Kdy ochotnický divadelní soubor v Horní Cerekvi vznikl?
Soubor měl před mnohaletou přestávkou dvacet let. Po znovuobnovení souboru dnes počítáme šestnáctou sezonu. Po přestávce ho obnovil cerekvický rodák Jan Žižka, který se do Horní Cerekve vrátil na důchod. Ten dal soubor dohromady na popud několika lidí, kteří se chtěli scházet a něco pro kulturu ve vsi dělat. Žižka s jednou přestávkou režíroval šest divadelních představení. Mezitím jedno režírovala členka souboru Věra Matějková. V roce 1992 jsem převzal soubor, co se týče režírování, já.
Jaké hry soubor za šestnáct let existence hrál?
Soubor se především zaměřuje na veselohry s písněmi. Víme, že takové hry lidi přilákají. I v Dalskabátech jsme použili několik písní, které jsme sami složili. Vlastní skladby komponujeme také v ostatních hrách. Je to příjemné oživení celé inscenace.
Kolik má soubor v současné době členů?
Soubor má kolem padesáti členů, kteří jsou ve většině obyvateli Horní Cerekve. Někteří pak bydlí v přilehlých obcích. Zdravé jádro, které se schází pravidelně a na které se je možné každoročně spolehnout, čítá asi patnáct lidí. Připravujeme představení, kde se objevuje hodně herců. Hráli jsme zde kdysi hru Pražské tetinky a jejich zpustné mravy a v ní dokonce vystupovali třicet tři herci.
Není problém hledat hry s takovým obsazením?
Samozřejmě, že takový problém máme. Jsou hry, které jsou pro sedm herců a jednu herečku nebo obráceně. Anebo jsou hry, kde je potřeba dvacet pět, třicet herců. To je opět problém, protože musím coby režisér vybírat vhodné typy pro jednotlivé role.
Nastudujete hru, pak ji tři víkendy hrajete. Jak vypadá rok ochotnického divadelního souboru na malém městě?
Důležité je připomenout, že jsme amatéři. Všichni. Často si ale myslím, že někteří herci chvílemi vykazují profesionální výkony. Musím ještě podotknout, že jsme amatéři na vsi. Život vesnického, nebo teď už maloměstského divadla je úplně jiný než život profesionálního. Volného času na vsi není tolik, aby ho člověk mohl dávat pouze zábavě, i když je divadlo tvrdá práce. Každoročně se tak musíme potýkat s tím, že ochotníci musejí sázet brambory, pracovat na zahrádce nebo že ženské herečky tři týdny před Vánoci pečou cukroví. Na jaře už se zase seje. Navíc někteří lidé chodí do práce ráno, jiní odpoledne. Musíme vše skloubit. Každý rok pro nás začíná, když se příroda ukládá k zimnímu spánku. Takže většinou v listopadu. Vybereme hru, herce, udělá se pár čtených zkoušek. Pomalu začínám i já dostávat nějakou představu, a až se odbyde se předvánoční, vánoční a novoroční shon, začne se usilovně zkoušet. Zkoušení trvá podle obsažnosti hry dva až čtyři měsíce. A ani divák se nedostane kolikrát za kulturou tak, jak by chtěl. Lidé mají svou práci, a někdy se prostě nemohou jít bavit, i když sami chtějí.
Nevadí vám a hercům, že se měsíce práce uplatní pouze šestkrát?
Je to škoda, že nehrajeme Dalskabáty vícekrát, nebo že něděláme více her do roka. To je ale spojené s tím, že bychom nesehnali takovou partu lidí, kteří by byli ochotni se divadlu věnovat ustavičně. Možná bychom dali dohromady pět herců, ale víc určitě ne.
Absolvujete kromě vlastních představení ve městě také nějaké divadelní festivaly a přehlídky?
Dnes už ne, ale jezdívali jsme velmi často. Převážně to byly přehlídky a festivaly okresního formátu. Hráli jsme dřív více venku než tady v Cerekvi. Například jsme se zúčastnili přehlídek v Humpolci, Pelhřimově nebo v Třešti. To, že dnes už nejezdíme, je spojené s organizací a nákladností takových akcí. Ne vždycky se podaří sehrát divadlo, když k tomu chybí technické vybavení jiných divadel. Abych byl také trochu kritický, například na přehlídky jsme jezdili s velkým nadšením. Když jsme se pak vrátili, zjistili jsme, že tam o nás moc nestáli. Slibovali jsme si od toho více, takže možná také proto se už dnes přehlídek neúčastníme.
V Cerekvi máte své jisté diváky, a to vám stačí.
Ano. Na naše představení chodí v průměru tisíc lidí.
Jaký je cerekvický divák?
Cerekvický divák se chce hlavně bavit. Myslím si, že bychom s nějakou hrou, která by byla hlubokomyslná a dramatická i pěkně udělaná a v níž by herci odevzdali solidní či mimořádný výkon, neuspěli. Na takovou hru by cerekvický divák sice přišel, ale už by se podruhé podívat nešel. Ale na komedie a operetky se lidé vracejí. Něktečí přijdou i třikrát nebo čtyřikrát.
Co plánujete se souborem v dalším roce?
Zatím nějakou představu nemáme. Záleží to na několika faktorech. Nevím, jestli mohu počítat se všemi herci. Často se nám stává, že po sezoně lidé odcházejí. Těžko se nám pak shání nový herec. Navíc nám skončila sezona a všichni si teď budou chtít odpočinout. Protože chodit třikrát týdně na zkoušky tři měsíce ve volném čase je únavné. Zatím tedy jasnou představu nemáme, ale bude to určitě nějaká veselohra s písničkami.
 Ochotníci z Horní Cerekve hrají poslední představení nastudované inscenace Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert. |
