Pasta Oner, vlastním jménem Zdeněk Řanda, je přední český umělec. V Liberci má...

Pasta Oner, vlastním jménem Zdeněk Řanda, je přední český umělec. V Liberci má výstavu The Gilded Age. | foto: David Turecký

Drogy nefungují. Člověk se musí „odbrzdit“ jinak, říká umělec Pasta Oner

  • 0
Suť, barely, školní lavice nebo pomalované dveře od aut. To vše je k vidění v Oblastní galerii v Liberci na výstavě The Gilded Age. Přestože některá díla mohou působit dojmem, že je autor Pasta Oner tvořil v deliriu způsobeném psychotropními látkami, není tomu tak. „Člověk se musí ‚odbrzdit‘ úplně jiným způsobem,“ říká třiačtyřicetiletý umělec.

Bazénová hala, kde se rozprostírá vaše výstava, připomíná scénu z postapokalyptického filmu. To je záměr?
Je to záměr, ale mým cílem není vyvolávat strach. Spíš je to nadsázka, parafráze. Využívám tuto platformu, abych poukázal na to, na jakém vrcholu civilizace žijeme. Částečně to ironizuji, částečně bych chtěl lidem ukázat, aby si uvědomili, jaká je čest žít v takto bohaté společnosti a takto rozvinuté liberální demokracii. To není ve světě samozřejmé.

Návštěvníci tu najdou obrazy, ale i suť, barely, dveře od aut... Připomíná mi to 60. léta a odkaz k pop-artu, je to tak?
Velmi nerad se s pop-artovým hnutím nechávám spojovat. Byl to velký fenomén s celou řadou autorů, které dlouhodobě sleduji a obdivuji, ale pop-art je ukončená etapa výtvarné kultury. Moje práce jsou čistě současné umění. Dneska už neexistují žádné škatulky. Ani se neodvolávám na žádnou konotaci v souvislosti s výtvarným uměním. Používám svůj vlastní jazyk.

Na některých obrazech kombinujete rubensovský námět s komiksovou estetikou. Jak se vám mezi těmito zcela rozdílnými styly přechází?
Dílo mám promyšlené dopředu. Nepřicházím k čistému plátnu, abych teprve přemýšlel, co kde bude. Tak dnes postupuje už jen málo výtvarníků. Romantická představa, že výtvarník přijde k bílému plátnu, otevře krabicové víno, naleje to do sebe a pak přemýšlí, co tam udělá, je sto let stará historie, možná i déle. Samozřejmě že někteří výtvarníci to dodnes takhle dělají, převážně ti abstraktní, nicméně běžnější je, že jsou díla již promyšlená dopředu.

Zahrada soch, apokalypsa i portréty žen. Galerie v Liberci zahájila sezonu

Takže se ničím neposilňujete?
Alkohol ani drogy při tvorbě neužívám, protože je to kontraproduktivní, nefunguje to. Člověk se musí „odbrzdit“ úplně jiným způsobem. Je to spíš na mentální úrovni. Nechci z toho dělat meditaci, ale člověk musí mít vnuknutí. A to nemusí přijít v ateliéru, ale třeba ráno ve sprše, nebo večer v bazénu.

Co s tím pak děláte? V té sprše, nebo bazénu.
Všechno okamžitě zapisuji. Dřív jsem měl potápěčskou destičku, abych si mohl zapisovat věci i pod vodou. Dnes už ale používám telefon.

10. června 2023