Jak jste se vůbec dostala k herectví?
Po maturitě jsem nastoupila do hospodářské správy, kde jsem pracovala jako předpisovatelka nájemného. Bavily mě uzávěrky, účetnictví a čísla. Jsem analytický typ. Mám ráda, když mají věci řád a vše vychází. V Šumperku se však otevřela herecká škola a kamarádka mě přihlásila. To mě odklonilo od úředničiny do mého současného světa.
Nevadí vám popularita a známost tváře na veřejnosti?
Jak kdy. Miluji a vážím si toho, když ke mně někdo přistoupí s respektem, pozdraví a vyjádří mi radost z mé tvorby a nic víc po mně nechce. To se i zakecám. Ale nemám ráda to automatické žádání o společnou fotografii. Často mě to zaskočí v okamžiku, kdy jsem neučesaná, nenalíčená, s dětmi či přáteli, nebo v introvertní chvíli. S omluvou takové žádosti odmítám. Pro mě je svoboda a autenticita větší prioritou než to, co si o mně myslí druzí. Žiji podle svých představ, přesně tak, abych každý večer mohla být spokojená s tím, jak jsem prožila den.
Co pro vás znamená žít svobodně?
Mít dostatek času a prostoru na vnímání a vstřebání všeho, co život přináší. Vnímám, že život má určitý rytmus a řád. Okolo čtyřicátého roku se mluví o krizi středního věku, z mého úhlu pohledu to znamená, že už jsme nažili dostatečný počet let, abychom mohli vyhodnocovat. Co se událo, jaký život si vytváříme a současně, že máme ještě dostatek síly na změny pro přiblížení se tomu, co skutečně chceme. Co je záměr naší duše.
Došla jste k závěru, že chcete žít jinak?
Ani ne jinak, jako posunout to dál, ještě vědomějším směrem.
Můžete ty změny blíže charakterizovat? Týkají se vaší herecké profese?
Ano i. Seřadila jsem si svoje priority, podívala jsem se na svůj život, a přesto, že mi každá moje práce dává radost, rozhodla jsem se leccos obětovat, abych získala více času pro potřebné změny. Třeba ve stravování a pohybu.
A podařilo se?
Ano. Obětovala jsem 3 představení. Ukončila jsem práci na seriálu. Ale rozhodně zůstává závazek vůči domovskému Dejvickému divadlu, tam mám prioritu. Vytvořila jsem tím prostor, ve kterém už si mohu svobodně rozhodovat, co chci a nechci.
Je nějaká oblast, které se chcete věnovat intenzivněji než doposud?
Ano. Dosud jsem nedávala důraz na péči o tělo. O pohyb a stravování. Uvědomila jsem si, jak radikálně to ovlivňuje moje prožívání a to, jak se ve svém těle cítím. Jak člověk stárne, tělo nám dává najevo, že je třeba se o něj starat víc než dosud. Také jsem daleko citlivější vůči signálům, které mé tělo vysílá. Jsem senzitivní člověk, takže na sobě pociťuji, jakým způsobem moji psychiku jídlo a pohyb ovlivňuje a jak důležité to je. Nyní se snažím měnit stravovací způsoby nejen u sebe, ale u celé mé rodiny.
Co na to říkají vaše děti?
Zatím si víceméně jedou po svým a změny jsou kosmetické, ale jsem rozhodnutá nepolevit a jít dál krůček po krůčku. Takže rodičovská klasika, neustále licituji mezi tím, co považuji za užitečné a smysluplné jídlo a tím, co reálně snědí.
Už vám tedy Albert něco uvařil?
Jednou mě syn mile překvapil, když nám se spolužačkou uvařili. Oni si užili vařící mejdánek. Byla jsem dojatá a zároveň šťastná, že to ty děti mohou mít postavené i takhle. Že puberťáky, kteří by podle všeho na nás měli kašlat, napadne uvařit pro všechny. Ale uklidňuji všechny, stalo se to jednou.
Myslíte, že vaše děti budou následovat maminku v jejích uměleckých stopách?
Je to možné. Bylo by to logické. Vyrůstají v tom a vidí, že mě to činí šťastnou. Rozhodně je podpořím v jakékoliv cestě, kterou si vyberou. Netlumím v nich exhibicionismus, který považuji za přirozený projev fantazie, hravosti a kreativity. Také náš domácí humor je poměrně radikální. Dcera se teď naučila mluvit hlasem démona ze záhrobí, což je u roztomilé blondýnky velmi vtipné. Ale zatím mají oba dva dostatek času, aby zmapovali, kam vede jejich cesta.
Váš syn Albert už má však svoji TV premiéru za sebou. Zahrál si dokonce po vašem boku.
Ano, máte pravdu. Natáčeli jsme spolu dva reklamní spoty pro Albert, které právě běží. Byla to jeho první zkušenost, pokud nepočítám, když se mnou hrál ve třech letech ve filmu Zoufalci a v pěti letech ve filmu Největší z Čechů. Přistupoval k tomu odpovědně a sebekriticky svůj výkon vyhodnocoval. Mě bavilo, když jsem ho pozorovala, jak přirozeně a svobodně se při natáčení choval. Byl mezi regály ve svém živlu. Sršel humorem, byl uvolněný v komunikaci. S tím jsem i do té reklamy, mimo jiné, šla, že si ho omrknu. A bavilo mě, že něco děláme spolu. Ve školce si z něho dělali kvůli jménu srandu a volali na něho – supermarket! On jim suverénně tvrdil, že je to jeho firma. A reklamou na Albert se jeho jméno vypointovalo.
A pracovní plány do budoucna?
V prosinci budeme mít v Dejvickém divadle premiéru Čapkovy Továrny na absolutno s režisérkou Aničkou Petržalkovou. Od ledna pak poběží na ČT seriál Zkáza Dejvického divadla, ten všem velmi doporučuji. Dále pokračuji se svými improvizacemi skupiny NO A! a projektem One human show Simony Babčákové, kde standupovým způsobem mluvím s lidmi o lidské bytosti.
