Spokojená rodinka. Jako na obrázku vystřiženém ze žurnálu, na němž jsou vyobrazení rodiče, kteří se vydali na svoji první společnou vycházku s novorozenětem. Usmívají se, jdou ruku v ruce a vypadají přesně tak, jak si myslíme, že by vypadat měli – šťastně a zamilovaně. Porod se zdařil, dítě je zdravé, žádné komplikace nejsou na obzoru. Něco však špatně je. Namísto úsměvů a pocitů štěstí cítí smutek. Přestože se dříve soudilo, že deprese po porodu jsou výhradní záležitostí žen, není tomu tak. Poporodními depresemi trpí i muži.
Nevidět ji
Pětatřicetiletý Petr si dítě přál snad ještě více než jeho o pět let mladší manželka Hanka, která původně chtěla mateřství ještě o pár let odložit, ale nakonec souhlasila, že se o dítě začnou společně pokoušet. Početí se zdařilo skoro okamžitě. O žádné psychické nevyrovnanosti u nich nemohla být ani řeč. Na dítě se těšili, chodili společně nakupovat oblečení a hračky, vymýšleli společně jména a zařizovali dětský pokoj. Ani těsně před porodem prý Petr nezaznamenal žádnou nervozitu, natož smutek. O to překvapenější všichni byli, když týden poté, co jejich dcera Natálka přišla na svět, propadl hluboké depresi. Jeho stav trval celé čtyři měsíce a během té doby prý zažívali s manželkou nejhorší období života. Nikdo z jeho blízkých včetně jeho ženy nerozuměl tomu, proč skoro nekomunikuje, proč se po příchodu z práce zavírá v domácí pracovně, místo večeře pije a s dcerou nejenže nepomáhá, ale ani se na ni nechodí dívat, natož aby si s ní hrál. „Manželka, tchyně i vlastní matka mě podezíraly, že mám milenku. Byly přesvědčené, že chci rodinu opustit, ale nevím, jak to říct. Navzájem se ve svém podezření utvrzovaly a já měl denně telefonáty, během nichž mi manželčina i moje matka vysvětlovaly, jak nezodpovědně bych se zachoval, kdybych opustil ženu se sotva narozeným dítětem. Vlastně ani nevím, jaké byly moje úmysly, prostě jsem vůbec nedokázal normálně fungovat. Manželka brečela a prosila mě, abych jí už konečně řekl, kdo to je a jak to chci řešit. Myslel jsem, že se zblázním. Bylo to hrozné období. Nechtěl jsem ženu opouštět, jenom jsem byl nejraději sám. Natálku jsem skoro nemohl vidět, protože pak mi bylo ještě víc líto, že se uzavírám do sebe, místo abych se z ní radoval. Sám jsem netušil, co se se mnou děje. Dítě jsme plánovali, chtěli, těšili se a pak přišel smutek. Všechno bylo trochu jinak, než jak jsem si představoval. Nemůžu říct, že vyloženě hůř, ale jinak. Nakonec nám pomohl kamarád-psychiatr, který si mě vzal do parády a mně i mé ženě vysvětlil, co se stalo. Prohlásil, že mám těžkou poporodní depresi a že se musím léčit.“
Nová situace
Američtí odborníci prováděli v uplynulých letech dlouholetou studii, která měla ukázat, jak porod působí po psychické stránce na oba partnery. Zkoumali přibližně pět tisíc párů a zjistili, že čtrnáct procent žen a deset procent mužů trpí po porodu dítěte vážnější formou postnatální deprese a u celých osmdesáti procent žen a více než padesáti procent mužů dochází v prvních dnech po porodu k prudkým výkyvům nálady nebo k mírnější depresi. Do té doby se soudilo, že postnatální depresi vyvolávají převážně hormonální změny, které probíhají během šestinedělí v těle ženy, a že tudíž muži poporodní depresí trpět nemohou. „Kvůli tomuto předpokladu se otcové nikdy nestali středem zájmu výzkumu poporodních depresí,“ tvrdí američtí autoři. „Kdyby se jejich pocity po porodu zkoumali, přišlo by se už mnohem dříve na skutečnost, že i muži trpí depresemi po porodu. Hormonální změny nejsou jediné příčiny, které je vyvolávají. Deprese po porodu způsobuje rovněž nová situace, se kterou se partneři musí vyrovnávat. Každý z nás zvládá změny jinak a na někoho může změna životního rytmu, kterou narození dítěte přináší, působit velmi negativně.“
Rodičovské blues
Psychologové rozlišují tři hlavní typy poporodních depresí. V anglosaských zemích se mluví o takzvaném „maternity blues“ neboli mateřském blues, které by se dalo nově označit spíše jako blues rodičovské. Trvá krátce a samo odeznívá po několika dnech, maximálně po dvou týdnech. Dalším typem je podstatně závažnější poporodní deprese a posledním poporodní psychóza (někdy také nazývaná jako laktační psychóza), což je vážné psychotické onemocnění ohrožující život matky i dítěte. Mezi hlavní příznaky rodičovského blues patří kolísání nálady, zvýšená přecitlivělost, úzkostnost, podrážděnost, pocity strachu a neschopnost vnímat lásku k novorozenci, z čehož pramení sebeobviňování. Mohou také nastat problémy se spánkem a chutí k jídlu. Příznaky rodičovského blues se objevují obvykle třetí až čtvrtý den po porodu, vrcholí mezi pátým až sedmým dnem a vymizet by měly do dvanáctého dne.
