Ta se na pardubickém jevišti objevuje poprvé, zato s velkou výpravou. Inscenace patří k nejnákladnějším v historii divadla a režisér Jiří Seydler v ní využil například obří loutky.
* České inscenace obvykle volí úpravu od Bohumila Mathesia a vynechávají čtvrté dějství, které zachycuje Peerovy toulky po světě a pro pochopení textu je klíčové. Vy jste se ho nezřekli.
Čtvrté dějství se u nás skutečně téměř nehrálo. Obvykle se uvádí první polovina, ve které je zobrazeno mládí Peera Gynta, a pak se hrdina na scéně objevuje jako šedesátiletý. Když přijíždí, říká, že už nic nemá, že žil jako zlatokop. Jenže nic z toho diváci nevidí, a to je chyba. Gyntův střední věk má publikum prožít s ním.
* Bez čtvrtého dějství je Peer Gynt skoro jako pohádka, s ním jde o docela komplikovanou hru. Divákům jste současně slíbil zábavu. Jak toho chcete dosáhnout?
Chceme, aby Peer Gynt byl lidem sympatický. Uvidí, že se mnohokrát spálí, ale je životaschopný. Po pádech se oklepe a jde dál. Na konci putování však zjistí, že všechny cesty, které zvolil, byly slepé. Inscenace by měla být vizuálně atraktivní: pracoval jsem výrazně se světly, na scéně se objeví loutky, od maňásků až po třiapůlmetrové figury, používáme stínohru. Nechybí ani dojetí, romantika, symbolismus. Ibsenův Gynt se podle mě podobá dnešním moderním divadelním tvarům.
* Mladého a starého Gynta ztvární dva herci. Od začátku jste věděl, že zvolíte toto řešení?
Dlouho jsme zvažovali, kterou variantu vybereme. Zaprvé, že Gynta ztvární mladý herec. Nebo naopak – mladičkého hrdinu bude hrát člověk, kterému je třeba okolo čtyřiceti. V Česku se obvykle objevovala zpracování s jedním nebo dvěma herci. Viděl jsem i zpracování se třemi herci a nedávno jsem se dočetl, že existuje uvedení se sedmi Gynty.
* Hra se dá vykládat v mnoha rovinách. Musel jste některé motivy výrazně omezit?
Hru jsme zjednodušovali, ale škrty posloužily k vyzvednutí našeho hlavního tématu poutnictví. Některé motivy navíc zestárly: Ibsen totiž v Gyntovi karikoval soudobé národnostní či ekonomické problémy a dokonce zesměšňoval konkrétní osoby.
