Dovolím si opačný názor než většina diskutujících. Nezapomeňme, že Pipi je kniha pro děti. V tomto žánru není na prvním místě autenticita, ale srozumitelnost a výchovná funkce.
Úspěšná kniha pro dnešní děti musí vycházet z jejich zkušeností a směřovat je podle současných společenských hodnot. Osobně si vzpomínám z dětství (70. a 80. léta) např. na Robinsona, který byl v podání J. V. Plevy čtivý a napínavý, ale starý překlad, který se mi tehdy také dostal do ruky, byl nestravitelný. Vadil mi archaický styl Jiráskových Starých pověstí českých, ale miloval jsem tytéž příběhy v Petiškově Čtení o hradech. Dnešní děti to mají podobné.
Dětská kniha, ať se jmenuje jakkoli, se musí přizpůsobit potřebám čtenářů a jejich vychovatelů. Remake klasického díla, který toto naplňuje lépe, by měl dostat přednost před originálem. Nezatěžujme zvlášť menší děti kulturními a dobovými rozdíly. Až vyrostou, možná si pro srovnání otevřou i originál. Dospělí musí mít přístup ke všem vydáním, tady jakákoli cenzura opravdu není přijatelná.
Na závěr bych panu velvyslanci připomněl, že cenzura dětské literatury probíhá řadu let i v Česku. Dal by svým dětem číst např. původní Honzíkovu cestu či Dětskou encyklopedii s množstvím narážek na socialistické Československo? Jak by tomu děti rozuměly? A co ladovský večerníček o vlkovi a Karkulce, kde není opravdu žádné násilí? Není pro dnešní dětskou duši lepší než poněkud drastický originál? A naopak, nebyla by škoda tato klasická díla úplně vyřadit? Není "cenzura" nakonec ten nejlepší kompromis?
(Pro hlubší zájemce přidávám pěknou literární studii na toto téma: https://service.ucl.cas.cz/edicee/images/data/dejiny/Cenzura/Svazek%20II/II._1938-2014_1495_%C4%8C%C3%A1st-osm%C3%A1_1989-2014_PS_Segi.pdf )
