Pondělí 25. října 2021, svátek má Beáta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 25. října 2021 Beáta

Kdybych nehrála, seděla bych na ulici s krabicákem, směje se Hrzánová

  17:59
Herečka a zpěvačka Barbora Hrzánová si zvykla jezdit do Nového Města na Moravě. Naposledy na Žďársko přivezla společně s manželem Radkem Holubem francouzskou komedii Začínáme končit. V rozhovoru pro MF DNES mluví o radosti, vysvětluje, proč vždy mává Humpolci a líčí, jaký dojem na ni udělaly volby.

Bára Hrzánová je známá i díky představení Hrdý Budžes, které popisuje období normalizace v Československu. Za roli Helenky Součkové dostala v roce 2003 Cenu Thálie. | foto: Divadlo A. Dvořáka Příbram

„V Novém Městě už jsem byla mnohokrát. A proč jsem tu tak často? Začalo to tím, že se na mě obrátila paní Ruth Šormová, která kdysi úzce spolupracovala s mojí kamarádkou Olgou Kurzovou. Ta se věnovala mentálně postiženým klientům ve Studiu Oáza, kde jsem dva a půl roku vedla dramatický kroužek. Paní Šormová mě tedy požádala o spolupráci a od té doby už jsme tu byli několikrát - s představeními Hrdý Budžes a Každý den, šťastný den. A taky jsme zde vystoupili s kapelou Condurango,“ vysvětlila Bára Hrzánová.

Barbora Hrzánová

  • Narodila se 22. dubna 1964 v Českých Budějovicích. Jejím otcem byl herec Jiří Hrzán (1939 - 1980). Matka Věra Šmídová (1941) sice pracovala jako zdravotní sestra, ale i ona měla kořeny v herecké rodině - její otec Áda Šmíd patřil k výrazným osobnostem Jihočeského divadla.
  • Dětství Bára prožila mezi divadelníky v Českých Budějovicích. Po absolvování pražské DAMU nastoupila do angažmá v Národním divadle. Z něj pak přešla do Divadla Na zábradlí.
  • V roce 1994 získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi. Za roli Helenky v divadelní inscenaci Hrdý Budžes, hranou v příbramském divadle, obdržela v roce 2003 cenu Thálie.
  • Postava Johanky ve snímku Requiem pro panenku jí vynesla ocenění na filmovém festivalu v Torontu. Dvakrát byla nominovaná na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, a to ve filmech Díky za každé nové ráno a Spiklenci slasti.
  • Aktuálně je na volné noze. Zpívá ve skupině Condurango.
  • Je vdaná, jejím manželem je herec Radek Holub (1968). Mají spolu syna Antonína.

Povězte, jaký máte vztah k Vysočině? Jezdíte sem pouze pracovně, nebo zde máte i jiné vazby?
Vysočinu navštěvuji výhradně jen s divadlem. Nemám tu žádné vazby. Ani rodinné, ani citové. Tedy vlastně zde mám jedinou citovou vazbu a tou je Humpolec, kde vyrostl můj milovaný básník a překladatel Jan Zábrana. Takže vždy, když jedu na Vysočinu a míjím Humpolec, tak mu mávám. Jan Zábrana je moje velká láska.

Účastníte se mnoha dobročinných akcí nebo akcí spojených s charitou. Lidé v nouzi jsou vám blízko, možná blíž než ti ostatní. Jaká je vaše největší motivace?
Já jsem o tom nikdy nijak hluboce nepřemýšlela. Tyhle věci vnímám úplně přirozeně. Když má člověk sám pro sebe dost, proč by se nerozdělil, já v tom nic jiného nevidím. Když někomu pomůže jen to, že zahraju, tak to není žádná charita. Myslím, že kdyby lidi začali vědomě cvičit dobročinnost a otvírat peněženku, protože devadesát procent našich občanů má velké přebytky, tak by to bylo všechno veselejší. Třeba chudáky žijícími na ulici opovrhujeme, protože jsou špinaví a pijou alkohol. Mimochodem neumím si představit, jak by to na ulici bez toho alkoholu vydrželi. Přitom já mám mezi bezdomovci mnoho známých. Spousta z nich jsou skvělí a vzdělaní lidé, kteří akorát neunesli tíhu života nebo nebyli tak sociálně zdatní jako ostatní. Máme například kamaráda z ulice, překladatele, který umí asi dvanáct jazyků, akorát sociální stránka života mu nikdy nešla. Já zkrátka nevidím důvod se s ostatními nedělit, když mám sama dost. A co s tím oni udělají, to už je jejich věc. To už je jejich karma, moje ne.

