„Casper je ohromný kliďas se skvělou povahou. Přestože je sám nemocný, trpí metabolickým onemocněním a musí dodržovat přísnou dietu, všude rozdává radost, nic ho nerozhází a na lidi reaguje skvěle. Díky tomu jsem neměla strach zkusit s ním při návštěvě domova pro seniory i cestu výtahem,“ popisuje majitelka koně Michaela Kunová z Ranče U Fleků, která s Casperem přišla ze stáje v Krapicích u Františkových Lázní do Chebu pěšky.
 |
Koníkovi se ale zpočátku projít hlavním vstupem moc nechtělo. Po chvíli přemlouvání si dal říct a návštěvu domova včetně jízdy výtahem zvládl skvěle. Personálem vytipované obyvatele překvapil přímo v jejich pokojích.
„Já se nejprve lekl, to přiznám. Ale bylo to moc hezké překvapení. Kůň! A tady u nás!“ říká s úsměvem osmdesátiletý Jaroslav Buřič, který podle svých slov pochází z rolnické rodiny.
„Měli jsme malé hospodářství na jihu Čech, pak jsme se přestěhovali na západ, do Plesné. Tady se rodiče také věnovali zemědělství. Hospodařili na přibližně deseti hektarech, ale koně, ty neměli. Otec pořídil tažné voly,“ vzpomíná Jaroslav Buřič.
Jak řekla ředitelka Domova pro seniory Skalka Alena Samuelová, seniory přicházejí rozptýlit lidé s různými zvířaty, koně přímo v pokojích klientů tu však ještě neměli.
„Kůň je skutečně hodně neobvyklý návštěvník,“ směje se ředitelka Samuelová. Doplňuje, že zvířata k životu patří a že je skvělé, když mohou přijít za klienty, kteří už za nimi sami nemohou. „Všechna ta zvířata sem vnášejí tak trochu jiný život, než na jaký jsou obyvatelé našeho domova zvyklí,“ dodává.
Rozhodly fotky z návštěv
Nápad zapojit osmiletého Caspera do terapeutického programu dostala jeho majitelka Michaela Kunová poté, co se přes Facebook spojila se svou kamarádkou ze Zlína. Ta už nějaký čas navštěvuje s poníkem dětské domovy, domovy pro seniory nebo lidi s postižením.
„Právě na jejím profilu jsem viděla zajímavé fotografie z těch návštěv. Zaujalo mne to a napadlo mě, že bychom něco podobného mohli zkusit i u nás. Jenže pak přišel covid a život se zastavil. Nicméně já jsem ten čas využila. Pracovala jsem na výcviku Caspera,“ říká s tím, že se koníkovi snažila zprostředkovat nejrůznější situace a zvuky, s kterými by se mohl při své „misi“ setkat. Cílem bylo, aby zůstal v klidu a nečekané situace ustál s chladnou hlavou.
„Před časem jsme měli premiéru v ašské léčebně dlouhodobě nemocných a v domově pro seniory Carvac. Tady se Casper ukázal v tom nejlepším světle. Choval se naprosto profesionálně, jako by to dělal celý život. Přišel až k posteli, dal člověku hlavu do klína a nechal se hladit. Měla jsem s sebou svou tříletou dcerku Klárku, což se ve finále ukázalo jako skvělý krok, protože dítě zážitek z koně ještě umocnilo. Bylo to přirozené, uvolněné, moc jsme si to užili,“ popisuje Michaela Kunová, která plánuje, že bude s návštěvami pokračovat.
Jediným problémem je to, jak Caspera do cíle dopravit. Do osobního automobilu se kůň, a to ani miniaturní, nevejde.
„Pokud bude o Caspera zájem, uvažuji, že uspořádáme veřejnou sbírku na přepravník. Nebo se nám možná podaří získat nějaké sponzory. Pro mě je skvělé, že Casper, ač je hodně nemocný, rozdává radost ostatním a sám si to užívá. Někdy si říkám, že nám tu péči a starost, kterou o něj máme, když přijde ataka nemoci, teď vrchovatou mírou vrací,“ dodává chovatelka Michaela Kunová.
