se na místo spojené převážně s muzikou už koncerty nikdy nevrátí.
