Sbírka dokumentuje výrobu rukavic v Aši od počátku minulého století až do prvních let nového milénia. „Podali jsme přihlášku do České knihy rekordů,“ uvedl mluvčí města Milan Vrbata. Podle něho je sbírka cenná nejen vzhledem k počtu rukavic. „Ale i proto, že dokumentuje kus historie, jež je s produkcí rukavic a dalších textilií úzce spjata.
Tovární výroba rukavic se do Čech dostala z Anglie přes Francii a Německo na přelomu 18. a 19. století. Kromě klasických rukavic z kůže se začaly vyrábět i rukavice z úpletů, které byly nejvhodnějším materiálem pro svou vysokou pružnost. A právě Aš se stala v českých zemích střediskem výroby látkových rukavic.
Nápaditost tvůrců neměla hranice
„Ašské továrny stávkového zboží je začaly vyrábět již ve druhé polovině 19. století. Po zavedení plochých pletacích strojů dodávala většina firem i domácí výrobci kromě rukavic látkových i rukavice pletené. Zavedení strojové výroby přineslo do výroby rukavic nové možnosti,“ uvedla kurátorka textilní sbírky ašského muzea Monika Hlaváčková.
Poznamenala, že nápaditost tvůrců, rozsah vzorů, zdobení a rovněž použití různých materiálů nebo technologií bylo doslova bez hranic. „Sbírku tvoří převážně textilní rukavice, v menší míře rukavice strojově pletené, rukavice ručně háčkované, síťované a paličkované,“ podotkla Hlaváčková.
Všechny rukavice získalo muzeum
Výrobou rukavic se v před válkou zabývaly dvě desítky malých a větších firem. Jejich produkce byla určena hlavně na vývoz. Rozsah sbírky dokládá, že ašští výrobci prakticky ovládli trh s textilními rukavicemi ve střední Evropě. Nejspíše po roce 1946 byly všechny vzorky rukavic, a to i od zaniklých firem, uloženy v budově ředitelství nově vzniklého národního podniku Tosta Aš.
O čtyřicet let později byl soubor vzorků textilních rukavic převeden do majetku muzea v Aši. Vedle rukavic vyráběných od začátku 20. století do roku 1946 v německých textilkách sbírka obsahuje vzory z podniku Tosta až do roku 1993. Nechybí ani výrobky podniku Tostex z let 1993 až do ukončení výroby. Další přírůstky muzeum získalo v pozdějších letech přímo od ašských obyvatel.
Práce potrvá ještě několik let
Jak řekla Hlaváčková, jednotlivé exponáty byly roztříděny podle výrobců a chronologicky seřazeny. Muzejníci každou rukavici očistili od prachu a nečistot, přišili na speciální ramínko z papíru, popsali, očíslovali a uložili. Sbírku je v muzeu zařazena v textilní expozici. Samostatná část je věnována postupu výroby rukavic rozdělených do různých sekcí, například letní, vycházkové či společenské.
„Zpracování vzorků rukavic stále trvá. Jednotlivé kusy musíme zanést do systematické evidence, což ještě pár let zabere. Letos jsme rukavice konečně spočítali a po nahlášení nově přijatých rukavic do Centrální evidence sbírek dojde na zápis naší kolekce do České knihy rekordů. V novém vydání v roce 2024 bude již tento rekord evidován,“ doplnila Monika Hlaváčková.
