Ovšem trikové záběry žhavého úlomku Slunce mířícího k Zemi, kterou za třicet let buď mine, nebo zasáhne, vytvářejí pouze zajímavou obrazovou kulisu jinak běžného debutantského příběhu, jímž je mladý muž bloudící více či méně odcizeným světem.
Hraje ho Vincent Hospodářský, jehož bratrem je režisér a scenárista Albert Hospodářský, poprvé napsal filmovou hudbu Jan Tomáš a až na pár výjimek typu Milana Mikulčíka v roli hrdinova otce se také herci rekrutují z řad málo známých či začátečnických tváří.
Takže generační výpověď? Do jisté míry ano, nicméně základní půdorys zosobňuje modelová road movie na téma, kterak zpocené lidstvo čeká na svůj zánik. Mladík se vypraví za kamarády na chatu a během své cesty potkává jedno bizarní stvoření za druhým.
Stařenka věšteckého rázu s ním jede ve vlaku, jehož strojvůdce zapomene zastavit, protože se „asi zasnil“. Na nádraží prchá před sexuchtivou dámou, z líné nálady místní hospody se vynoří zvláštní pánský tandem; všichni mluví tak mátožně a chovají se tak odevzdaně, že vlastně ničím neupoutají.
Hrdina má sice rysy pozorovatelského poutníka, leč působí spíše mimoňsky, několikrát si nechá ujet autobus a když se zaplete do bitky, po níž skončí v posteli s náhodnou zachránkyní, zase jenom trpně přijímá veškeré okolnosti včetně neméně náhodné soukromé deziluze.
Brutální vedroScénář a režie Albert Hospodářský, hrají Vincent Hospodářský, Tereza Dočkalová, Zdeňka Petrová |
Jako v mechanické variantě road movie se vesměs absurdní zastávky pouze řetězí, místo aby gradovaly: zahrnou situace se zhrzenou prodavačkou u pumpy, s mladou maminkou za volantem či solidární střet pasažérů s řidičem autobusu, což je jedna z nejvypjatějších scén, jakkoli hraničí s moralitou.
Také budování nálady Brutálního vedra má silné okamžiky včetně úlevného čurání ve spásném dešti či smířlivého hledání s otcem, jímž se kruh uzavře. Ovšem pointa ohledně sluneční hrozby vyplývá spíše ze sympatického hledání naděje než z vlastní logiky příběhu.
