Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Téhle role si nesmírně vážím,“ řekl herec hned v úvodu Rozstřelu. „A to hlavně proto, že autor scénáře Ivan Fíla mi ji napsal na tělo. A to se mi stalo skutečně poprvé v životě.“
„Měl jsem pocit hrozné odpovědnosti, protože diváci po zhlédnutí filmu začnou vnímat Františka Kriegla tak, jak jsem jej zahrál ve filmu. A přiznám se, že mě to svazovalo,“ vysvětluje Töpfer.
Kriegel je esencí 20. století
Podle něj je život Františka Kriegla pomyslnou esencí dvacátého století v jedné osobě. „Je to příběh člověka, který věřil v komunismus, bojoval ve Španělsku v občanské válce, po Mnichově zažil zklamání ze západních demokracií, zažil druhou světovou válku.“
„Patřil ke generaci komunistů, kteří věřili tomuto ideálu, přimkli se k Sovětskému svazu, protože západní demokracie nás nechaly napospas Hitlerovi,“ míní Töpfer. „Proto se účastnil únorového převratu, nechal vyzbrojit lidové milice. Ale pak přišlo vystřízlivění v podobě čistek z padesátých let. Přidal se na stranu reforem a nakonec přišel rok 1968 a odmítnutí podpisu moskevského protokolu. A pak vyloučení z KSČ a Charta 77.“
„Ale zůstal komunistou. Chtěl reformovat nereformovatelné,“ navazuje herec. A právě proto se s Františkem Krieglem nemůže politicky ztotožnit. Snad jen lidsky.
Jako reportér jsem dělal rozhovor s Werichem
Se jménem Františka Kriegla se Tomáš Töpfer setkal už v roce 1968. Tehdy mu bylo 17 let a po maturitě nastoupil jako externista do Československého rozhlasu. Natáčel tehdy jako mladý reportér z redakce zábavy rozhovory se zajímavými osobnostmi české kultury.
„Dělal jsem třeba rozhovor s panem Werichem. On si mě už druhý den určitě nepamatoval, ale pro mě to byl životní zážitek. Dělal jsem také rozhovor s panem Suchým a s panem Šlitrem v šatně před představením v Semaforu a s mnoha dalšími,“ vzpomíná Tomáš Töpfer.
A proto už tehdy sledoval politické dění a Krieglovo jméno dobře znal. „Tehdy už se vědělo, že nepodepsal moskevský protokol. Byly kolem toho různé legendy. Ale až když se připravoval tento film, zjistil jsem, jaká jsou skutečná fakta, včetně toho, že ho věznili.“
„Navíc jsem vyrůstal na Vinohradech. Chodili jsme kolem Riegrových sadů a věděli jsme, kde doktor Kriegel bydlel. A viděli jsme i tu volhu, která ho 24 hodin denně hlídala,“ dodává herec.
Nechtěl jsem Kriegla jen imitovat
Na roli se důkladně připravoval. Studoval detailně politikův život, četl jeho biografii. Díval se i na to, jak František Kriegel mluvil, vystupoval nebo chodil, ale při natáčení se tím nechtěl nechat svazovat.
„Musel jsem vycházet ze sebe. Kdybych ho jen kopíroval z dobových záznamů, byl bych pouhým plagiátorem, imitátorem. Postavě musíte dát svou duši, svoje zážitky, svoje bolesti, své srdce. To je herectví. A aby to byla plnokrevná a uvěřitelná postava, musíte zahrát komplexního člověka,“ popisuje svůj přístup k postavě Tomáš Töpfer.
Kriegel odmítl okupaci, ale oceněn nebyl. Padla i slova o krvi na rukou |
Vzhledem k tomu, že musel mít v rámci role pleš, nechal si vyholit vlasy. „Takže jsem chodil po Praze plešatý. Navíc v té době jsem se snažil zhubnout, což se mi podařilo. Zhubl jsem asi o deset kilo. No a jak jsem chodil bez vlasů nebo v čepici, navíc hubený, tak už bulvár spekuloval, že mám nějakou vážnou nemoc. A já se smál, až jsem se za břicho popadal.“
Zajímavým aspektem hlavní role v tomto filmu pro Tomáše Töpfera byla skutečnost, že si zahrál roli Žida z Haliče. „No jistě, to bylo pro mě důležité, protože sovětský antisemitismus překlopený dokonce i do našich poválečných podmínek byl v Československu realitou.“
StB mě sledovala jako Žida
„A k tomu mám jednu osobní zkušenost. V roce 1977 na mě Státní bezpečnost začala vést spis. V něm bylo nalezeno celkem 16 udavačů. Bylo to zajímavé čtení, 324 stran. A víte čím celý ten spis na mě začíná? Slovy: osoba židovského původu.“
„A víte co mě těší? Znáte tu dnešní korektní situaci, že černocha musí hrát skutečný černoch, ne někdo pouze načerněný. Tak v tomto případě hrála Žida skutečně osoba židovského původu, tedy já. Takže dovedeno do extrému: Shylocka mohu tady u nás hrát jenom já,“ zavtipkoval v Rozstřelu herec a senátor.
