Život budoucího opata Augustina Machalky se poprvé dostal do dramatické spirály v roce 1942, krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tehdy bylo Machalkovi pětatřicet let. Jednoho květnového podvečera po atentátu přijely do Nové Říše desítky německých aut a v nich stovky vojáků.
Machalku zatkli Němci spolu s ostatními premonstráty přímo v klášteře. Jeden bývalý novic je totiž udal, že poslouchají v rozhlase zakázané zahraniční vysílání.
Tehdejší opat Pavel Souček (Machalkův předchůdce) se stačil ještě při odchodu poklonit a políbil práh kláštera. Dostal za to ihned bolestivou ránu.
Nacisté nasměrovali premonstráty přes Brno směrem do Osvětimi. Z kláštera vytvořili základnu Hitlerjugend. Pobyt ve vyhlazovacím táboře nepřežili kromě jiných opat Souček či převor Vavřinec Novotný z Nové Říše.
„Celkem pět řeholníků zahynulo v Osvětimi. Čtyři se vrátili z koncentračních táborů po osvobození,“ shrnul současný opat v Nové Říši Marian Rudolf Kosík, který se ohlédl za dějinami kláštera u příležitosti jeho výročí založení.
Augustin Machalka nakonec válku také přečkal, byl jedním z těch čtyř. A vrátil se do kláštera, ze kterého Němci stačili ukrást či zničit spoustu cenností.
Estébáci schovali v klášteře zbraně, pak je s humbukem našli
Po roce 1948 směřovali komunisté svoje úsilí ke zrušení klášterů. V Nové Říši vydržel nový opat Machalka jen necelých pět let - do zimy roku 1950. Osm let po nacistech obklíčili klášter začátkem února estébáci a milicionáři.
Pak začala dlouhá prohlídka areálu, během níž hledači „vyrobili“ důvody, proč premonstráty zatknout. Podstrčili jim jednu pistoli pod klekátko do zpovědnice a dva samopaly ukryli do kamen a na skříň.
Pak vše s patřičným humbukem „odhalili“. Premonstráty zatkli a odvlekli z kláštera. Hned brzy na jaře téhož roku začal vykonstruovaný politický a proticírkevní proces.
Šlo o jakousi náhradu za plánovaný „monstrproces“ v případu takzvaného číhošťského zázraku, kde estébáci faráře Josefa Toufara dříve ubili, než postavili před soud.
Tři opati se sešli v jedné cele věznice v Leopoldově
A tak byl Machalka vmanipulován do pozice hlavního obžalovaného a hrozil mu trest smrti. Nakonec po lživé žalobě z vlastizrady dostal 25 let vězení. Kladli mu za vinu, že byl špionem Vatikánu a usiloval o státní ozbrojený převrat. Ve stejném procesu dostal dvacet let i Bohumil Vít Tajovský, opat želivského kláštera.
Rozsudky si vyslechli ve středu 5. dubna 1950 dopoledne od předsedy státního soudu Jaroslava Nováka. „Pokusili se rozvrátit lidově demokratický řád. Vešli v přímý styk s cizími činiteli,“ stálo mimo jiné ve smyšleném rozsudku. Novák jim navíc udělil peněžité tresty a oznámil, že ztratili občanská práva.
Novoříšský a želivský opat se později sešli na jedné cele v Leopoldově i s opatem břevnovského kláštera Janem Anastázem Opaskem. Společně tam museli opravovat pytle na mouku či kompletovali součástky ke zbraním pro podnik Zbrojovka. Práci sabotovali a zbraně pak měly potíže s funkčností.
Krátce po rozsudku v roce 1950 komunisté zabírali kláštery a další majetek řeholníků. Přes dva tisíce jich bylo vykázáno z jejich domovských prostor.
Pádu režimu i návratu kláštera premonstrátům se opat dožil
Novoříšský opat Machalka byl propuštěn po deseti letech, ale do svého kláštera na Jihlavsko se nemohl vrátit. Musel přebývat v Radvanově na Táborsku, kde byl pod drobnohledem Státní bezpečnosti.
Nakonec se dožil pádu komunistického režimu v roce 1989 i toho, že klášter v Nové Říši přestal být v roce 1991 armádním skladem polní nemocnice a byl vrácen zpět premonstrátům. Předtím tam dlouho visel transparent s nápisem Se Sovětským svazem na věčné časy.
Třeba současný starosta Nové Říše Jaroslav Pachr si z dob socialismu pamatuje, že když některý místní mladík přijel z vojny domů na dovolenku či „opušťák“, chodil si do „armádního kláštera“ pro nutné razítko.
Opat Machalka zemřel třetího ledna roku 1996. Přesně padesát let a čtyři dny poté, co se stal opatem. V tom roce by mu bylo devadesát. „Snášejte se v lásce,“ opakoval před smrtí svým následovníkům v Nové Říši.