Nebaví vás být tím, kým jste? Chcete mít lusknutím prstů pana Božského nebo luxusní rezidenci u moře? Ve virtuální realitě není nic nemožné… Paralelní svět je blíž, než si dokážete představit.
Zatímco generace současných rodičů obvykle jakžtakž ovládá Facebook či Twitter, naše děti jsou schopné v pobytu na síti zajít dál. Objevily kouzlo, a především sílu paralelní reality. Mohou se stát, kým chtějí, bez ohledu na pohlaví, rasu, vzdělání.
Virtuální realita je stejná pro všechny „hráče“. Je jedno, zda se připojíte ve Spojených státech, nebo v Česku. Neexistují časová pásma, k překonání vzdálenosti nemusíte sedět dlouhé hodiny v letadle. V on-line světě se můžete zamilovat, vdát se či mít dokonce virtuální potomky. Jediným omezením je vaše představivost a počítačová gramotnost.
On-line svět nabízí jakousi alternativu ke skutečnému životu. Chcete být islamistickým teroristou nebo topmodelkou? Proč ne? Připravte se však na to, že ani v této umělé realitě nepobývají pouze kladní hrdinové. Narazíte tu na násilí, sex, drogy.
Druhý život
„Dětský pokoj všichni vnímáme jako nejbezpečnější zónu. Jsou-li děti ve svém pokoji, neznamená to, že jsou v bezpečí. Možná je právě teď bolestně zrazuje jejich vlastní soukromí a vznikají nenapravitelná traumata, protože děti jsou bezbranné vůči lži a předstírání,“ vysvětlují důvody vzniku epizody Hra, kdy filmová postava, školačka Sára, neunese konfrontaci internetového světa a spáchá sebevraždu, producenti Nevinných lží Tereza a Jan Vrabelovi. „Chceme přispět k prevenci proti zbytečným traumatům a tragédiím.“
Možná si řeknete, že jde pouze o televizní scénář. Na druhé straně průzkumy ukazují, že současné děti dávají stále častěji před pohybem na čerstvém vzduchu přednost vysedávání u počítačů a tabletů.
Podle některých odborníků se mezi dětmi, které tráví svůj volný čas ve virtuálním světě, objevuje pokles přirozeného citu a lásky. Ztrácejí pojem o skutečných lidských hodnotách.
Na jedné straně může kyberprostor pomoci tělesně handicapovaným osobám, kterým dá, byť fiktivní pocit, že se hýbou, komunikují. Zdravé lidi, kteří tráví ve virtuální realitě příliš času, však vede k závislosti. Skutečné tělo, pocity i sociální kontakty se dostávají na druhou kolej.
Virtuální on-line hru Second Life používají miliony lidí po celém světě. S rostoucím číslem uživatelů se otevírá prostor nejen pro další avatary, ale také reklamu. Na území nazvaném Bohemia najdete řadu českých firem, ale i knihovny či rádia. Některé společnosti tu nenápadně nabízejí své produkty, jiné vás využijí třeba k průzkumu trhu. Za svůj čas a odpovědi dostanete dokonce zaplaceno – místní virtuální měnou jsou lindeny.
Na rozdíl od počítačových her vás viruální svět do ničeho nenutí. Nemusíte plnit úkoly, postupovat do vyšších úrovní, v Second Life prostě žijete. Základní registrace je zdarma. Chcete-li však vlastnit pozemek, postavit si dům, musíte již zaplatit. Není problém za své druhé já utratit i desetitisíce korun.
Nepřipadá vám zvláštní, že máme strach své děti pustit na ulici, protože silniční provoz houstne… Bojíme se nebezpečných individuí, která číhají na každém rohu reálného světa… Zapomínáme však na to, že ani na síti není bezpečno. Bez mrknutí oka poskytnou svá data cizím přátelům, pošlou erotickou fotku, domluví si schůzku s neznámým člověkem.
