Sympatický unavený mručoun

Návrat Petra Spáleného se dal čekat. Jednak žijeme v comebackové atmosféře, nastartované před třemi roky Novou, jednak sám Spálený znovu natočil před nedávnem dvě desky svých největších hitů, které - ač to skoro nikdy nebývá zvykem - předčily originální verze. Bylo by škoda, kdyby vydavatel takové kondice nevyužil. Nové album Na týhle planetě už zůstanu těží z toho, že Spálený je spíš vypravěčem než zpěvákem a těch pár tónů, v nichž se pohybuje, věkem nijak neutrpí.

Od Ivety Bartošové nebo Heleny Vondráčkové, pro jejichž návrat producenti hledali nový styl, se Spálený liší tím, že svou ležérní lenivost za nic modernějšího nevyměnil. Podstatou jeho úspěchu je přesvědčivost, s níž mručí svůj nicneděláním unavený pohled padesátníka na svět. Je to hra s publikem určená pro jasně daný okruh potenciálních posluchačů, kteří se cítí ve svém životě stejnými smolaři a outsidery. Jak jinak také vysvětlit občasnou ublíženeckou pózu, která se v jeho písních neustále pere s požitkem horkých letních dnů, cvrkajících cikád a hvězdnaté oblohy?

PETR SPÁLENÝ:
Na týhle planetě už zůstanu

Na týhle planetě už zůstanu

Cikády

Starej vetešník

Slepá ulice

Ten den kdy to vzdám

Dlouhá bílá pláž

Absolutní žena

Laciný triky

Půlnoční malá vernisáž

Všichni už jsou za vodou

Až tě uvidí

Já nikdy nebyl dobrej

Nová deska Petra Spáleného je vlastně comeback dvojitý: po dlouhých letech se vrací na hudební scénu i textař Zdeněk Rytíř. Napsal slova k jedenácti z dvanácti písní a má lví podíl na slušné kvalitě alba. Ani jeho autorský styl se nezměnil - stále vychází z poetiky, kterou do amerického popu zavedlo období fúze rocku s country na konci šedesátých let a pro niž je příznačná inteligentní srozumitelnost, přehlednost a jasnost sdělení. Rytíř není klasickým bezbřehým lyrikem, naopak v jeho textech je vždy ukryt nějaký drobný, možná i banální příběh, který dává písni vnitřní pohyb vpřed. Skladba není jen několikaslokovým opakováním stejné nálady, ale nabízí interpretovi příležitost k bohatšímu rozvíjení projevu nebo ke gradaci. Samozřejmě, Rytíř má svá klišé. Slastné povalování a nicnedělání titulní písně připomíná řadu textů, které napsal pro Michala Tučného (např. Ležím v obilí) a Starej vetešník je variací na jeho oblíbená milostná vyznání, u nichž se až na závěr vyjeví, že nejde o ženu, ale kotě, štěně nebo v tomto případě o kytaru.

Ostatně Spálený už od něj jednu takovou skladbu má, Peggy z roku 1980. Nicméně za opravdovou slabinu lze na této desce označit dvě věci: Rytířův přehnaný patos závěrečné písně Já nikdy nebyl dobrej a nevydařený pěvecký pokus v Absolutní ženě. Spáleného interpretační jednoduchost a Rytířovy průzračné texty tvoří šťastné spojení, které dává skladbám z této desky naději, že se s nimi můžeme v budoucnosti ve zlidovělé podobě setkat někde v přírodě nebo v hospodě.

Petr Spálený: Na týhle planetě už zůstanu.
CD, 45 minut, vydala firma Popron Music.

Petr Spálený: Na týhle planetě už zůstanu