Dokážete si představit, co byste dělala, kdybyste nehrála?
No, kdybych nemohla hrát, asi bych seděla s těma klukama a holkama na té ulici s tím krabičákem. (smích) Já kromě hraní nic jiného neumím. A taky jsem nikdy po žádném jiném povolání netoužila. Asi tak do deseti let jsem si myslela, že nikdy hrát nebudu. Protože jsem vyrostla v divadelním prostředí a protože jsem viděla osudy těch lidí, tak jsem se tomu vnitřně bránila. Chtěla jsem být paleontoložkou nebo zooložkou. Potom jsem v deseti letech poprvé u nás v Českých Budějovicích vstoupila na jeviště a v tom momentě to bylo daný.

Cítíte ještě na jevišti trému?
Tréma je normální, zdravá, stejně jako strach. Akorát jde o to, že jakmile člověk vstoupí na jeviště, ale tréma neopadne a svazuje dál, tak by to člověk asi nemohl dělat. Před představením mám trému vždycky, ta však zaplať pánbůh končí prvním krokem na jeviště. Když hraju, tak už si užívám té přítomnosti publika, které je mým partnerem. Energie publika je pro mě strašně důležitá, proto raději hraji v divadle, než točím. Kamera pro mě není partner, to mě nebaví.

Když hrajete nějaké představení už poněkolikáté, třeba Hrdý Budžes má již mnoho repríz, není už to spíš rutina?
Já vnímám rutinu jako řád a ten je strašně důležitý. Pravdou je, že například Hrdý Budžes po těch x reprízách od té doby, co byl natočen pro televizi, je úplně jiným představením, protože se přirozeně vyvíjí. Protože každé představení je jiné. Myslím, že by stálo za to, znovu ho natočit. Ale přesto, že se takto vyvíjí, ten řád, ta rutina zůstává.

Fotogalerie

Kdybyste si mohla vybrat jakýkoli film, na který půjdete do kina, co by to bylo?
Mám oblíbeného režiséra Federica Felliniho. Pro mě je nejkrásnějším a nejbolestivějším filmem La Strada (Silnice). Pak mám strašně moc ráda filmy Carlose Saury, hlavně Starý dům uprostřed Madridu. A taky jsem hrozně moc milovala tanečníka a herce Antonia Gadese a chtěla jsem vypadat jako Cristina Hoyos (španělská tanečnice flamenca, pozn. red.), ale všechno to bylo platonické, samozřejmě. (smích)

Slyšela jsem, že jste s manželem Radkem Holubem začali váš vztah nestandardně. Prý vás požádal o ruku bez toho, že byste předtím spolu cokoli měli...
Nemyslím si, že bychom začali nestandardně, já myslím, že jsme začali maloburžoazně nudně, když mě Radek požádal o ruku. Je to nestandardní pro dnešní dobu, to jo. Ale asi to je o tom, že neplánujeme, nezabýváme se tím, kolik máme na kontě, když nás něco napadne, tak okamžitě jdeme a uděláme to. Hlavně jsme citliví jeden k druhému a nikdo z nás nepreferuje to svoje. A mně tohle všechno přijde jako normální. Když se lidé k sobě chovají citlivě a mají se rádi, tak se užije spousta legrace.

