RECENZE: Maminko, nebudou střílet? Za svobodou je nese Balón

Příběh, který vypráví novinka kin Balón, se skutečně stal. V roce 1979 se dvě východoněmecké rodiny rozhodly, že přeletí do západního Německa. Poprvé jejich podomácku sestrojený balon havaroval, při druhém pokusu po nich šla tajná policie.

Záběr z filmu Balón | foto: CinemArt

Rodiny Strelzykových a Wetzelových nebyly jediné, které za svobodou utíkaly vzduchem. Také z Československa uletěl Robert Hutyra s rodinou v balonu či Josef Hlavatý se synem na rogalu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Německý případ zrekonstruoval režisér Michael Herbig: důkladně, doslovně a s takovou spoustou klišé, že by z nich mohl postavit novou Berlínskou zeď. Hned v úvodu nasadí symboliku zastřelených na hranici proti zpívajícím pionýrům a postavu bodrého souseda jedné z rodin, který pracuje pro tajnou bezpečnost a pokoutně sleduje západní televizi, kreslí jako karikaturu. 

Seriálově střižený výraz nosí i jiné postavy, ovšem těžko říci, nakolik za to mohou herci v originálním znění a jakou část prkennosti napáchal dost nepochopitelný český dabing – že by se Balón hrál pro děti?

Na druhou stranu jsou to právě dětské role, které výsledek do značné míry zachraňují. Neboť jejich prostřednictvím buduje snímek napětí, ohrožení, strach. Nejen z nebezpečné výpravy, kdy se chlapec ptá – Maminko, a co když budou vojáci střílet?– ale strach povědomý, protože po léta důvěrně zažívaný. 

Balón

Německo, 2018, 120 min

Režie: Michael Herbig

Scénář: Kit Hopkins

Kamera: Torsten Breuer

Hudba: Ralf Wengenmayr, Marvin Miller

Hrají: Friedrich Mücke, Karoline Schuch, Alicia von Rittberg, David Kross, Thomas Kretschmann, Jonas Holdenrieder, Tilman Döbler, Ronald Kukulies, Emily Kusche, Christian Näthe, Sebastian Hülk, Ulrich Brandhoff, Peter Trabner, Bernd Michael Lade, Kai Ivo Baulitz, Bernd Stegemann a další

Hodnocení­: 50 %

Dilema, zda vlastní potomky vystavit přežívání v nesvobodě, nebo riziku, že po zatčení rodičů půjdou do dětského domova. Strach, že ve školce bezelstně plácnou něco, co následně ohrozí všechny jejich blízké. Strach, že ve slepé zamilovanosti přivedou do rodiny někoho s rudou vírou. Ale současně strach, že budou rodiči pohrdat za zbabělost.

Zkrátka realita v pozadí účinkuje daleko silněji než sám snímek, jakkoli dodržuje pečlivé dobové prvky od aut přes oblečení po výbavu domácností. Režisér ždímá do poslední kapky každou emoci, každý telefonát, zaklepání na dveře, noční můru. Současně nechává filozofovat hlavního vyšetřovatele – „čím bychom byli bez hranice“ – a rozehrává modelový závod s časem. Jak se smyčka stahuje, zbývá hrdinům jediná šance: útěk zopakovat.

Chvála kutilství

A znovu jsou to děti, kdo jednotvárnost vyprávění občas projasní – třeba při zoufale diletantském pokusu kontaktovat americké velvyslanectví, který synové berou jako zábavné klukovské dobrodružství.

Jistý půvab pak Balónu dodává titulní rekvizita. Obří svítící koule je samozřejmě efektní, když nocí stoupá nad mraky, aby ji stráže nezaznamenaly, ale hlavně její domácká výroba vzdává hold kutilství, které paradoxně sám socialismus nedostatkovým zbožím vypěstoval. Ostatně zazní tu i varianta totalitní anekdoty, v níž stařenka hledá obchodní dům Princip, u nás Globál – jelikož vůdci tvrdili, že v principu či v globálu máme přeci všechno.