Josef Škrábek

Josef Škrábek | foto: archiv Pamět národa

Paměť národa připomene životy poznamenané nacistickou i komunistickou ideologií

  • 0
Osud Josefa Škrábka, který se po celý život zajímal o česko-německé vztahy, sám poznamenán životními strastmi kvůli smíšenému původu, představí putovní výstava Paměť národa Karlovarského kraje. Ta nyní míří na zámek ve Valči.

Jeho vzpomínky jsou nově součástí expozice, která přibližuje osudy lidí, do jejichž životů zasáhly totality 20. století. Vernisáž se koná v sobotu 4. května od 16 hodin, výstava potrvá do 1. června.

Psal se rok 1938 a Josefu Škrábkovi bylo deset let. Spolu se svými rodiči se z Valče, kde se narodil, musel odstěhovat do Prahy. Důvodem bylo, že pocházel ze smíšeného česko-německého manželství. V Praze začal Josef studovat obchodní akademii. V roce 1944 byl jako šestnáctiletý totálně nasazen a v květnu 1945 se zapojil do Pražského povstání.

Po válce se rodina vrátila do Valče a Josef dostudoval střední školu v Karlových Varech. Proti své vůli vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl pro neshody a neangažovanost vyloučen. V roce 1958 byl s přáteli zatčen za velezradu. Období do roku 1960 strávil ve vězení. Protože mohl pracovat pouze v dělnických profesích, vyučil se poté, co byl propuštěn, zámečníkem.

Viděla umírat svoji matku

Na další vzpomínkovou akci zve Paměť národa už příští týden. Uskuteční se na místě bývalého ženského koncentračního tábora ve Svatavě, největší pracovní pobočky koncentračního tábora Flossenbürg. V sobotu 11. května si v 15 hodin lidé přímo na místě tábora připomenou, že 7. května uplyne 79 let od osvobození místa hrůzy americkou armádou.

Děláme vše pro to, aby příběhy byly autentické, říká šéf Paměti národa

Po místech bývalého tábora provede historik a pedagog Vladimír Bružeňák. Připomene, že tábor byl postaven v roce 1944 a najednou tu v několika barácích žilo kolem sedmi stovek žen. Kromě toho se do tábora ve Svatavě dostaly i ženy z pochodů smrti. Více než půldruhého sta jich zde zemřelo vyčerpáním nebo z důvodu nemoci.

Byla mezi nimi Marta Löwidtová, která své dceři Evě při pochodu smrti zemřela v náručí. Eva Erbenová je jednou z mála žijících pamětnic svatavského tábora.

Eva Erbenová

„Maminka mi vždycky večer vyprávěla, co budeme dělat, až se vrátíme domů. A utvrzovala mě v tom, že každým dnem jsme tomu domovu blíž. Bylo jí tehdy 44 let a já jsem přesvědčená, že to od ní bylo obrovské hrdinství. Udržet dítě v naději, že tohle utrpení jednou skončí. Jenže cestou strašně zeslábla. Jednoho večera zavřela oči a tichým hlasem mi zašeptala: Evičko, já již dál nemohu. Políbila mě, podívala se na mne a z jejích očí mi bylo vše jasné,“ vzpomínala tehdy čtrnáctiletá Eva Erbenová na to, jak viděla ve Svatavě umírat svoji matku.

Shodou náhod se poté Evě podařilo z pochodu smrti zmizet a vrátit se do Čech, kde ji zachránila rodina Jahnových z Postřekova na Domažlicku.

Který národ by si takové vraždění nechal líbit, říká přeživší Osvětimi Erbenová

Příběh Evy Erbenové i archivní záběry tábora představí výstava fotografií v prostorách bývalého vojenského krytu. Paměť národa zde také instaluje nový informační panel.

23. října 2021