O ručním papíře, prožitku a davech

Dnes začíná v německých médiích masivní reklamní kampaň na EXPO 2000. Má stát 70 milionů marek a přitáhnout na výstavu co nejvíce lidí. Neboť tohle EXPO je zcela v zajetí čísel. Největší v historii, s největším počtem účastníků, nejdražší, nej nej nej. A teď samozřejmě dostává od německých, ale i zahraničních, novinářů co proto. Neboť ten nejčastěji uváděný a slibovaný údaj – 40 milionů návštěvníků – je už evidentně fikcí. A skvěle se do něj trefuje.

Přitom mám pocit, že tohle mámení čísel je celé trochu omyl. Miliony a miliardy nevypovídají nic o kvalitě a už vůbec nic o těžce uchopitelné věci jménem „prožitek“. Měli jsme tu teď o víkendu výpravu z Velkých Losin a dalších míst severní Moravy. Její součástí byla i ukázka výroby ručního papíru. Lidé si mohli sami zkusit udělat arch – nabrat do síta papírovinu, utřást, přenést celý ten zárodek papíru na vlněná plátna, vidět, jak se lisuje, suší – a nakonec si „svůj“ list odnést domů. Neuvěřitelný úspěch. To celé bylo navíc pro návštěvníky zadarmo – tohle slovo se na EXPO slyší málokdy, byť zní tak sladce.

Podobné drobnosti dělají výstavu nejen „světovou“, ale hlavně zajímavou a příjemnou. Těch 70 milionů marek, které teď protečou televizemi v podobě reklam, je fajn. Ale stejně se těším, až tu za tři týdny budeme mít Velké Losiny znovu. A uvidím u lidí zájem a radost, kterou žádný televizní šot nemůže vyvolat.