Pojízdné prodejny z venkova pomalu mizí. Ukončení jejich provozu zvažuje řada...

Pojízdné prodejny z venkova pomalu mizí. Ukončení jejich provozu zvažuje řada provozovatelů. | foto: Archiv MAFRA

Pojízdná prodejna končí kvůli důchodu i nárokům státu, obce jsou bezradné

  • 22
Je to jeden z posledních mohykánů. V celé republice už není mnoho podnikatelů, jako je on. Brzy ráno naloží auto, sedne za volant a za dopoledne objede několik vesnic. Jejich obyvatelům přiveze základní potraviny. Pojízdná prodejna Zbyňka Mrkvičky však už brzy dojezdí. A obce řeší, co s tím.

„K prvnímu lednu 2019 končím. Důvodem je stále větší šikana drobných živnostníků ze strany státní správy a také odchod do důchodu,“ oznámil Mrkvička do zhruba šesti desítek obcí, do nichž se svým skříňovým renaultem zajíždí.

Třiašedesátiletý muž je v oboru nestorem. S pojízdnou prodejnou začal jezdit v roce 1992. Už pět let předtím ovšem dělal řidiče u tehdejšího družstva Jednota. „Přišel za mnou kamarád, co tam tenkrát pracoval, že by potřeboval řidiče. Já to vzal,“ popisoval před lety své začátky.

Začínal se starou liazkou, kterou si koupil od Jednoty, později přešel na přestavěný autobus. Postupem času však musel vozidlo, s kterým za zákazníky jezdil, zmenšovat. Náklady na provoz autobusu byly příliš vysoké. Prodejna se pak vměstnala do avie, pak do renaultu. Místo tam je na všechny základní potraviny, pult, váhu i pokladnu. Dřevěné regály si sám vyráběl.

Jenže zákazníků má čím dál méně. Téměř výhradně jsou to starousedlíci, kteří berou návštěvu pojízdné prodejny i jako společenskou událost a s vrstevníky si přijdou popovídat. S většinou se Mrkvička znal. Že by přišel někdo mladý, to se už moc nestávalo. Mladší ročníky nasednou do auta a na nákup do města si zajedou samy.

„Už to beru jako takovou sociální službu pro starší obyvatele vesnic,“ postěžoval si už před jedenácti lety, kdy už chtěl s podnikáním skončit. Pokračoval jen díky příspěvkům od obcí - obvykle mu každá posílala kolem pěti tisíc korun ročně.

Nyní už končí definitivně. Do obcí rozeslal oznámení, že bude jezdit jen do konce roku. A na inzertních serverech už v nabídce visí inzerát na prodej jeho pojízdné prodejny. 

„V případě zájmu předám veškeré know-how i s možností dotací od obcí. Není to podmínka. Vozidlo je možné použít k čemukoli,“ píše ve své nabídce.

Sloupno vypraví seniorům na nákup hasičskou dodávku

Svým rozhodnutím ovšem postavil šest desítek obcí před téměř neřešitelný problém.

„Starší lidé byli na prodejně závislí. Sháníme náhradu, ale jsme bezradní. Tuto službu už nikdo nedělá a zřídit ve vesnici, kde žije čtyřicet lidí, kamennou prodejnu, se nevyplatí,“ popisuje starosta vesničky Sloupno na Chotěbořsku Jaroslav Slanař. „Ideální by bylo, kdyby to někdo po panu Mrkvičkovi vzal,“ dodává.

Starosta sousedního Bezděkova Zdeněk Dvořák už případnou náhradu za prodejnu našel. „Máme tu devítimístnou hasičskou dodávku. Pokud o to bude mezi lidmi zájem, pracovník obce by občany jednou až dvakrát týdně naložil a odvezl do Chotěboře na nákup. Počkal by na ně a pak by je přivezl zpět,“ popisuje nápad bezděkovský starosta.

V Hřišti, Poříčí a Dolní Jablonné, což jsou místní části Přibyslavi, může pojízdnou prodejnou suplovat zdejší dům s pečovatelskou službou. V nabídce služeb už má rozvoz obědů a začíná i s rozvozem nákupů. Pokud si klienti cokoliv objednají, doveze jim to vůz přímo k domu.

„Lidé to využívají už teď, je to velmi žádaná služba,“ říká přibyslavský starosta Martin Kamarád. Uvědomuje si při tom ovšem, že důchodcům s pojízdnou prodejnou zmizí část společenského života. „Vím, že příjezd prodejny byla na vsích vždy událost. Babičky si při tom poklábosily, těšily se na to,“ poznamenal.

„Něco domlouváme s pekařem z Včelákova. Ten nám už teď zajíždí do Údav a Stružince. Rozhodili jsme i další sítě,“ líčí starosta Ždírce nad Doubravou Jan Martinec. Jak ale i on potvrzuje, o pojízdnou prodejnu je stále menší zájem. „Kdo má auto, jede si nakoupit do města. Ve Stružinci dřív nakupovalo dvacet lidí, teď sotva pět,“ pokrčí rameny.

I to je důvod, proč někde náhradu za pojízdnou prodejnu nebudou zatím řešit vůbec a nechají na lidech, jak se s tím sami poperou. Například v Dolním Sokolovci kousek od Chotěboře.

„Je to důležitá služba, ale zároveň je potřeba zůstat nohama na zemi. Pojízdnou prodejnu tu pravidelně využívala jedna zákaznice a něco zřizovat speciálně kvůli ní nám nepřijde hospodárné. Zvlášť když do Chotěboře jezdí autobus a každý tu má auto,“ konstatoval starosta Tomáš Frühbauer.

Pojízdné prodejny chtějí rušit i další provozovatelé

Případ Zbyňka Mrkvičky ovšem není ojedinělý. O tom, že zruší pojízdnou prodejnu, totiž uvažují i ekonomicky silnější hráči na trhu. Například Pekařství Řečice momentálně provozuje tři trasy, po nichž během týdne jejich obchod na kolech jezdí. Jde o desítky obcí, ve valné většině na Žďársku.

„Naše pojízdná prodejna ještě funguje, ale zřejmě ji budeme rušit. Zákazníků bohužel už tolik nechodí,“ přiznala Ilona Zatloukalová, koordinátorka prodejen Pekařství Řečice.

Kraj Vysočina v loňském roce poprvé vypsal dotační program, kterým si dal za cíl udržet na venkově kamenné prodejny. V prvním roce se o podíl na dvoumilionové částce přihlásilo přes devadesát obcí. Uspělo z nich 56. O tom, že by kraj přispíval obcím na zafinancování i pojízdných prodejen, se však neuvažuje.

„Mluvíme se samosprávami, obesílali jsme je i s dotazníkem, ale poptávka po příspěvku na pojízdné prodejny zde prakticky není,“ uvedl náměstek hejtmana Pavel Pacal.

,