Rakouský kritik architektury českého původu Jan Tabor se procházel Jihlavou a zamýšlel se nad zdejšími výraznými stavbami. Z nich většina nedopadla příliš dobře.
Náměstí - místo, kde mocní dávali najevo svůj vliv
Většinou tímto pohledem bez Prioru láká magistrát k návštěvě Jihlavy.
Jan Tabor se pozastavil nad dominantami náměstí - kostelem svatého Ignáce a přilehlým jezuitským areálem, vedlejší radnicí a budovou spořitelny a pošty. V nich vidí skryté poselství dokreslené i Priorem.
"Jsou to dominanty na nejvyšším bodě náměstí. Měly ukazovat, kdo má moc ve městě. Stojí tu vedle sebe několik symbolů moci - komunistická, tou je Prior, dále jezuitská s kostelem a klášterem, pak úřední, komerční a obchodní," zamyslel se nad podobou horního Masarykova náměstí.
Všiml si i rohových arkýřů v ústí ulice Matky Boží. Věžičky na nároží protilehlých domů nepřevyšují střechu domů. "Dřív si majitelé těchto domů nemohli dovolit příliš se nadnášet nad ostatní občany města," vyčetl vídeňský kritik.
Baťa v Jihlavě překvapil nebývalou skromností
Před prodejnou Baťa kdysi mašírovali i Hitlerovi vojáci.
Naopak Tabora překvapila "skromnost" bývalého Baťova obchodního domu, který stojí rovněž v horní části náměstí. "Ke stavbě obchodních domů Baťa vybíral ta nejexponovanější místa ve městech a já jsem vůbec nenašel, kde tady byl Baťův dům," posteskl si Tabor.
Jihlavané mu tedy cestou přes náměstí bývalý Baťův obchodní dům, kde je dnes drogerie, ukázali. "To se mi nechce věřit, že by byl Baťa tak skromný," hlesl před domem kritik architektury. "Překvapilo mě, že je tak nenápadný. Jedná se o naprostou výjimku v řadě Baťových domů. Zřejmě byl tehdy zdejší konzervatismus tak silný, že mu jinou stavbu na náměstí úřady nepovolily," dodal.
Věž na střeše hotelu: inspirace až z daleké Indie
Při pohledu z Masarykova náměstí kritika architektury Jana Tabora zaujala výrazná kopule na věži Grandhotelu.
"Jde o styl, který v Evropě pochází z anglického Brightonu, kam byl převzat z koloniální Indie. Tomu se říká semiotika architektury. Tak je vám jako cizinci ve městě na první pohled jasné, že to není kostel ani radnice, ale ten nejnovější, nejdražší a nejmodernější hotel podle anglické módy ve městě," zamyslel se nad úmyslem architektů, kteří hotel kdysi vystavěli.
Park Gustava Mahlera: výraz zoufalství
V červenci 2010 byl v parku v Jihlavě odhalen pomník skladatele Gustava Mahlera, do města přijel i prezident Klaus.
"Mně se to zdá hrozný. Počínaje tou hroznou sochou Mahlera. V prvním okamžiku jsem si myslel, že to je Kafka, když už byl na konci života," nebral si servítky při prvním pohledu do parku. Sochu Mahlera by raději viděl místo kamenného ptáka na rohu Benešovy ulice s pohledem do parku nebo na hradebním parkánu nad údolím Heulosu.
A ani z konceptu celého parku nebyl nadšený. "Kamenní ptáci mi připomínají šibenice," řekl s tím, že by místo dvojice kamenných ptáků v parku raději postavil altán, kde by lidé mohli posedět.
"Architekti chtěli ukázat, co všechno umí, a je to v principu škoda. Mohlo to být jednodušší a hezčí," dodal. Terén parku podle něj připomíná golfové hřiště.
Hrádeček v lesoparku Heulos: největší zajímavost Jihlavy
Do zajímavé stavby ve stylu starogermánské architektury návštěvníci běžně nenahlédnou, je v ní ubytovna pro studenty policejní školy.
"Německá architektura měla za úkol vyjádřit ‘My jsme tady byli dávno a budeme tu navěky‘," vyjádřil se Tabor ke stavbě Hrádečku, který vystavěli za války nacisté jako elitní nacistickou školu pro Hitlerjugend. "Také měla mladým lidem z Hitlerjugend něco vsugerovat, proto je to něco mezi hradem a klášterem,"“ zamyslel se kritik.
"Překvapuje mě, že stavbu v době, kdy všechny nacistické stavby byly zastaveny, včetně domu pro Hitlerovu mládež ve Vídni, tuto stavbu v Jihlavě ještě dostavěli, a v takové preciznosti," pozastavil se Tabor.
"Co se týče historie architektury, je to jedna z nejdůležitějších staveb svou originalitou a tím, jak je zachovaná, i svou symbolikou je jedinečná," dodal.
Letní kino charakterizoval jako kulomet propagandy
"Je to nádherná stavba, skvěle vyřešená, která se přežila, a neví se, co s ní. Líbí se mi pragmatismus vlnových plechů, které rámují promítací plochu, i ten monumentalismus kamenných ochozů. Otázka je, jestli se stavitelé nenechali tak trochu inspirovat právě na Hrádečku, stavba musela být velice drahá záležitost," zamyslel se Jan Tabor.
A zaujala ho i promítací místnost. "Připomíná bunkr. A podívejte se na ty nádherné střílny," zaujaly ho okna pro promítání. "To je opravdu ze sovětské kinematografie, kdy kamera je kulomet. Kulomet propagandy," pronesl.
Historický štít Horáckého divadla měli raději zbourat
Taborovi se nelíbí spojení jediného zachovaného historického štítu divadla a moderní dostavby. "To by přední fasáda musela být opravdu něco zvláštního, aby stála za zachování. Raději měli štít zbourat a postavit celé pořádné divadlo znovu," naznal Tabor. A když už zůstal historický štít zachován, koncipoval by do něj hlavní vchod divadla s kavárnou. "Ale jinak si myslím, že to je dobrá stavba."
Místo City Parku mohlo vzniknout nové náměstí
Místo City Parku by architekt viděl raději náměstí.
"Ta architektura obchodního centra se mi nelíbí. Proč tam nevzniklo nějaké náměstí na úrovni ulice, ale zase další koridor? Vedle je most a nejdůležitější příjezd na hlavní náměstí, a to se celé dalo řešit jinak. Stavba vylidnila centrum města. Přirozené centrum města se přesouvá do těchto rakví," dodal Tabor.
