Navodit u špiclujících estébáků dojem, že se kapela rozpadla, dvakrát odložit tajný koncert a nakonec v den premiéry změnit sál a dát fanouškům konspiračně vědět, kam dorazit. To je jen krátký výčet peripetií, které musela v letech 1980 a 81 tehdy zakázaná kapela The Plastic People of the Universe absolvovat, aby mohla odehrát svůj nový program pod názvem Co znamená vésti koně.
Album nakonec vyšlo v roce 1983 v Kanadě, v Česku až v roce 2002. Záznam dva roky starého unikátního spojení nyní na CD a bonusovém DVD vydává značka Indies Happy Trails a celým názvem zní The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno - Co znamená vésti koně.
Kapela nahrávku pokřtí v sobotu v brněnském klubu Metro Music Bar na akci Vzpomínka na Mejlu věnované hudebníkovým nedožitým šestašedesátým narozeninám.
„Plastic People už dříve uvedli orchestrální verze svých zásadních děl z konce sedmdesátých let Jak bude po smrti a Pašijové hry velikonoční. Teď tedy logicky došlo na třetí a poslední dokončenou práci skladatelsko-textařského tandemu Milan Hlavsa – Vratislav Brabenec, koncertně předtím zahranou jen jedenkrát, 15. března 1981,“ popisuje manažer kapely a zároveň producent alba Jiří Pichl.
„Koně“ jsou podle autora symfonických aranžmá a hudebního režiséra projektu Michala Nejtka zřejmě vrcholem spolupráce dvojice Hlavsa-Brabenec. „Ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, kdy už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie: nedovolíte-li nám hrát písničky, uděláme oratorium,“ popisuje Nejtek.
