Po celé úterní dopoledne soudkyně Hana Doubková vyslýchala Františka Lízala. Ten před třemi roky působil jako stavební dozor. Podle smlouvy s investorem, kterým byl Kraj Vysočina, měl dohlížet na hladký průběh prací na rekonstrukci celého úseku silnice z Chotěboře do Golčova Jeníkova. Oprava mostu ve Vilémově byla její součástí.
„Je mi kladeno za vinu, že jsem nerozpoznal nebezpečí zřícení mostu. Jenže zřícení mostu nic nenasvědčovalo. Vlastní bourací práce nebyly vůbec zahájeny, pouze se odtěžila zemina po patu klenby na jedné straně mostu. Necítím se vinen,“ uvedl Lízal.
Při své téměř tři hodiny trvající výpovědi zpochybnil znalecký posudek, který za příčinu pádu označil přílišné odstranění zeminy z paty mostu. Jedna z podpěr pak v půdě promáčené po týdenních deštích ujela a klenba se zřítila. V troskách zahynuli čtyři dělníci, kteří zrovna v té době pracovali pod mostem. Další dva byli zraněni.
„Proč most spadl, nevím. Neví to nikdo a dovolím si tvrdit, že ani soudní znalec. Ten na místo neštěstí přijel až večer, kdy tam panoval chaos a pobíhali záchranáři. Byla tma a osvětlená byla jen část, kde byl předpoklad, že jsou oběti. Během pěti minut tam vyřkl závěr,“ konstatoval obžalovaný.
Až do neštěstí nevedly firmy jednotný stavební deník
Podle něho veškeré práce probíhaly přesně podle projektové dokumentace. V té ovšem s odstupem času našel některé nedostatky. Poukázal třeba na nepřesné rozdělení jednotlivých staveb, co patřilo k silničním objektům a co k mostním. Na jednotlivých stavbách při tom pracovaly rozdílné firmy a až do neštěstí nevedly jednotný stavební deník.
Projektant podle Lízala neznal ani přesný technický stav mostu. „Je možné, že u něho ani nebyl,“ podotkl před soudem. Projekt nikterak neřešil demolici mostu, součástí dokumentace nebyl statický výpočet ani scénář, jak při ní postupovat.
Společně se svým advokátem poukázal na rozpory, které se objevily až po nehodě. Například na jinak opřenou klenbu o podpěru nebo na zprávy, podle nichž byla již před druhou světovou válkou v konstrukci mostu diagnostikována prasklina. „Ve výkresu je počítáno s podpěrami z betonu, ve skutečnosti byly kamenné,“ dodal obhájce. „Těmito věcmi se nikdy nikdo nezabýval,“ zdůraznil František Lízal.
S těmito tvrzením však přišel až po tragédii. Před ní si Kraji Vysočina, s nímž měl smlouvu, na nic nestěžoval. Nepoukazoval na žádný nedostatek, ani na chyby. Jak upozornil, koordinaci prací na stavbě neměl řídit on, ale hlavní dodavatel díla, kterým byla ve sdružení firem společnost M-silnice.
Připustil zároveň, že kontrole vilémovského mostu nevěnoval až tak velkou pozornost. Současně se silnicí z Chotěboře do Jeníkova vykonával stavební dozor i na opravě mostu v Dolní ulici v Havlíčkově Brodě, která se zrovna komplikovala a zpožďovala. A její co nejrychlejší dokončení bylo pro kraj i město klíčové.
Ve Vilémově se Lízal byl v den tragédie podívat už ráno. Jen na chvíli, po několika desítkách minut odjel. Podle svých slov si v tu dobu ani nevšiml, že by se pod mostem pracovalo.
Most se rozlomil v půlce
Klenba mostu ve Vilémově se zřítila 4. září 2014 odpoledne. Na staveništi v těch dnech působily hned čtyři stavební firmy. M-silnice byla hlavním dodavatelem rekonstrukce celého devatenáctikilometrového úseku, zakázku od kraje dostala ve sdružení s firmou Strabag. Sdružení si pro práce na mostě najalo jako subdodavatele firmu Bögl & Krýsl. Jen o pár metrů dál na opěrné zdi pracovala firma Silnice Čáslav.
V době zřícení mostu na jedné jeho straně operoval bagr. „Odtěžovali jsme zeminu od podpěr do hloubky určené v projektu. To jsme ani neměli dokončené,“ uvedl při minulém líčení stavbyvedoucí Strabag Roman Bednařík. V tu samou chvíli dělníci od Bögl & Krýsl stavěli pod klenbou podpěry.
Most se rozlomil v půlce. Tři čeští dělníci a jeden Slovák skončili uvězněni pod těžkými kameny, které je zatlačily do bahna. Podle zasahujících hasičů neměli šanci na přežití. Další dva slovenští dělníci vyvázli se zraněními.
Na lavici obžalovaných, ve kterou se proměnila polovina největší soudní síně v Brodě, usedlo deset obžalovaných. Jsou jimi čtyři stavbyvedoucí, dva manažeři stavebních firem, stavební dozor, úřednice kraje a dva lidé, kteří dohlíželi na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Za obecné ohrožení z nedbalosti všem hrozí tresty od tří do deseti let vězení.
Vinu odmítli všichni obžalovaní, na jejichž výpovědi se v úterý dostalo. Podle Ireny Šedové z odboru dopravy krajského úřadu investor v ničem nepochybil. Obžaloba jí dávala za vinu, že nenechala zpracovat realizační dokumentaci na opravu mostu. Podle úřednice se však tato dokumentace vypracovává jen na nové stavby.
Zatažení své osoby do soudní kauzy odmítl i manažer společnosti M-silnice Zdeněk Drtina. Jak pravil, jeho firma se prací na mostě neúčastnila. Firma Bögl & Krýsl podle něho podepsala subdodavatelskou smlouvu s tím, že nese všechna případná rizika.
