Při rozhovorech je Bryan Adams (*1959) na hvězdu svého formátu pozoruhodně milý a ochotný a za všech okolností vtipkuje.
Na hudební scéně sympatický Kanaďan úspěšně působí už celé čtvrtstoletí. V rámci bilancujícího turné na oslavu tohoto výročí vystoupí zítra v pražské Sazka Areně.
* V poslední době jste vydal dvě kompilace: výběr největších hitů Anthology a živé DVD Live In Lisbon. Která z nich lépe naladí na následující pražský koncert?
Určitě Live In Lisbon, už proto, že jde o poměrně reprezentativní vzorek našich koncertů. Pokud jde o repertoár, oba výběry se od sebe moc neliší, protože lisabonské vystoupení bylo součástí turné k Anthology.
* Zazní v Praze nějaké nové písničky? Tedy pokud existují…
Nejčerstvější skladby, které hrajeme, pocházejí z posledního řadového alba Room Service. S novým repertoárem mám trochu skluz – existuje, ale ještě není úplně dotažený, tak ho zatím radši nechávám v šuplíku. Brzy na něj dojde.
* I ti, kteří se neřadí k vašim příznivcům, o vašich koncertech hovoří uznale. Je vaše největší síla právě v živých vystoupeních?
Doufám, že ano. Byl bych šťastný, kdyby to tak bylo.
* Čím jsou vaše koncerty výjimečné?
Víte, každému se nemusí líbit to, co dělám. Lidé mají různý vkus a já respektuji případné námitky i netečnost vůči mé tvorbě. Ale pokud jsou i tito moji „nefanoušci“ objektivní, musí uznat, že živě dostanou moje písničky všechno, co si zaslouží. Profesionalitu, nadšení, oddanost, chuť a lásku k muzice. Na pódiu nikdy nic neošidím a užívám si tam nejhezčí chvíle svého života – zní to jako strašné klišé, ale je to tak.
* Jaký to byl pocit, když jste při přípravě Anthology procházel své písničky, které vznikly v průběhu 25 let, a vybíral ty, jež patří do retrospektivy vaší kariéry?
Byl to takový výlet do minulosti a zkouška paměti, jako když otevřete fotoalbum, které jste neviděla celá léta. To znamená nostalgii, radost, smutek a spoustu dalších pocitů. Musím ale říct, že je to nejlepší kompilace, kterou dosud moje firma vydala, a já jsem nad její podobou měl naštěstí alespoň částečnou kontrolu díky tomu, že se mi i v poslední době podařilo přijít s několika hity.
* Proč jste se pro tuto kompilaci rozhodl natočit duet právě s Pamelou Andersonovou? Vedle jiných evidentních důvodů se u vás jako u kanadského patriota nabízí vysvětlení, že je Pamela vaše krajanka...
... a také kamarádka, to bych rád zdůraznil. Kromě toho písnička When You’re Gone, kterou jsem původně nazpíval s bývalou Spice Girl Mel C, nikdy oficiálně nevyšla v Americe. Je v ní spousta energie, takže mě napadlo, že by mohla desku pořádně nastartovat a že by byla legrace přizvat k tomu Pam, protože ona dokáže všemu, co se kolem ní děje, dodat šťávu. Ta písnička je skvělá naživo a já vždycky vytáhnu někoho z publika, aby si ji se mnou zazpíval. Většina lidí to zvládne a Pam to dokázala po polovině lahve šampaňského.
* Za pětadvacet let jste vydal tři výběry hitů. Myslíte, že je to málo, příliš, nebo tento počet považujete za adekvátní?
Tomu se říká nekontrolovatelné šílenství mé nahrávací společnosti.
* Kolik jich plánujete v příštím čtvrtstoletí?
Šedesát devět.
* To je dost…
Nemůžu si klást malé cíle.
* Když se ohlédnete za uplynulými 25 lety, dokážete snadno identifikovat nejlepší a nejhorší momenty, období, zážitky?
Něco takového se vůbec nedá ohraničit, protože život v hudbě je neustávající proces, který se permanentně vyvíjí a mění. Muzika je teď díky internetu v podstatě zadarmo, pluje volně prostorem a zcela se vymyká jakékoli kontrole, zatímco když jsem začínal, ještě ani neexistovala cédéčka! To je ale hrozná představa! Vnímám to tak, že mám hodně za sebou, ale stejně jsem pořád na začátku. Vždyť mě ještě čeká těch šedesát devět výběrů…
* Kromě muziky se dlouhá léta špičkově věnujete také fotografii. Řekl byste, že jste lepší skladatel a zpěvák, nebo fotograf?
Úplně nejlíp myju nádobí… (smích)
* Téměř výhradně fotografujete zajímavé ženy. Proč nefotíte třeba stromy, vlaky – prostě cokoli jiného?
Máte pravdu, stromy a vlaky jsou zajímavější, myslím, že je příště zkusím…
* Co mají dvě knihy vašich fotografií společného?
Kromě toho, že jsou v nich ženy a ne stromy nebo vlaky, je tou hlavní spojnicí důvod jejich vzniku: jednak jsem ješitně toužil vydat své výtvory, jednak jsem také chtěl vzbudit zájem o prevenci rakoviny prsu a vydělat na tento účel nějaké peníze. Je to problém, který se mě vážně dotýká, protože má blízká přítelkyně na tuto nemoc zemřela.
* Jak je možné, že stále vypadáte o deset let mladší?
To je od vás milé, i když se takovým komplimentům s přibývajícími léty čím dál tím obtížněji věří. Jako každý dělám, co můžu, ale jsem přesvědčen o tom, že pokud opravdu vypadám zachovale, hlavním důvodem je můj stravovací režim. Jsem vegetarián, nejím žádné maso, vajíčka ani mléčné výrobky.
* Čeho si ve své kariéře nejvíc ceníte?
Maximálně si vychutnávám svobodu, kterou teď mám. A pak zažívám každý večer bez přehánění blažený pocit, když přelétnu okem seznam písniček, které jsem pro koncert vybral, a uvědomím si, že mnohé z nich víc než uspokojivě obstály ve zkoušce času.
* Co dál? Dalších pětadvacet let?
Bylo by to fajn, ale je to trochu sci-fi. Nicméně o nejbližších letech mám jasno: jsem takový tulák, nevydržím dlouho v klidu, takže bych se pořád rád posunoval vpřed, zabýval se zajímavými věcmi a také bych chtěl ještě vidět co největší kus světa, než to jednou definitivně zabalím.