Příznaky trvající déle než čtrnáct dnů mohou znamenat riziko rozvoje vážnější poporodní deprese. Poporodní deprese se u mužů i žen projevují obdobně – prudké změny v náladách se zhoršují, rodiče mají pocit, že na dítě nestačí, že ho nemají rádi tak, jak by měli, přehnaně se o něj strachují a to v nich vyvolává další a další pocity úzkosti a beznaděje, které vedou k vleklým depresím a ty se s každým dalším dnem prohlubují. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie, které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Zatímco ženy u poporodních depresí trpí strachem ze samoty, muži samotu častěji vyhledávají, protože je dráždí pláč dítěte a u vážnějších případů i jeho pouhá přítomnost. Jsou si vědomi, že jako otcové i manželé selhávají a to má za následek zhoršení jejich psychického stavu. Poporodní deprese trvá několik týdnů až několik měsíců a neléčená může vyvolávat panické ataky, provází ji zvýšená únava, vyčerpanost, pocity nejistoty a ztráta sebevědomí. Deprese má samozřejmě obrovský vliv i na vztah mezi partnery, kteří se odcizují. Jestliže trpí poporodní depresí muž, je situace ještě o něco horší protože je pro okolí nepochopitelná. Americký lékař J. K. Wagner tvrdí, že muži své poporodní deprese skrývají a stydí se za to, že nejsou svým partnerkám oporou.
Herečka Brooke Shields trpěla po narození dcery v roce 2003 tak silnou depresí, že chtěla několikrát spáchat sebevraždu. Ve své knize Down Came the Rain připustila, že celé měsíce po porodu plakala víc než její dcera. Pomohla jí až systematická léčba, která zahrnovala terapii a antidepresiva. „Nikdy si nenechejte depresi po porodu přerůst přes hlavu,“ radí matkám i otcům. „Neschovávejte se, ale jděte se léčit. S někým si promluvte a nebojte se požádat o pomoc. Je to jediný způsob, jak se deprese zbavíte.“
Příliš mnoho očekávání
Do dítěte vkládáme své sny a naděje, jsme přesvědčeni, že se s jeho příchodem na svět změní spousta věcí k lepšímu. Jenomže malé dítě se často budí, pláče, aniž by se dalo přesně určit proč, musí se mu podřídit denní režim, rodiče trpí nedostatkem spánku, nemají čas sami na sebe, natož na sebe navzájem, jsou podráždění a zmatení, protože věci nejsou tak, jak si před porodem představovali a jak si naplánovali. Šťastná rodinka z plakátů se nekoná, oni nevědí, proč tomu zrovna u nich tak je, jsou nešťastní a považují se za špatné rodiče. Poporodní deprese však v žádném případě nevypovídají o rodičích nic jiného, než že procházejí po psychické i po fyzické stránce těžkým obdobím. Rozhodně nepoukazují na absenci mateřských či otcovských citů. Poporodní deprese nelze zvládnout silou vůle. Jestliže „poporodní blues“ přeroste v hlubší smutek, nečekejte, že se váš stav zlepší sám od sebe, a vyhledejte pomoc lékaře.
