Václav Špála - Kytice

Václav Špála - Kytice, obraz z let 1904-1905 | foto: © Václav Špála - Národní galerie

Václav Špála coby sázka na jistotu

Název Mezi avantgardou a živobytím, který má naznačit Špálovu pozici bytostně moderního malíře i úspěšného obchodníka, v podstatě odpovídá smyslu celé výstavy: Národní galerie prezentuje kvalitního a osvědčeného malíře a počítá, že se projekt na vstupném vyplatí.

To všechno je v pořádku. Malíř byl uznávaný a lidem milovaný už za svého života a jeho obliba se úspěšně přenesla i přes období nekulturního režimu, který Špálu nové generaci málem zprotivil důsledným vyvěšováním reprodukcí kytic do všech škol. Každý si však sám ověřil, že většina jeho obrazů je skutečně kvalitní, nadčasová a malířsky smyslná. A proto i dnes na trhu stále žádaná.

Ale k výstavě samé. Vzhledem k tomu, že Špálu - sice ne v tak velkém souboru - vystavilo loni České muzeum výtvarného umění a že už se o něm nedá téměř nic nového objevit, jde o projekt trochu riskantní.

Přesto se kurátorka pokusila o výběr toho nejlepšího, zařadila i méně známé osobní a rodinné obrazy, věci ze soukromých sbírek (byť i ty jsou dobře zaznamenané a využívané k zápůjčkám na výstavy), ilustrace, návrhy plakátů i divadelní scény, hračky pro Artěl, vitráže a pro širší veřejnost nový "objev" - bibliofilské vydání Erotikonu pocházející ze soukromé sbírky.

Právě o takových objevech po roce 1990 odborníci pochybují. Erotikon se měl údajně objevit někde v aukci, ale je dost nepravděpodobné, že v případě Špálova díla - zvláště u tištěných artefaktů - zůstalo něco dosud neznámého.

Co se týká nabízených obrazů: Národní galerie prezentuje svůj výběr po dlouhé době jako první opravdu kvalitativní. Je řazen tematicky a zároveň i chronologicky v logické a přehledné instalaci.


Největší část pochází ze sbírek Národní galerie, ostatní pak z četných dalších souborů; nutno poznamenat, že velmi dobré Špálovy obrazy vlastní  Vladimír Železný, respektive Galerie Zlatá husa. Ale jak už řečeno, Špála je tak frekventovaný autor, že ani tento výběr se nedá označit za nejvýznamnější či jinak přínosnější. Pokus o zařazení do mezinárodní scény právě touto výstavou je přinejmenším naivní.

Václav Špála je a bude autorem důležitým (tedy u nás), jeho styl, rukopis, přístup k tvorbě, ale i společenský a rodinný život, angažmá v uměleckých skupinách a spolcích, kritický vztah s Emilem Fillou, obchodní úspěchy i každodenní režim byly již podrobně popsány různými odborníky i autorem samým.

Před třemi lety vydala Nadace Karla Svolinského a Vlasty Prachatické Soupis díla Václava Špály, který si malíř vedl velmi podrobně od roku 1926 až do své smrti v roce 1946. Obsahuje také soupis prodaných Špálových děl v českých aukčních síních od roku 1997, soupis literatury, bibliografii a podobně.

Katalog k současné výstavě zatím bohužel není k dispozici. Texty, které jsem měla možnost vidět, nijak nerozšiřují již známé skutečnosti. Novinkou je jakási kulturně-ekonomická analýza z pera kurátorky, v níž celkem zábavně rozebírá Špálův obchodní smysl i umění vhodně svými obrazy "uplácet". V katalogu nechybí ani úvodní stať ředitele Národní galerie Milana Knížáka a materiál o malířském rukopisu od restaurátora Tomáše Bergera, rozšířená verze již zmíněného textu v soupisu.

Dnes, kdy na trhu kolují ve značném počtu různá falza Špálova díla, by bylo užitečnější otevřít výstavou diskusi, jak je poznat, ale také jak hodnotit originály v kontextu s naznačeným významem uměleckým a tržním.