Třicetiletá drobná žena se záplavou ohnivých vlasů do pasu věnuje kočkám v nouzi veškerý volný čas. Část kuchyně v třípokojovém bytě zabírá klec se třemi koťaty, která přišla o matku. Ta je třeba často krmit a ještě jim k tomu masírovat bříška. Z vedlejší voliéry zvědavě vykukuje zrzečka s bílými znaky. Slyší na jméno Valentýna. I ta kvůli své nemoci potřebuje častější dohled.
V obýváku žijí kočky připravené k adopci, ložnice patří matce s koťaty. Další rodinka s mláďaty okupuje klec na chodbě bytu, jedno ze zvířat tráví karanténu v koupelně a v dalším pokoji řádí dva kocouři. Na první pohled je vidět, že zvířatům Veronika obětovala velkou část svého pohodlí. Dokonce kvůli nim založila spolek. Jenže nyní zjišťuje, že zvířat, která potřebují pomoc, neubývá.
A že péče o takové množství nalezenců jí začíná přerůstat přes hlavu. „Už je toho moc. Starat se o tolik zvířat najednou a navíc chodit do práce a na brigádu… zjistila jsem, že nemám žádný volný čas, žádný osobní život. Jistě to znají i ostatní lidé, kteří se zvířatům v nouzi věnují. Ale já jsem se rozhodla, že už s tím musím něco dělat,“ říká Veronika Hrdličková.
Pětadvacet koček v bytě, to je moc
Na Facebooku zveřejnila zprávu o omezení činnosti spolku. Přiznává, že vítr z plachet jí bere i nevraživost mezi zvířecími záchranáři a neochota majitelů se o svá zvířata postarat, případně je nechat vykastrovat, aby se nekontrolovaně nemnožila. Vadí jí také to, že snahu pomáhat si někteří lidé vyložili po svém a nechtěná koťata jí nechávali v krabicích přímo na prahu bytu.
„Když jsem začínala, byla jsem samostatná jednotka. Postupně jsem do toho problému začala pronikat a nakonec vytvořila spolek PlazKA (Pomáháme lidem a zvířatům Klubíčko Aš) a dala mu tvář. Teď se ale musím rozhodnout, jak dál, abych se sama nezničila,“ přemýšlí. Dodává, že problémem je i chov zvířat pod jednou střechou. Už jen ze zdravotních důvodů.
„Kočky mají dost nemocí a musí projít karanténou. Nové by mohly ohrozit ty, které jsou připravené k adopci. Jenže tolik místa nemám. Nechci už mít v bytě pětadvacet zvířat, jsou všude, kam se podívám,“ říká Veronika Hrdličková. Je rozhodnutá činnost postupně utlumit. „Převezmu péči o nějaký těžký případ, to mi problém nedělá a tomu se chci i v budoucnu věnovat,“ podotkla.
Pár dobrovolníků situaci nezmění
Poznamenala. že chce mít čas také pro sebe. Je mi třicet let a nemám žádný osobní život, partnera, děti. Vzhledem k tomu, co dělám, nemám čas někoho poznat. A s tímhle nadělením v bytě to ani nejde. Hodně mi to ubírá síly, proto se teď musím trochu věnovat i sama sobě,“ vysvětluje Veronika, která dala zvířatům hodně, ale teď poznává, že to je boj s větrnými mlýny.
„Když se nezmění zákony a nepomohou úřady, bude to nekonečný příběh. Stále se budou rodit nechtěná koťata a lidé se jich budou zbavovat, neustále budou opuštěná zvířata živořit v ulicích. Pár dobrovolníků to nezmění, pokud to zákonodárci takto nechají,“ myslí si Veronika Hrdličková. Oceňuje, že některé radnice se snaží k problému přistupovat zodpovědně a financují kastrace.
„Zabránit množení, to je cesta. Já osobně však budu dělat jen to, co zvládnu v rámci svého volna. Dál budu odchytávat toulavky pro města, která o to budou stát. Postarám se o čerstvě kastrované kočky, které po zákroku nemohou zpět na ulici, protože potřebují klid na rekonvalescenci. Přijmu péči o nemocné zvíře v ohrožení života. Ale víc toho dělat nechci,“ zdůrazňuje.
