Šest cen včetně filmu a režie roku pro vesele rebelskou klukovskou jízdu za svobodou Všechno bude, čtyři sošky pro baladického Hastrmana. Ani jeden zářez pro snímky řekněme státotvorné, tedy pro historické portréty Jan Palach a Toman či rovněž k minulosti odkazující díla Zlatý podraz a Tlumočník.
Česká filmová a televizní akademie se ve 26. ročníku dívala dopředu, třebaže červenobílé ladění podivné scény mohlo naznačovat vlasteneckou notu kulatých výročí roku 2018 – ovšem možná ještě víc připomínalo dnešní uzavírky tuzemských dálnic.
Ale také nehleděla ani vlevo, ani vpravo, ani na interní vazby či zásluhy tvůrců, ani na vnější vlivy. Soustředila se výhradně na filmy, takže odpadlo účinkování ministrů, ředitelů a jiných potentátů, žebrání o peníze, výzvy k angažovanosti či satirické vtípky, zkrátka veškeré odstředivé tanečky, které z profesních ceremoniálů činí utrpení.
Nejen v ignorování módní politické korektnosti se Český lev vyšvihl nad americkou akademii, která sice nominovala řadu zahraničních tvůrců, nicméně ve finále ztratila odvahu a místo jasně nejlepšího, ovšem neanglicky mluveného díla Roma nechala vyhrát milou, leč okatě nepůvodní variaci na rasistickou historii země Zelená kniha.
Kdežto naši akademici poslali již do oscarové bitvy titul Všechno bude a svůj názor, že je prostě nejlepší, narychlo neměnili jen proto, že za mořem neuspěl a že by se slušelo, aby vyhrálo téma jaksi společensky zásadnější, byť obehrané, od fašismu po komunismus. Dali najevo, že nikoli látka, ale film vítězí.
Podobnou čistotou se vyznačoval také koncept vcelku svižného večera, od pocty pro královnu dětských filmů Věru Plívovou-Šimkovou přes nevtíravou moderaci Václava Kopty až po finále se zasloužilým sokolem Miroslavem Bendou.
Noblesu si udržel i večírek po ceremoniálu, jak dokládá třeba výrok herce Jiřího Macháčka, jehož ve finále porazil Karel Dobrý: „Proč bych byl zklamaný? Kdybych mohl v herecké kategorii hlasovat, sám bych volil Karla. To přece není zápas Slavia–Baník. Ovšem kdyby byl, tak potom jedině Slavia!“
Zkrátka 26. Český lev, jenž bez taktizování i politizování vyznamenal výhradně kvalitu, byl nejlepší za poslední roky. Paradoxně také nejméně sledovaný, přenos vidělo jen 559 tisíc lidí, jenže toto prokletí se nedá zlomit. Pokud si publikum kin zužuje národní tvorbu jen na lidové komedie, těžko ho zláká lví slavnost s docela jinými jmény.