Kdo je tím vedoucím ve vašem vztahu?
To záleží na tom kdy a jak. Já asi dokážu být tvrdší a rozhodnější. Třeba když cítím nějaký tlak, něco co ohrožuje naši svobodu, tak jsem to většinou já. Radek by to třeba ještě chvilku vydržel, ale já už ne. Víte, já jsem takový řízený cholerik. I když od té doby, co dělám jógu, tak jsem prý úplný beránek. Musím říct, že to bývalo podstatně horší. (směje se)

Jak jste vychovávali syna? Intuitivně, nebo podle příruček?
To jde podle příruček? Tak to si vůbec neumím představit. Já hlavně doufám, že jsem byla milující matka, to myslím, že je to nejpodstatnější. O tom ostatním se ve výchově nemusí přemýšlet. Taky jsem ho učila vztahu k ženám. Ve čtyřech letech už uměl dámám otevřít dveře, podržet kabelku. V tomhle mám, co se výchovy týče, naprosto čistý stůl.

Máte kapelu, kterou jste založila ještě na DAMU spolu s Pavlem Andělem počátkem 80. let. Sdílíte s manželem spolu i tuto lásku?
Manžel sice kapelu nemá (smích), ale myslím, že spolu máme stejné hudební lásky. Oba dva máme rádi Zuzanku Navarovou, Anetu Langerovou, Evu Olmerovou, Petra Kalandru, Zuzanu Michnovou.

A co sport? Váš muž v mládí hodně sportoval, ale co vy? Vás si totiž neumím moc představit, jak sportujete.
Manžel dělal snad všechny možné sporty. Některé možná i vynalezl spolu se svým bratrancem. (smích) Hrál softbal a hodně se věnoval řeckořímskému zápasu. Nyní oba praktikujeme jógu. A já jsem dlouho závodně skákala do vody, dokonce jsem závodila s Heidemarií Bártovou Greckou, naší olympioničkou. Ona byla první a já poslední. Pokaždé. A pak jsem hrála poměrně dlouho volejbal.

Nelze se vás nezeptat na politiku. Co říkáte na výsledky voleb?
No, já než jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem měla velký problém jít na jeviště, poněvadž jsem nevěděla, pro koho mám hrát. Pro koho? Pak jsem to v sobě neustále přemílala a řekla jsem si, že to je přesně to, co oni chtějí, a to já jim přece nemůžu udělat k radosti. Já jim musím škodit a škodit a škodit. Dál a dál. (smích) Oni mě přece nepřemůžou. Já mám taky svoji moc na tom jevišti. Třeba Hrdý Budžes. Na něj chodí spousta mladých lidí a já si říkám, že až třeba oni jednou půjdou volit, tak si řeknou: „Ježiš, počkej, počkej, Bára tenkrát říkala…“ Takže tu moji víru oni nerozlomí. Ale musím říct, že jsem těm výsledkům voleb vůbec neporozuměla. Byl to pro mě velký úder.

Skutečně vás výsledky voleb tolik šokovaly?
Víte, v životě máte dvě jistoty. To, že umřete, a pak to, že všechno je změna. Všechno má svůj vývoj. Když je něco špatné, zlé, tak vy víte, že se to nutně musí překlopit, že to není trvalý stav. A myslím, že my teprve uvidíme, k čemu tohle všechno je dobré. Když si vezmete, v jakém blahobytu tady všichni žijeme už tak dlouhou dobu a kolik lidí to považuje za úplnou samozřejmost, všechno to přijímají bez jakéhokoli vděku, tak se asi tohle muselo stát. Na druhou stranu, já to za ostatní nechci tak úplně odskákat, já už se nechci vrátit zpátky. I když mám někdy pocit, jestli si vůbec uvědomujeme, kam se to dostáváme. Když si jen vezmete ty zákazy kolem nás. Dnes než vylezete z baráku, tak abyste si přečetla všechny novely, co vyšly, abyste neudělala něco špatně. Já vždycky říkám, tak to mě rovnou zastřelte. Člověk aby byl furt ve střehu. A tohle já teda nechci, to všechno už jsem prožila.

Vybrala byste si z kandidátů na prezidenta?
Téměř kohokoli, jen ne Miloše Zemana. Samozřejmě ne kohokoli, určitě tam budou další nebezpeční lidé. Ale musím ty informace kolem voleb prezidenta ještě prostudovat.

