„Řekli jsme si s Jitkou Molavcovou a naším kapelníkem Jiřím Svobodou, že připravíme takové nedělní odpoledne, kde si o tom století budeme povídat a prokládat to písničkami od roku 1918 po současnost,“ popisuje duše souboru. Formát už divadlo s úspěchem vyzkoušelo v minulé sezoně, kdy uvedlo večer reagující na tehdejší debatu okolo rozšíření naší hymny. „Takový srandavečírek, naprostá improvizace a osvědčilo se to. Tak to chceme zopakovat,“ říká.
Tentokrát zazní vlastenecké písně, tvorba Osvobozeného divadla, texty z období mobilizace, protektorátní éry, následovat bude návrat jazzu po osvobození a dále i songy z repertoáru Semaforu. „Budeme hrát to, co je nám nejbližší. Až k současnu,“ shrnuje Suchý.
Co uslyší diváci mezi písničkami, zatím sám neví. „Když jsem se teď probíral seznamem, tak mne napadalo tolik věcí, co bych mohl říci. Je to improvizace, tak nevím, co z toho zrovna vyberu, až budu na jevišti. Doba byla inspirující a my pamětníci máme takovou neřest, že stačí ťuknout a už nám to začne košatět,“ slibuje.
„Pamatuji, co s národem udělalo, když zemřel Masaryk, pamatuji si mobilizaci v osmatřicátém. To je jedna z mála výhod, když je člověku skoro devadesát – má o čem povídat, má na co vzpomínat,“ glosuje Suchý.
Bránil se humorem
„Kdo bude chtít setrvat, tak po skončení uvidí film Košamatýna, který jsem kdysi natočil pro televizi,“ pokračuje dále Suchý. Snímek z roku 1993, jehož název vznikl zkomolením rakouského pozdravu Gehorsamster Diener (nejposlušnější služebník), ukazuje, jak se náš národ bránil humorem proti nepřízni osudu.
Speciální představení ČSR a Tři králové je v plánu pouze jednou. „V případě, že by zabralo, tak bychom to možná mohli někdy zreprízovat,“ uvažuje Suchý a hned dodává, že by to vzhledem k plánům divadla bylo teoreticky možné nejdříve koncem sezony.
Semafor mimo jiné od prosince uvádí novinku MeToo, která se humornou formou vyjadřuje k světovému fenoménu. Jiří Suchý v Semaforu míří na chlípníky i zlatokopky, psali jsme.
