Zůstaňte sama sebou
„Jednou mě pozvala velvyslankyně Jihoafrické republiky do své rezidence na oslavu Mezinárodního dne žen. Sice do styku s politiky, političkami i diplomaty přicházím pravidelně, ale tenkrát jsem formálnost celé akce dostatečně neodhadla. Mezi přítomnými dámami (a pány) jsem působila tak trochu jako zjevení: červené vlasy, boty bez podpatku a jako jediná jsem neměla punčocháče. Bylo totiž horko. Nejvtipnější okamžik? Ten nastal na závěr akce. Všichni nasedali do aut s šoféry, zatímco já si s paní velvyslankyní podala ruku a vyrazila na autobus. Ačkoliv jsem se zpočátku cítila trochu nepatřičně, setkání bylo celkově příjemné. Našla jsem s přítomnými společná témata a domluvila spolupráci. A když jsem odcházela, řekla mi paní velvyslankyně: „Až budu v důchodu, obarvím si vlasy načerveno jako vy!“ Od té doby sice zvažuju, co si příště vezmu na sebe, ale oblékat si v parnu silonky mě stejně nikdo nedonutí. Nejdůležitější je to, co máte v hlavě a jak to umíte podat. Vyplatí se zůstat sama sebou.“
– Jana Smiggles Kavková, ředitelka Fóra 50 %
Neodmítejte výzvy
„Jakmile se odhodláte překonávat dosud nepřekonané, posunete limity svých možností a dovedností, a tím pádem si i rozšíříte spektrum příležitostí. Před lety jsem začínal pracovat jako copywriter a mohl jsem u téhle slušně placené práce zůstat. Naskytla se mi ale příležitost dělat náročnější (a zásadnější) věci než psát texty do katalogů – totiž pokoušet se něco změnit v oblasti vzdělávání. Šlo sice o nejistý krok, nicméně rozhodnutí ho udělat stálo na počátku mé zajímavě se vyvíjející kariéry. Navíc mi tahle práce dává smysl. Pokud děláte něco jen ze zástupných důvodů, jako jsou peníze, prestiž nebo úspěch, brzy vás to dožene. Ve svém okolí vidím takových případů víc než dost – jde o lidi, kteří si čím dál víc připadají jako křečci ve válečku a nevědí, jak z něj vystoupit. Tak si to alespoň něčím kompenzují.“
– Bohumil Kartous, odborník v oblasti vzdělávání, působí ve společnosti EDUin
Následujte intuici
„Celé dětství jsem strávila v přírodě, běhala po lese a hrála si s kameny v potoce. Ráda jsem se dotýkala oblázků a podobnou zálibu jsem už tehdy měla v mýdlech – hlavně v těch vymydlených, které krásně seděly v ruce. Milovala jsem jejich vůni a bylo mi jasné, že se krásnými věcmi chci zabývat i v budoucnosti. Tak jsem zakotvila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jsem studovala v Ateliéru šperku. Nakonec mi ale přišlo, že žena vlastně není krásná díky úžasnému šperku, ale když nechá rozehrát svou vnitřní krásu. Proto jsem zatoužila dělat takové věci, které ji v ní probudí. Tehdy jsem následovala svou intuici, vrátila se ke své vášni z dětství a začala vyrábět mýdla z odlitků oblázků, těch, co se tak krásně drží v ruce. Z malého projektu v rámci studia se postupně vylouplo úspěšné podnikání.“
– Helena Heinz, vyrábí designová mýdla SOAP.