Máte nějaké přání do budoucna?
Je to jediné přání. Mám svoji liškovlčí milovanou smečku. Tou je moje rodina a zahrnuje ještě pár lidí, které mám ráda. Tak si přeju, aby ta smečka byla zdravá a šťastná. Celý život si nepřeji nic jiného.

Autor:

Parlamentní volby v roce 2021 se konaly v pátek 8. října a v sobotu 9. října. Ve volbách jsme vybírali dvě stovky poslanců Sněmovny ve 14 volebních krajích.

Výsledky podle města a obcíJihlavaTřebíčŽďár nad SázavouHumpolecHavlíčkův BrodPelhřimov, další

  • Nejčtenější

Nehoda devíti aut a kamionů zavřela na dvě hodiny dálnici D1 u Velkého Meziříčí

Dálnici D1 směrem na Prahu na 144. kilometru u Velkého Meziříčí na Žďársku v půl deváté ráno uzavřela hromadná nehoda...

Na kopec, který v zimě děsí, povede nová silnice. Pod ním vznikne kruhák

V zimě to bývá jeden z nejzrádnějších úseků na Vysočině. Na silnici 34 v kopci u Jitkova na Havlíčkobrodsku při náledí...

Auto po půlnoci srazilo a usmrtilo chodce. Řidič z místa ujel

Na silnici I/38 na Jihlavsku auto v noci na dnešek srazilo chodce a ujelo. Zraněný pětačtyřicetiletý muž na místě...

Eso bez fotky: NHL poznává Vejmelku. Dobře, že dostal svobodu, vidí táta

Premium Připravoval se svědomitě a na leccos. Nejen na rychlejší hokej a zdatnější soupeře, ale i na další aspekty života v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Řidič chtěl vjet pod náklaďák, za pokus o vraždu spolujezdce dostal 9 let

Za pokus o vraždu šestnáctiletého spolujezdce v autě, které ujíždělo policejním hlídkám, si Tomáš Kocourek definitivně...

Syndrom Petra Pana. Proč někteří muži nikdy nedospějí a žijí jako paraziti

Premium V každém chlapovi zůstává kousek kluka, ale musí to být právě jen ten kousek. Pokud muž nechce vyrůst a převzít...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

  • Další z rubriky

Po roce stejná situace, stovky dětí se na Vysočině opět učí dálkově

Šíření epidemie covidu na Vysočině zrychluje. „Náš kraj sice stále patří mezi šest nejméně postižených v rámci...

Most u Dvorců museli dělníci stavět znova, průjezdný bude od listopadu

Řidičům na Vysočině brzy zmizí jedna zásadní uzavírka. Stavbaři prakticky dokončili na silnici 602 poblíž Dvorců u...

Budova pro krajské úředníky se prodraží, na vině je vyšší cena vybavení

Práce na výstavbě nové budovy pro úředníky Krajského úřadu Kraje Vysočina jsou v plném proudu. Administrativní prostory...

Na spornou cyklostezku přes zahrady dochází Jihlavě čas, lidé se bojí záplav

Nový úsek cyklostezky chceme postavit, protože jsme přesvědčeni, že to má smysl. To je ve zkratce obsah...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Pavel Liška se omluvil za reklamy pro dodavatele elektřiny a plynu

Pavel Liška měl potřebu se vyjádřit ke svému dlouholetému účinkování v reklamách pro dodavatele plynu a elektřiny...

Čekají nás daleko horší problémy, než jaké způsobil covid, varuje OECD

Pandemie koronaviru sice zastavila výrobu, vysála státní kasy a způsobila krachy mnohých podniků, to ale není nic proti...

Jestli bude inflace stoupat dál, lidé ztratí polovinu úspor, varuje ekonom

Současná míra inflace bude trvat ještě několik let, důvodem jsou zejména vysoké objemy pumpování peněz do ekonomiky,...

Střelba proti kameře je běžná, ale herec za nehodu nemůže, tvrdí Dvořák

Zpráva, že americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu zastřelil kameramanku a postřelil režiséra, vyvolala...