Pomůže vám koření. Přestože se v české kuchyni nejčastěji používá pepř, paprika, kmín, vanilka, občas koření na grilování a do bramboráků majoránka, existují stovky nejrůznějších druhů koření. S jejich pomocí vykouzlíte pokaždé chuťově jiné jídlo, i kdyby základ zůstával stále týž.
Slepice nemusí být jenom na paprice, ale také kupříkladu na zázvoru, na česneku, na kari nebo třeba na mátě. Máte-li obavy, že se k sobě jednotlivé chutě nebudou hodit, je načase změnit přístup. Právě zdánlivě nekombinovatelné druhy jsou ve výsledku nejlepší a navíc nejsou otřelé. V poslední době se hodně rozšířily směsi – na ryby, zvěřinu, drůbež, čínu a podobně. Výrobci tím chtějí usnadnit hospodyňkám práci a pomoci i těm, které nemají s vařením mnoho zkušeností a nevědí, co si mohou dovolit, ovšem podle toho se řídit nemusíte. Rozhodně není pravda, že co je určeno na zvěřinu, se nehodí na ryby a naopak, ani že ke každému jídlu se hodí pouze omezený počet koření.
Pepř za zlato
Kořením se může stát takřka cokoli – zelenina, bylinky, plody stromů i keřů nebo kořeny. Za koření se považuje substance rostlinného původu, která má výraznější aroma a chuť a používá se k ozvláštnění pokrmů. Archeologové jsou přesvědčeni, že již před padesáti tisíci lety lidé věděli, že díky určitým rostlinám má jídlo lepší chuť. Vzhledem k tomu, že koření se ve starověku nepěstovalo ve velkém, bylo určeno pouze těm nejbohatším, nejvyšším a nejvznešenějším vrstvám, které si ho mohly dovolit. Mezi nejoblíbenější a také nejvzácnější koření ve starém Římě patřil šafrán (možná odtud přísloví, že je něčeho jako šafránu).
Toho využil císař Nero, který si snažil získat přízeň a podporu svých občanů tím, že pokryl ulice šafránem a nechal lidi, ať si ho sbírají. Orientální země znaly a používaly koření mnohem dříve než evropské státy – ty koření ve větší míře objevily až okolo roku 1300 po Kristu. První pepř do Evropy přivezl už Alexandr Veliký, ale po pádu římské říše byly přerušeny kontakty mezi západním světem a Orientem a Evropané na dlouhou dobu na koření zapomněli. Teprve s rozvojem námořních objevů, které započal Marco Polo, se začalo koření znovu do Evropy dovážet. Centrem obchodu se stala Itálie a později Španělsko a Portugalsko.
Námořní velmoci té doby hledaly nové cesty a nové možnosti obchodu a za koření se doslova platilo zlatem. Ostrovům v Indickém oceánu se přezdívalo „ostrovy koření“ a pro obchodníky představovaly ráj. Objevili muškát, hřebíček a mnoho dalších druhů, které v Evropě prodávali za více než desetitisícinásobek původní ceny. V roce 1602 vznikla Východoindická holandská společnost, která měla už o dvanáct let později monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem. Krádež jediného muškátového oříšku nebo hřebíčku se v té době trestala bitím, mučením, hozením do moře nebo dokonce smrtí. V patnáctém století byli zase v Norimberku upalováni nepoctiví obchodníci se šafránem, který se používal nejen jako dochucovadlo pokrmů, ale i k barvení látek, a za prodej falešného pepře se bez milosti zavíralo do vězení. Hrstička pepře stála v patnáctém až sedmnáctém století přibližně jako dvě krávy.
Bylina satyrova
Koření má jak v teplé, tak studené kuchyni všestranné použití a obsahuje spousty účinných látek. Jenom namátkou – bazalka má vliv na vylučování žaludečních šťáv, působí proti nadýmání, podporuje trávení a zlepšuje odkašlávání, jedno z nejstarších tropických koření, zázvor, výrazně zlepšuje trávení a používá se v lidovém lékařství, levandule je vhodná na migrény, bolesti hlavy a působí jako mírné sedativum a takový topinambur zlepšuje činnost jater, ledvin a má antistresové a detoxikační účinky. Zázvor je základní součástí japonské kuchyně, kde se pro zvýšení jeho léčivých účinků konzumuje především syrový, případně naložený v nálevu.
Ve Spojených státech dostanete běžně zázvorové pivo nebo zázvorovou limonádu. Mnoho druhů koření kromě toho funguje jako afrodiziakum. Například pepř, skořice, vanilka, šafrán nebo saturejka, která byla kdysi díky léčebným účinkům v oblasti sexuální potence označována jako bylina satyrova. Co se týče přípravy pokrmů, máte obrovské možnosti výběru jednotlivých koření i jejich kombinací. Vynikající je například kombinace česneku s medem nebo se smetanou a nikdy neprohloupíte, když do každého zeleninového a masového pokrmu či vaječné omelety přidáte bazalku nebo oregano (ne nadarmo se mu česky říká dobromysl). I obyčejné rizoto může být vyloženou pochoutkou, když se správně okoření. Zkuste do něj namísto mražené zeleniny a masa z konzervy přidat sušená rajčata nakládaná v olivovém oleji a drcenou levanduli. Další variantou jsou kořeněné omáčky, které se podávají k nekořeněným masům, aby si každý mohl vybrat takovou, na kterou má chuť.
Ryby, maso nebo syrovou zeleninu mírně osolte, pak poduste či rychle opečte na prudkém ohni a podávejte se zeleninovou přílohou a s různými kořeněnými omáčkami. Ty se dají koupit ve velkých obchodech nebo si je můžete připravovat sama. Rozvařte jakýkoli druh ovoce na kaši, přidejte koření podle chuti a následně zavařte, aby omáčka dlouho vydržela. Vynikající jsou švestkové omáčky kořeněné hřebíčkem, koriandrem, česnekem nebo anýzem. V indické kuchyni se některé druhy koření přidávají zcela běžně i do sladkých zákusků. Kromě muškátového oříšku například zázvor, bát se nemusíte ani papriky a dalších druhů.
Koření se užívá i při výrobě likérů a vaječný koňak se špetičkou pepře má mnohem lepší chuť. Pokud máte možnost, koření vždy nakupujte ve speciálních obchodech, kde by mělo být čerstvé a kde vám v případě zájmu poradí co, jak a k čemu. V kořenářství si na rozdíl od supermarketů můžete přivonět, ochutnat a vybrat si podle chuti. V afrických a arabských zemích a některých jihoevropských městech existují speciální trhy na koření, které stojí za to navštívit a přivézt si zásoby domů. Na stáncích bývají vystaveny v miskách nebo v typických jutových sáčcích. Koření nikdy nekupujte nadměrné množství, protože nejlepší je samozřejmě čerstvé. Skladujte ho v suchu a ve sklenicích nejlépe s hermetickým uzávěrem, déle vydrží a neztratí chuť ani aroma. Než se budete pouštět do vaření, vzpomeňte si, že je to právě koření, které činí z obyčejného pokrmu neopakovatelný gurmánský zážitek.
