„Dříve se prostě stavělo jinak a nikdo nějakou bezbariérovost moc neřešil. Těch míst, co dnes potřebují úpravy, aby je pohodlně zdolal třeba člověk na vozíku, je ve městě bohužel stále dost,“ popsal žďárský starosta Martin Mrkos.
Zatímco s některými překážkami, jako jsou zvýšené nájezdy na chodníky a nerovnosti, se vcelku daří bojovat, jiné handicapovaným stojí v cestě bez vidiny brzké změny.
A nejde jen o relikty dob minulých, ale i nové stavby - například autobusové zastávky. Ostatně příliš krátké zálivy pro autobusy, kde se vůz až k nástupnímu okraji dostává jen obtížně a vzniká tak mezera, již není pro cestující snadné překonat, je jedním z hlavních výstupů akce Žďár bez bariér.
„Člověk na vozíku, se slepeckou holí či rodič s kočárkem má pak ztíženou možnost nastoupit sám do zadní části autobusu,“ potvrdila Lucie Dvořáková ze žďárského odboru strategického rozvoje a investic, která má projekt na radnici také na starosti.
Zastávky komplikují místa pro přecházení
Jako komplikaci při cestování po městě vnímá stav některých zastávek nevidomý Miroslav Liml, předseda žďárské pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Ten se často pohybuje ulicemi se svojí manželkou, která je na vozíku, takže o bariérách má přehled z pohledu více handicapů.
„Malý záliv pro autobusy je třeba u pošty nebo na zastávce v Horní ulici u Vesny, kde je zkrácen o ostrůvek na přecházení z jedné strany a ze druhé o místa pro parkující auta. U starších zastávek se to dá ještě pochopit - je jasné, že nejde opravit všechny naráz. Ale bohužel je to problém i u těchto nových,“ zdůraznil Liml.
Stížnosti veřejnosti na toto téma registruje i firma ZDAR zajišťující ve Žďáře MHD.
„V případě zastávek na Horní a i Brněnské ulici je problémem fakt, že před zastávkami vznikla takzvaná místa pro přecházení, která zúží vozovku, a řidič autobusu se za nimi nedokáže stočit a zastavit v zastávce tak, aby stál rovnoběžně s nástupní hranou. Šikmé zastavení autobusu je pak předmětem stížností cestujících. Řešením by bylo prodloužení nebo posunutí hrany zastávek o zhruba tři až čtyři metry,“ uvedl ředitel firmy Richard Latislav.
A konkrétně zastávka u pošty byla dle jeho slov projektantem navržena pro menší autobusy, ač po městě jezdí vozy o délce 12 metrů. „Řešením je opět patrně jen prodloužení zastávky,“ míní Latislav.
Používejte kratší autobusy, radí projektant
Autoři projektu, architektonický ateliér GRIMM Architekti, jsou si vědomi, že řešení není pro zajíždění delších autobusů ideální, ale v daném místě podle nich jiná možnost nebyla. V případě zastávek u pošty totiž nejde o nové stavby.
A aby mohly být vzhledem k tamním stísněným prostorám obě zastávky zachovány a fungovat dál obě naproti sobě, musela být zvolena „pouze“ rekonstrukce původních stanovišť. Ta ale neumožňuje s pozicí zastávky hýbat ani zvětšit zálivy.
„Možným řešením je nepoužívat na této lince, která podle našeho názoru není příliš vytížená, delší 12metrové autobusy, ale menší, o délce 10 metrů, což by zajíždění do zastávky výrazně usnadnilo,“ uvedl Rudolf Grimm z ateliéru GRIMM Architekti.
ZDAR také upozornil, že i stavby splňující normy se pak někdy v reálu neosvědčují.
„Například při rekonstrukci autobusového nádraží nebo budování odbočovacích pruhů na křižovatce Novoměstská - Neumannova se v praxi ukazuje, že normy vůbec neodpovídají dnešním potřebám a průjezd těmito místy je pro řidiče a řidičky autobusů komplikovaný,“ dodal Latislav.
Pro handicapované je na mnoha zastávkách problém i to, že některé nemají zvýšené nástupiště, tudíž při výstupu či nástupu vzniká velký výškový rozdíl. Jako příklad uvedl Miroslav Liml stanoviště ve Wonkově, Květné či Vnitřní ulici.
„Výstup ještě zvládneme, ale nástup s vozíkem je složitý. Vyklopení plošiny pomůže, sklon je ale kolikrát takový, že je velmi náročné vozík vytlačit,“ vylíčil Liml s tím, že u těchto zastávek navíc chybí i příčné vodicí linie - pruhy perforovaných dlaždic, jež nevidomého upozorní, že míjí zastávku.
Z chodníků postupně mizí nerovnostiMezi překážky, jež lidem s handicapem či hůře pohyblivým komplikují cesty po městě, patří dle zjištění projektu Žďár bez bariér i vysoké nájezdy a nerovnosti na chodnících. V této oblasti se ale daří městu již odškrtávat vyřešené úseky. Vymezena zatím byla trasa vedoucí od nádraží přes centrum, kolem polikliniky až k městskému úřadu. „Zvolena byla na základě podnětů od osob se sníženou možností pohybu a dalších skupin obyvatel,“ sdělila Lucie Dvořáková ze žďárského odboru strategického rozvoje a investic, která má projekt na radnici také na starosti. Od loňska vytipovaná trasa už doznala změn. „Začali jsme dílčími opravami, které nebyly výrazně nákladné. Ale již těmito kroky se určitá místa ve městě stala mnohem přístupnějšími širší skupině obyvatel,“ popsala Dvořáková. Dle bývalé žďárské místostarostky Ludmily Řezníčkové, jež měla dříve projekt v gesci, se změny týkaly třeba předmostí lávky v Žižkově ulici či trasy mezi Hotelem Fit a bývalým městským úřadem. „Nebyly to jen nutné opravy výtluků, ale snižovaly se i obrubníky, rovnaly kostky či dlažba,“ řekla Řezníčková. Zbytečně vysokých nájezdů má dál ubývat. „Rádi bychom je srovnali tak, aby byly co nejblíž nule. Norma sice povoluje dva centimetry, ale i to může být pro handicapovaného problém. Budeme tlačit na projektanty, aby se u rekonstrukcí i nových projektů nedrželi dvou centimetrů automaticky. Na druhou stranu - ne všude lze nájezdy snížit, například kvůli odtoku vody,“ upozornil starosta Martin Mrkos. Chodníky v tomto duchu mají být i v právě rekonstruovaném sídlišti Pod Vodojemem. Na bezbariérovost chce město klást důraz i při opravě další části náměstí. Pracovní skupina, jež se projektu věnuje, se schází ob týden. Tvoří ji mimo jiné zástupci vedení města, stavebního dozoru, odborníci z oblasti dopravy, projektanti, technici. Zapojen je i sociální odbor mající vazby na handicapované. |
