Návrat do období, kdy lidé více věřili zaručené šeptandě než oficiálně diktovaným rozumům vládnoucí strany a jalových médií, představuje neotřelý nápad. Zajímavý materiál, který do stejnojmenné knihy vloni sebral mladý pražský etnolog Petr Janeček, však vydal pouze na průměrné představení.
Tvůrci v čele se slovenským režisérem Mariánem Amslerem se příliš mechanicky opřeli o kabaretní žánr. Hlavní problém je architektura dvouapůlhodinového představení. Televizní dotáčky opakovaně vystřídá na half playback odezpívaný popsong,
za nímž následuje zdivadelněná anekdota. Jak na běžícím pásu. Taková mechanická struktura zmrtvuje jinak herecky živé výstupy.
Skřípe to
Brněnský kabaret skřípe i v žánrové neujasněnosti. Nejde mu totiž o nostalgický či jízlivě satirický pohled na dobu, v níž se tvořily fronty na ovoce i toaletní papír. Tvůrci se nechtěli prvoplánově zasmát době, kdy sami byli malí. To je sice dobře, ale potom neměli dělat krotký kabaret. Už v televizní předehře tesilově postrojený hlasatel bezmála pedagogicky osvětluje a varuje, že to vše tehdá taková bžunda nebyla.
Časy, kdy český národ skálopevně věřil v existenci černé sanity unášející lidi stejně jako v jsoucnost pornofilmů s Bartoškou, Vondráčkovou a Kornem, skutečně nebyly k popukání. Kolorit přeťáplých oblečků, účesů i krokových variací pěveckých hvězd je tady však jen povinně legračním rámcem čtyř animovaných anekdot.
Porozumí mladí?
Historky o vaření tvrdolínu z cocacoly, maniakovi vpichujícím dívkám kyselinu do ledvin či zpopelněné babičce použité jako zápaďácký prášek do pečiva mají vtipná rozuzlení. Jejich divadelní zpracování už tak akční není. Jinými slovy - diváka čeká několik špatně odezpívaných songů z vyššího populáru a poté neúměrně dlouhá čekání na pointu.
Až neohrabaně a bezbarvě působí některé televizní dotáčky jako v případě deratizačního zásahu proti velkým hadům ze vzácně vystátých banánů. Dramturg Luboš Balák se s režisérem snažili těžit z brněnských souřadnic. Skutečná (a po Brně dodnes tradovaná) tragédie ženy, která nadobro zmizela pod tramvajovým ostrůvkem podemletým vodou, se mezi smyšlené fámy a „zaručené“ legendy nehodí.
Nemluvě o možné neuctivosti k nešťastné oběti. Jistou nesnás přinese představení zřejmě i adresátům večera. Mladí nemožným historkám a desítkám narážek v dobovému odéru neporozumějí. Režijní „ploskost“ večera dodělá své. Černá sanitka je zajímavým napádem v nevynalézavém balení připomínajícím středoškolsky rozvernou besídku.
P. JANEČEK, P. BAĎURA, L. BALÁK: Černá sanitka
HaDivadlo Brno, režie Marián Amsler, hrají Jana Plodková, Kamila Kalousová, Roman Slovák, Jiří Hájek, Marek Pospíchal, Marián Chalány. Délka 80 min.
Hodnocení MF DNES: 50%
