Průvodcem ve vepříkovském muzeu – Stodole krásných krámů – je Jaroslav Stehno....

Průvodcem ve vepříkovském muzeu – Stodole krásných krámů – je Jaroslav Stehno. Každý exponát dokáže návštěvníkům předvést. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Sběratelé naplnili stodolu tisíci krámy a vytvořili neobvyklé muzeum

  • 4
Pro někoho je to staré harampádí z půdy, které patří na smetiště. Pro jiného poklad starých časů, který je třeba opatrovat. Ve Vepříkově na Havlíčkobrodsku je neobvyklé muzeum. Jmenuje se Stodola krásných krámů, nachází se hned naproti obecnímu úřadu a obsahuje deset tisíc prapodivných exponátů.

Netradičně pojaté muzeum ukazuje, jak se dříve bydlelo, jaké předměty a nástroje se používaly, jaká řemesla a další povolání byla ve Vepříkově provozována a kdo se jimi zabýval. Představuje předměty, stroje a nástroje používané v zemědělství i při běžném životě v domácnosti přibližně od druhé poloviny 19. století.

Stodola krásných krámů byla otevřena v prosinci 2009. Za jejím vybudováním stojí třináctičlenné občanské sdružení, které mapuje historii obce. Hlavním iniciátorem a hybatelem muzea je vepříkovská rodačka Jaroslava Stehnová.

Právě ona už řadu let objevuje dávno zapomenuté poklady na půdách, v kontejnerech, ale i na smetištích. „Manželka celý život tyhle staré krámy sbírá. Co se jí líbilo, to si vzala. Je tím skoro až posedlá,“ směje se její manžel Jaroslav Stehno, který v muzeu provádí.

Ať už to je starý šicí stroj, petrolejka, smaltovaný modrý kastrol, starý hubertus, ošatka, nebo porcelánová panenka. Pro něj to nejprve byly staré krámy, které se doma hromadily. „To, že jsou krásné, jsem pochopil, až když jsme tady začali budovat muzeum,“ říká.

Předměty sběratelé nerenovují, jen je natřou červostopem

Obec nadšencům vyšla vstříc a ti mohli pro muzeum využít prostor obecní stodoly. Exponáty jsou nejen v jejím přízemí, ale i v patře.

Jednotlivé předměty, které do muzea spolek získal, nerenovuje. „Akorát je očistíme a natřeme červostopem. Jinak by to pozbylo historickou patinu, která se nám líbí,“ vysvětluje Stehno a zdůrazňuje, že o všech vystavených předmětech ví, k čemu sloužily a jak se používaly.

Návštěvníky zaujmou třeba z dřevěných prkének stlučené a oblečené figuríny, které představují některé z obyvatel obce. Jejich autorkou je také Jaroslava Stehnová.

Ta vyrobila i další dřevěné dekorace, jako například dřevěné kynuté buchty, které jsou téměř k nerozeznání od pravých, chléb, houby a nebo také figurínu koně. Tu zdobí jezdecké sedlo ze 30. let minulého století. „Ještě by se nám hodil dres pana Váni. Třeba sem zavítá a věnuje nám ho,“ přál by si Jaroslav Stehno. 

Na půl století starý oštěp lákají Barboru Špotákovou

Návštěvníci v expozici uvidí různé druhy historických šicích strojů, žehličky, první předchůdce praček a ždímaček, valchy, necky, nechybí ani mlátička, ale také motocykly, jízdní kola či svaté obrázky. Jaroslav Stehno umí o každém exponátu povyprávět a předvést, jak fungoval.

Každý je hasičem

Obyvatele Vepříkova poučil rozsáhlý požár z roku 1911

Expozici v patře stodoly se snažili autoři rozdělit podle jednotlivých řemesel. Vznikla tak dílna kovářská, ševcovská, krámek kadeřníka, své místo má i řezník, pumpař. Zastoupení má i škola, vepříkovští muzikanti a také sportovci. „Pokud řemeslo dělá někdo ze vsi, dali jsme mu sem pamětní list. Ti, co už nežijí, mají vystavené pamětní fotografie,“ připomíná průvodce.

Dámy uvidí předchůdce kulmy, takzvaná želízka, která se nahřívala v ohni a následně se jimi ondulovaly vlasy. V kovářské dílně pak stojí za povšimnutí kovářské boty, které jsou podražené dřevem. „Kožené podrážky by se mu totiž brzy propálily. Proto si je kováři podráželi dřevem,“ ukazuje spodní části bot.
Za prozkoumání stojí i kovářské kleště na zuby. Nesloužily jenom k trhání zubů u koní, ale kovářský um a sílu využívali i lidé.

Raritou je také dřevěný oštěp z padesátých let. „Rád bych tu přivítal Barboru Špotákovou. Chtěl bych totiž vidět, jak se takovým oštěpem hází a do jaké vzdálenosti by doletěl,“ doufá v návštěvu dvojnásobné olympijské vítězky a mistryně světa.

Hračky i lžička pro přeučení leváků

V jedné části stodoly vytvořili autoři jednu vesnickou domácnost. Nechybí kredenc s nádobím, kafemlejnky, hmoždíře, hodiny nebo stará rádia. Uprostřed stojí jídelní stůl s dobovými talíři, v koutě je starý otoman a k nahlédnutí je i dětský koutek s dobovými hračkami.

K vidění je staré pimprlové divadlo, pohádkové knihy, káči, panenky, ale také památníky. Zajímavostí je například lžička pro děti, která sloužila jako pomůcka přeučování leváků na praváky. Na památku si zde mohou návštěvníci sami vyrazit pamětní minci Vepříkova.

I když ze začátku plánovali, že exponáty budou pocházet jenom z Vepříkova a blízkého okolí, lidé jim je začali posílat a vozit sami. „Máme tu věci z Prahy, Hradce Králové a třeba koženou kuklu pro motoristu, kterou jsme dlouho sháněli, nám poslal pán až z Roudnice nad Labem,“ zmiňuje Jaroslav Stehno.

Za necelých deset let, co Stodola krásných krámů funguje, ji navštívilo přes pět tisíc návštěvníků. Ten nejvzdálenější dorazil až z australského Sydney.