Kdo tvrdí, že nikdy neprokrastinoval, dělá to dodnes – bonmot týkající se masturbace lze použít i na vyhledávání náhradních činností, jimiž oddalujeme skutečnou práci. Ostatně Michael McCarthy, autor knihy Jak zvládnout informační věk, pravil: „Prokrastinace je jako onanie. Nejdřív je to příjemné, ale nakonec vám dojde, že vyjebáváte jen sami se sebou.“ Odborný název pochází z latiny („pro“ znamená „pro“ nebo „na“, „crastinus“ = zítřejší).
Není to lenost!
Lenoši si místo točení motoru naprázdno bez výčitek užijí leháro. Pracovitý člověk to neumí, vyvíjí alespoň nějakou činnost. Pokud se mu po chvilce těkání povede roztočit turbíny na plné obrátky, měla prokrastinační rozcvička smysl – během ní se v hlavě poskládaly myšlenky, přišly nápady a výsledek je na dosah. Jenže mnohdy odkládáním jen ztratíme spoustu času i energie.
Za úhybnými manévry se skrývá možnost volby. Nestává se, že by něko prokrastinoval při hašení požáru, řízení auta nebo za pokladnou supermarketu, kde se náhradní aktivita nenabízí. Jakmile však lze „povinnou“ činnost nahradit čímkoli jiným, většina lidí se nechá zlákat. Čím více možností, tím těžší rozhodování a menší pravděpodobnost, že práce zvítězí.
Proč to vůbec děláme? Čtěte dál!
Proč to děláme?
Výzkumu problematiky se v doktorandské práci věnuje Tatiana Malatincová z Masarykovy univerzity v Brně. Pokud na stránkách Nejsmelini.cz vyplníte sérii dotazníků, dostanete odpověď, do které ze čtyř kategorií patříte. Jste regulanti, kteří tento problém téměř neznají, nebo aktivní prokrastinátoři, jimž jde nejlépe od ruky práce na poslední chvíli? Horší to mají averzivní typy, které zaměstnání nebaví a jedinou motivací k práci je výplata. Úzkostné prokrastinátory zase svazuje přehnaný pocit závazku vůči vlastním velkým cílům a neschopnost dostát svým očekáváním. „Problém se nejvíc týká lidí, jimž chybí pevný režim, dostatečně definovaný postup práce a její cíl, zato mají hodně svobody v tom, jak budou k činnosti přistupovat. Velký rozdíl mezi pohlavími nejde vysledovat. Je to všeobecný fenomén vycházející z funkce lidské mysli – problém v přepínání mentálního nastavení. Především se v něm odráží neschopnost naladit se na práci, když máme v hlavě jiné věci, a pocit závazku, kvůli němuž nás trápí, že prokrastinujeme, ať už při tom děláme cokoli,“ vysvětluje Tatiana.
Ani minutu nazmar!
Pokud si sem tam přečtete horoskop a pokračujete v plnění povinností, buďte v klidu. Je to však podobné jako s občasnou sklenkou pro dobrou náladu, z níž se časem může vyklubat ničivá závislost. Začíná ztrátou produktivity, navazuje pocit viny, úzkost, sebeobviňování a stále větší nechuť pustit se do práce kvůli strachu z opětovného selhání. Extrémní prokrastinace jde mnohdy ruku v ruce s poruchami soustředění. Máte-li pocit, že jste na šikmé ploše, musíte se svým sklonům postavit!
Petra Ludwiga, autora knihy Konec prokrastinace, k boji s problémem přivedla těžká nemoc a touha jednou umřít s pocitem, že žil naplno. Úspěch je podle něj postaven na čtyřech pilířích: jasné motivaci vyplývající z osobní vize, dokonalé akceschopnosti, výstupech podporujících spokojenost a na objektivním sebepoznání. Knihu oživují vtipné obrázky a praktické tipy, jak začít radostně pracovat na plný plyn.
Co můžete dělat, než publikaci nastudujete? Uvědomit si, že máte problém a čelit mu! Stejně jako alkoholik musí z okolí odstranit všechny svody, riziko prokrastinace snížíte vypnutím internetových sítí, které nepotřebujete k práci. Po vyrušení se totiž do původní koncentrace vrátíte až za 12 minut! Poté si místo přešlapování rozdělte „trasu“ na úseky. Žádné vágní „Dnes už začnu s diplomkou“, ale závazné vyhledání zdrojů. Nechce se vám psát ze strachu, že z vás polezou otřepané věci? No a co! Lepší je napsat „blbou“ diplomku než žádnou.
Jak se s prokrastinací vypořádat? Pokračujte ve čtení!
Mistři improvizace
„Mistr improvizace“ Martin Vasquez, zakladatel IMPRO INSTITUTU, se na volné noze už 20 let řídí praktickými návyky, z nichž mnohé lze využít i v zaměstnání. „Stačí jich pět až šest, ale musíte je trénovat. Základem je pracovní stůl, mnohdy pomůže i obléci se, jako byste šli do práce. Vnitřně vás to lépe naladí na výkon než pyžamo a postel.“ Za každý uskutečněný krok se odměňte tím, co původně byla prokrastinace. Místo bezcílného těkání se jděte projít, odpovězte na soukromé e-maily nebo umyjte nádobí. A šup zpět k práci! Martin Vasquez doporučuje také začínat tím, co se vám chce dělat nejméně, jakmile uspějete, vaše motivace k příjemnější práci bude vyšší. Výhodné je také přiměřené a promyšlené střídání pracovních činností, mozek je totiž čerstvější. Za nejobtížnější doporučení považuji metodu Buď práce, nebo nic! Sedněte si k počítači a přikažte si: „Dokud se nepustím do zamýšleného úkolu, smím jen sedět a koukat!“ Zhruba do pěti minut se prý dá do práce každý. Začnete-li přesto opět prolézat internet, povolte si jen stránky věnované prokrastinaci. Jistě na nich najdete i další nápady, jak posílit chatrnou pracovní morálku.