Zajímavé bylo podle něj i to, kde všude štáb natáčel. Kromě nejznámějších míst, například na Pražském hradě nebo na pražském magistrátu, se podle Töpfera natáčelo i ve Varšavě a vzhledem k ukrajinské koprodukci také překvapivě v Buči.
Kriegel odmítl okupaci, ale oceněn nebyl. Padla i slova o krvi na rukou |
„Skutečně jsme tam natáčeli, bylo to několik týdnů před válkou. A potom se tam stal ten masakr,“ vzpomíná herec. „Natáčeli jsme tam scény, kdy byl doktor Kriegel ve vězení bezprostředně po okupaci. Byla tam doposud funkční a hlídaná ukrajinská věznice, kde bych nechtěl být ani hodinu zavřený. Bylo to něco strašného.“
Tomáš Töpfer se ze zásady na filmy, ve kterých hraje, nedívá. A proto neviděl ani „Muže, který stál v cestě“. „Neviděl jsem ani Četnické humoresky. Dívat se na sebe je hrozný pocit. Říkáte si: takhle vypadám? To mám dvě brady? A takhle vypadám z profilu? No fuj!“
Rusové mají pořád stejný scénář
„A pak je tu problém, že bych byl naštvaný, že už to nejde předělat. Film je prostě hotový a já bych se zbytečně zamýšlel nad tím, že jsem měl nějakou scénu zahrát úplně jinak. Je to dvojnásobné trápení. Proto to nedělám,“ říká herec.
A může být film o Františku Krieglovi ponaučením pro současnost? „Jistě že ano. Vždyť ruská okupace Ukrajiny měla stejný scénář jako invaze do Československa. Vlítnout tam s tanky, sesadit vládu a dosadit vedení loajální k Rusku. Ale Ukrajinci je překvapili tím, že se začali bránit.“
MUDr. František Kriegel, CSc. (1908-1979)
Pocházel z rakouské Haliče, narodil se ve městě Ivano-Frankivsk na dnešní Ukrajině. Po první světové válce odešel studovat medicínu do Prahy, kde se stal členem KSČ. Jako doktor působil během občanské války ve Španělsku, kde léčil interbrigadisty i republikánské vojáky. Druhou světovou válku prožil jako lékař v Číně. Po návratu do Československa se aktivně podílel na únorovém komunistickém převratu. Při antisemitských čistkách v padesátých letech byl vyloučen ze strany. Na přímluvu pozdějšího prezidenta Antonína Novotného však nebyl uvězněn. V šedesátých letech pomáhal na Kubě budovat socialistický systém zdravotní péče. Pracoval jako lékař ve Výzkumném ústavu revmatických chorob a během reformního roku 1968 byl předsedou Ústředního výboru Národní fronty a členem předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci odmítl podepsat moskevský protokol a následně byl vyloučen ze strany, penzionován a sledován StB. V roce 1977 podepsal Chartu 77. |
„Hlavní ponaučení tedy je, abychom znali svou historii. Protože v opačném případě ji budeme muset znovu prožít. A tedy vám musím říct svou zkušenost. Když vybíráme studenty na DAMU při přijímacím řízení, dostávají uchazeči otázky z všeobecných znalostí,“ vysvětluje herec.
„Tak třeba vědí, že Anton Pavlovič Čechov byl dramatik a spisovatel. Ale když se dostaneme třeba k roku 1968, tak obvykle nic neuvedou, nebo dokonce napíšou, že v tom roce skončila druhá světová válka,“ uzavírá Tomáš Töpfer s přáním, že snad možná nový film přitáhne mladé lidi k zájmu o naše moderní dějiny.
