Marta Sedláčková ukazuje kazetu se záznamem písničky Měsíčku na nebi hlubokém,

Marta Sedláčková ukazuje kazetu se záznamem písničky Měsíčku na nebi hlubokém, kterou si v roce 1991 jako zdravotní sestra s dětmi v Kyselce prozpěvovala. | foto: Petr Przeczek, 5plus2

Pečovala v Kyselce o děti. Zbyla jí kazeta, dětské obrázky a vzpomínky

  • 1
Více než dvacet let opatruje Marta Sedláčková z Karlových Varů starou magnetofonovou kazetu. V roce 1991 na ni zaznamenala hlasy dětí z posledního pobytu v dětské lázeňské léčebně v Kyselce, kde pracovala jako zdravotní sestra. Tehdy ještě léčebna fungovala a rozhodovalo se o její další budoucnosti.

Jenže privatizace se nepovedla a o lázeňské domy přestali jejich majitelé pečovat. Až v posledních letech se přistoupilo k jejich záchraně.

Marta Sedláčková věří, že Kyselka má šanci na přežití. "Stav Kyselky stále sleduji, ale pohled na rozpadající se domy mi nahání slzy do očí. Poslední dobou se ale Kyselka mění k lepšímu. Snad se ji podaří celou zachránit," doufá Sedláčková.

Historie lázní Kyselka

  • 1829 - Kyselku kupuje baronka Antonie von Neuberg, její muž Wilhelm zakládá lázně s kolonádou a léčebným domem 
  • 1852 - návštěva řeckého krále Otty I.
  • 1873 - Heinrich Mattoni po šesti letech pronájmu kupuje Ottův pramen a další pozemky, Kyselka prosperuje 
  • 1910 - Mattoni umírá, budovy lázní se už nijak nerozšiřují 
  • 1945 - po druhé světové válce je akciová společnost Heinrich Mattoni AG zestátněna, lázeňský provoz ukončován
  • 1991 - privatizace lázní, o dva roky později privatizace stáčírny

Zdroj: Stanislav Burachovič, Lubomír Zeman - Hvězdné nebe nad Kyselkou

Jedinou útěchou jsou pro ni vzpomínky na dětskou léčebnu, kterou ročně navštívily stovky dětí ze západních a severních Čech.

Jako oko v hlavě opatruje magnetofonovou kazetu s hlasy dětí a obrázky, které jí věnovaly.

Z kazety se linou tóny písničky Měsíčku na nebi hlubokém, kterou si tehdy jako zdravotní sestra s dětmi prozpěvovala.

"Nebyla to moje povinnost, ale chtěla jsem, aby se děti měly dobře," zavzpomínala Sedláčková.

Podle ní děti léčebnu v Kyselce milovaly. Malí astmatici a alergici se domů vraceli v dobré kondici. Každé tři týdny se tady vystřídalo na 120 dětí z hornických oblastí.

Učitelky si stěžovaly na vlhko a nepořádek

Ale léčebna se už tehdy potýkala s technickými potížemi. V pořádku byla jen Mattoniho vila, kde byly ubytované děti.

"Horší to bylo s tou řadou domů okolo řeky. Učitelky si tam stěžovaly na vlhko a nepořádek v zadních traktech. Z vedení k nám navíc prosakovaly informace o nejasné budoucnosti. Děti se radovaly, ale my dospělí jsme už měli strach. Tehdy jsme ještě doufali, že se nám podaří léčebnu i přes nezájem vedení Státních lázní zachránit," poznamenala Sedláčková.

Ona sama patřila k těm, kdo o jejich záchranu bojovali. Spolu s tehdejším poslancem Federálního shromáždění Jindřichem Konečným se snažili léčebnu zachránit. Organizovali demonstrace, pořádali tiskové konference. Marně.

O pomoc požádali i Nadaci Olgy Havlové. Pouze z této strany přišla odezva. "Nadace našla možného investora v Holandsku. Přijel se na Kyselku podívat, ale to bylo bohužel všechno," povzdechla si Sedláčková.

Návštěvníků v Kyselce byla tehdy spousta. Mezi nimi třeba i pravnuk zakladatele lázní, Rudolf Mattoni. Marta Sedláčková ho tehdy lázněmi prováděla.

"Jednal tehdy o restitucích. I když už byly některé lázeňské domy poničené, Kyselka se mu moc líbila. Jenže šla do privatizace, a to byl její konec," dodala. S Rudolfem Mattonim se setkala znovu před dvěma lety. "Šarmantní pán, měla jsem slzy v očích, když mne poznal," dodala.