Od čeho jsou placatky?

Od toho, co do nich naleješ.

Jakákoli konzumace čehokoli by měla z kon zmizet navždy, pak bych možná začal uvažovat, že bych tam po cca deseti letech zase někdy zašel...

U nás ve městě máme "kino" i "multikino". To druhé smrdí popcornem, to první má svá pravidla pro "občerstvení v sále" a kavárnu pro posezení.

Když to jde, zajdu do "kina"; "multikino" je pro mne za trest.

V kině jsem nikdy nekonzumoval. Když jsem jako dítě začal chodit se školou a potom jako teenager na Švarcíka, Stallona, Juráč a Den nezávislosti, tak se v kinech nekonzumovalo a tak mi to zůstalo. Ale dnešní mládež si bez toho kino neumí představit, ti určitě do kina bez popcornu a koly nepůjdou, v rouškách, to si neumím představit ani já, že bych si film užil dusíc se v tom dvě hodiny.

A koncert bez piva či jiného nápoje (ale nejradši piva) si opravdu představit nedokážu, zvláště v parném létě nebo vydýchaném klubu. To je prostě o život bez občerstvení, a nejde o alkohol, vždyť spousta lidí jede na kulturu autem a dá si Birell, colu nebo matonku.

Samotnou kapitolou je sezení na koncertech. Na hudbě poválečné se prostě nesedí. To je dost proti smyslu rocku, punku, metalu, ale i třeba takové té dance music, ke které příliš netíhnu, ale má spoustu fanoušků.

A na dokument o Grétě bych nešel ani bez roušky a zadarmo.

To jsou ale voloviny. Nikdy jsem do sebe v kině nic neládoval, ani se tam nenapájel. Vždy jsem tam šel kvůli filmu. Přestal jsem tam chodit poté, co to bylo tak přeřvané, že mi už nepomohli ani špunty do uší a právě kvůli prasatům, kteří si tam dělali podestýlku z těch popkornů.