Co člověk, to originál. K jaké skupině kdo z nás patří – jestli k lidem, kteří jsou do všeho hrrr, nebo spíše k rozvážným plánovačům, jež nejistota spíš děsí,
si nevybíráme. Ano, leccos ovlivní výchova a prostředí, ve kterém se pohybujeme. Naše povaha je ale z velké části dána jednou provždy. A je jen na nás, jak s ní naložíme.
Tátovo dědictví
Nejvíc patrné to bývá u sourozenců. Vyrůstají, jak se říká, „v jednom hnízdě,“ přesto každý z nich může být diametrálně odlišný. Sestry Kateřinu a Sylvu od sebe dělí pouhých čtrnáct měsíců. Když byly v pubertě, zemřel jim otec a maminka si pak se dvěma dospívajícími dcerami po finanční stránce rozhodně moc vyskakovat nemohla. Po otci ovšem zdědily celkem slušnou část peněz, na kterou jejich máma zodpovědně nesáhla, i když by si tím mnohé usnadnila. Dcery peníze dostaly jako „výbavu“ a startovné do života ve svých dvaceti letech, kdy už matka usoudila, že s nimi naloží rozumně. Sylva si odložila většinu dědictví na bydlení. V šestadvaceti pak díky tomuto základu dosáhla na velmi snesitelnou hypotéku a pořídila si svůj vlastní byt. Kateřina se s matkou pohádala. Prohlásila, že žije jen jednou a stejně člověk neví, co bude za měsíc, natož za pět či deset let, zato vzpomínky a zážitky jí nikdo nevezme. A celé tátovo dědictví procestovala. Matka se kvůli Kateřinině přístupu trápila a přemýšlela, kde udělala ve výchově chybu. Odpověď ovšem zní: „Nikde!“
Která ze sester se rozhodla lépe? Co si o jejich jednání myslí psycholožka? Čtěte dál!
Podle psycholožky Jany Klomínkové byla oběma dcerám dobrým vzorem pracovitosti, poctivosti, střízlivého zacházení s penězi i toho, jak se vyrovnat s rodinnou tragédií. Obě dcery její příklad ovšem zpracovaly podle svého. Sylva, osobnost méně dobrodružné nátury, více praktická a tíhnoucí k jistotám, se s matčiným vzorem ztotožnila. Impulzivnější Kateřinu ovšem děsila stereotypnost a pod heslem: „Ale já chci od života víc, a když mám tu možnost, tak jí využiji,“ se zařídila podle svého. „V tuto chvíli nejde vůbec o hodnocení, které rozhodnutí bylo lepší, zodpovědnější nebo neuváženější, či o to, která ze sester měla pravdu,“ říká psycholožka. „Na prvním místě jde o jejich schopnost nést zodpovědnost za svou životní strategii.“
Nelze mít svobodu i jistoty
Sylvě její racionální uvažování, ale také zkušenost s uskromňováním se v dětství velely myslet na zadní kolečka. V daný moment pro ni bylo nejdůležitější vytvořit si pevné zázemí. Jako budoucí učitelka si už ve dvaceti řekla, že „velké peníze“ vydělávat asi nebude. V danou chvíli uvažovala tak, že toto je její první a možná jediná šance, jak si zajistit domov. Kateřina tíhnoucí impulzivně k životní strategii Scarlett O’Harové z Jihu proti severu – „Na nepříjemné věci budu myslet až zítra!“ – se rozhodla zcela opačně. Na rozdíl od sestry došla k názoru, že „se“ to s bytem v budoucnu nějak vyřeší. Že snad nebude věčně brát to, co ve dvaceti. Navíc když neví, co bude za rok, zda vůbec zůstane v Čechách, nebo nebude třeba nemocná, nemá smysl se vázat hypotékou. A raději tedy projela půl světa. „Oba dva přístupy jsou úplně v pořádku za předpokladu, že se sestry spolu nesrovnávají,“ podotýká psycholožka Klomínková. Sylva nesmí sestře závidět zážitky a zkušenosti z cest, ale ani tu její víru v sebe sama, že se v budoucnu k bytu také nějak dopracuje. Vždyť jí cestování také nemusí utéct... „Kateřina naopak nesmí závidět sestře, že už má své jisté. Ani to, že se jí investice do bydlení v příštích letech pravděpodobně zhodnotí. Svobodu a pevné jistoty naráz mít nelze! Vždycky se jednoho pro to druhé vzdáváme,“ připomíná psycholožka.
A jak jste na tom vy? Jste spíše hazardérka, nebo se potřebujete jistit? Kdo je na tom podle vás lépe? Diskutujte na Facebooku ŽaŽ. Tři nejzajímavější příspěvky odměníme dárkem – vůní Avon Dreams.