Vyšetřete si čas na sebe
„Už během prvních středoškolských brigád jsem se rozhodla, že se nikdy nechci ocitnout v pozici zaměstnankyně. Nikdy jsem proto nezažila standardní pracovní dobu s volnými víkendy, ani jsem netušila, jak moc ostatní lidé pracují. Vždycky jsem se řídila vnitřním tempomatem, vášní a láskou k tomu, co dělám. Jenže právě proto, že mi moje práce připadá jako poslání a rozdala bych se do posledního kousku, jsem neuměla vyvážit svůj zápřah odpočinkem. Teď se kvůli tomu musím kontrolovat! Zažila jsem totiž energetickou a psychickou krizi s pádem až na dno. Teď už vím, že stejně důležité jako realizovat své vize a poslání je nechat si vždy prostor pro sebe samotnou. To je totiž druhou polovinou podnikatelského úspěchu.“
– Kamila Vodochodská, módní návrhářka a stylistka
Postavte se svým strachům
„Před dvěma lety jsem si odjela na měsíc odpočinout na Havaj. Jenže místo abych relaxovala, dohnaly mě tu moje strachy. Cítila jsem se vyčerpaná z práce na svém projektu Ženy ženám a také z nasazení v manželově softwarové firmě. U vlastního projektu na mě doléhal pocit, že se mnou firma žije i umírá podle toho, jestli mám čas se jí věnovat, nebo ne. Věděla jsem, že takhle to dál nejde, obzvlášť když jsme s mužem plánovali založit rodinu. Jenže jsem cítila velký strach podělit se o Ženy ženám s někým dalším. Partnerovu firmu jsem se pak bála opustit především z obavy, abych tím neohrozila náš vztah. Seznámili jsme se právě tam, pracujeme spolu celých deset let a skvěle nám to funguje. Co se stane, když odejdu? Nerozdělí nás to? Přesto jsem na Havaji našla odvahu se oběma svým strašákům postavit. Odešla jsem – a nic hrozného se nestalo. Naopak. Ulevilo se mi a manžela to posílilo. A moje firma? Začala jsem spolupracovat se skvělými, kreativními a zralými lidmi a prošla díky tomu velkou osobní proměnou.“
– Alice Kirš, zakladatelka projektu Ženy ženám
Nevzdávejte to
„ Jedna z mých velmi těžkých chvílí v ATAIRU bylo spuštění programu autentického leadershipu a nastavení fungování naší firmy v Japonsku. Příprava nám s obchodní partnerkou Haruko zabrala dva roky. Klienti byli moc spokojení, problémy však nastaly mezi námi dvěma v naší komunikaci a na základě jiného kulturního nastavení. Drobná nedorozumění dala prostor chybným interpretacím, což vedlo k pochybnostem o smyslu celého projektu. Čas, energie i emoce, které jsme do toho vložily, nám však nedovolily celou práci hodit za hlavu. Viděla jsem, jak i malé nedorozumění může mít velký dopad na vzájemnou důvěru. Obchodní vztah totiž jako každý jiný stojí na respektu a důvěře.“
– Radka Dohnalová, založila a vede Atairu
Inspirujte se legendou
„Moderní Cosmopolitan založila jistá Helen Gurley Brown a v USA ji svého času znal každý. Římsy ložnice jejího apartmá u Central Parku zdobily rámečky s fotografiemi, na nichž pózovala tu s prezidenty, tu s papežem, celebritami i filantropy. Byla legendou. Tahle dáma se zhruba ve svých osmdesáti letech stala mou nadřízenou. Její pochvaly byly mizivé, její výtky ostré, cynické, neúprosné. Dopisy od Helen mě dováděly k zuřivosti, nicméně interní firemní kodex zakazoval na její kritiku reagovat. Na druhou stranu nešlo zcela její pohled na věc ignorovat, neboť se v ledasčem, což bylo těžké si přiznat, trefovala. Pila mi krev. Časem mi došlo, že jediný způsob, jak se s jejím kárajícím zjevením vyrovnat, je naučit se od ní to nejlepší a vztek nad tím, co v naší komunikaci nemůžu změnit, zcela odsunout. Mimoděk mě naučila, že spousta věcí se dá udělat líp, když se na ně podíváte z větší dálky.“
– Sabrina Karasová, šéfredaktorka Cosmopolitanu
