Putovní kinematograf zvítězil nad deštěm

V parku u karlovarských Lázní číslo pět parkovala jedenáct festivalových dnů žlutá maringotka – putovní kinematograf bratří Čadíků. Nepromítaly se v něm sice festivalové filmy, ale přesto si ho návštěvníci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech oblíbili, možná i proto, že pod širým nebem po nich nikdo nechtěl nedostatkové vstupenky ani akreditace. Každý večer sledovala, navzdory nepřívětivému počasí, zaplněná loučka večerní projekce českých filmů.

Josef a Pavel Čadíkovi se rozhodli spojit svůj život s ne zrovna tradičním povoláním. Chtěli lidem nabídnout film takovou formou, která by ho dokázala nabídnout i v místech, kde nejen, že kino není, ale pro místní je i hůře dostupné. Prostě a jednoduše: pojízdné kino. Nebo chcete-li kino na kolečkách.

Oba Čadíkové jsou povoláním učitelé. Dva roky po Sametové revoluci pracoval Josef jako ředitel okresní správy kin a Pavel učil. Když se tedy staršímu z bratrů naskytla příležitost, přišel domů a zeptal se: „Pavle, co bys tomu říkal, kdybychom si zařídili mobilní kinematograf"? A protože mladší bratr, tehdy coby učitel, právě nastupoval na dvouměsíční prázdniny, na tento návrh kývl.

Už v roce 1991 si bratři koupili první maringotku a upravili ji na mobilní kino. Začala novodobá návaznost na tradici putovního kinematografu v českých zemích. Dnes mají podobných maringotek osm a jedna z nich se každý večer starala o doprovodný program karlovarského festivalu. „Bratři Čadíci jsou super a o jejich akce byl mimořádný zájem, příští rok je stoprocentně pozveme do Varů znovu", řekl iDNESu tajemník karlovarské filmové nadace Jaroslav Dolina.

Josef a Pavel Čadíkovi.

Josef a Pavel Čadíkovi.

Zaparkované kinematografy bratří Čadíků.

Promítací stroje uvnitř pojízdného kinematografu.

Putovní kinematograf na 35. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Vstup do putovního kinematografu bratří Čadíků.