Bylo by příliš jednoduché najít jednoho konkrétního viníka, třeba výrobce počítačových her, a ukázat na něj prstem. Můžeme hovořit o jiné době, než v jaké jsme vyrůstali my, jsou to však právě rodiče, kteří určují hranice toho, co budou děti dělat, jakou alternativu jim sami nabídnou.
Podle profesorky M. B. Galkowské se s nástupem televize, a především moderních technologií zásadně změnily vzorce toho, jak rodina tráví společný čas. Ještě za dob, kdy lidé vůbec neznali televizi, byli zvyklí sejít se v jedné chaloupce u jednoho stolu, vyprávět, co přes den zažili, a třeba si i vymýšlet různé příběhy, pohádky. Byli spolu a vnímali se. Když se do rodin vloudila obrazovka, energie malých i velkých se velmi rychle přesunula právě tímto směrem.
A dnes? Dnes každý z členů rodiny tráví čas s tabletem, chytrým telefonem či u počítače. Všichni jsou kousek od sebe, jsou na dosah, ale přitom každý ve svém vlastním světě.
Na tento trend reagují média. Není jednoduché konkurovat internetu. Pořady pro děti jsou tedy více barevné, naléhavé, hlasitější. Nemůžeme se pak divit, že současné děti mají větší problémy s mluvením, s vyjadřováním vlastních pocitů. V reálném světě nelze lehce naťukat příslušný smajlík. Důvodů, proč se děti i dospělí vrhají do života ve virtuálním světě, je celá řada. Možná stejně tolik, jako je jeho uživatelů. Lidé milují hry a je jedno, zda jde o kanastu, nebo Second Life. Řada uživatelů má problémy ve světě skutečném, a tak hledají svého schopnějšího avatara, kterého ze sebemenší nejistoty neusvědčí zpocené ruce či těkavé pohledy. Virtuální svět nabízí jakýsi štít, lepší já…
Buďte reálnou alternativou
Dnešní svět stojí na moderních technologiích a není řešením je ignorovat. Důležité je znát a i dítěti nabídnout potřebné informace. Co mu hrozí, jak se bránit, a v ideálním případě být takzvaně o krok napřed. „Před tím, než děti necháme samostatně se pohybovat na internetu, doporučujeme zavést pravidla, která bude celá rodina respektovat a dodržovat,“ říká Jan Dvořák, ředitel počítačové školy Gopas.
„Chraňte si soukromí – stejně jako v reálném životě nemají děti říkat cizímu člověku, kde bydlí, co budou odpoledne dělat nebo kdy nebude nikdo doma, je toto pravidlo stejné i pro virtuální svět. Dodržujte obecná pravidla počítačové bezpečnosti – není to jednoduché, ale zkuste dětem vysvětlit, jak volit přístupová hesla. Je třeba volit jiná hesla než 1234, pravidelně je měnit, nepoužívat stejné heslo k různým službám a nikomu své heslo neprozrazovat. Zvláště u menších dětí je na rodičích, aby nezapomněli na antivirový program... Ani dospělí si často neuvědomují, kolik riskují při využívání nezabezpečených wi-fi sítí, kde může mírně zkušený hacker komunikaci poměrně jednoduše sledovat. Vysvětlete dětem, co mohou a nemohou na počítači dělat. Objasněte jim, proč není vhodné neomezeně pouštět na počítač své kamarády a jak lze zneužít jejich virtuální identitu.
Proč nelze přijímat nabídky přátelství od lidí, které znají jen ze sociální sítě, nebo je o ně žádat. A proč se s takovými lidmi nescházet. Důraz klaďte také na to, že pokud děti někdo ponižuje, obtěžuje, pronásleduje, nebo jim dokonce vyhrožuje, mohou a mají se vám svěřit. A na závěr obecně platná zásada – ideální je s dětmi hovořit – i o tom, co je potkalo ve virtuálním světě. Vědět, co je zajímá a na jakých sociálních sítích sdělují své zážitky.“
