Když muž nechce děti

Nemít děti je rozhodnutí, na které má každý člověk právo. Jenže co když se tak rozhodne muž, se kterým byste chtěla mít děti vy? Možná je to jen dočasný stav – a možná je to definitivní. Dobrovolná bezdětnost není tak úplně vzácná.

Je tu nová doba a s ní nové otcovství. Dřív naši tátové chodili do práce a pak se většinou někde zašili nebo se nezúčastněně natáhli na gauč, zatímco mámy ob­starávaly chod domácnosti a všechno kolem dětí. Kromě plození a živení ­rodiny se otcové starali snad už jenom o auto a jejich povinnosti coby živitele byly jasně ohraničeny pracovní dobou. Jenže dnešní matky čím dál tím méně touží zmizet z pracovního a veřejného života, snaží se naopak i s malými dětmi nějak realizovat, a tak se očekává, že mladí otcové se do péče o potomky také zapojí. Začíná to tím, že mají v telefonu aplikaci, díky níž vědí, ve kterém týdnu těhotenství se jejich partnerka nachází a jestli se už miminku v bříšku vyvinuly uši. Přítomnost otců u porodu je samozřejmostí a těžko ve svém okolí najdete mladého otce, který by novorozence běžně nepřebaloval.

http://gty.im/623884570

Počít, či nepočít

Jenže možná právě i kvůli těmhle ­novým výzvám se mnozí mladí muži do otcovství nehrnou. Co dělat, pokud vy víte, že děti chcete, a váš vyvolený neví? Nebo naopak ví, že je nechce? Lektorce Kristýně je dnes jedenačty­řicet let. Bylo jí přes třicet, když se dozvěděla, že muž jejího života si děti pořizovat nemíní. Nebo je alespoň nechce mít „takhle brzo“. „To jsme spolu byli asi půl roku,“ vzpomíná Kristýna. ­Milovaného partnera se nechtěla vzdát, a tak čekala, až si to rozmyslí a bude připravený. „Někdy jsme to řešili v klidu, ale probíhaly i hádky. Věděla jsem určitě, že děti chci, a vsadila jsem na to, že časem po nich zatouží i on,“ vysvětluje Kristýna. Dočkala se. Po sedmi ­letech odkládání její partner se zalo­žením rodiny souhlasil. Jenomže počít se nedařilo. Další roky plynuly – a nic. Už vyzkoušeli všechno možné včetně asistované reprodukce.

http://gty.im/646435838

„Pokud někdo od počátku vztahu hovoří otevřeně o tom, že děti nechce mít nejen nyní, ale ani do budoucna, vždy by to měl druhý partner brát ­vážně,“ upozorňuje psycholožka Irena Beranová. Naléhání nebo nátlak ve vztahu obecně je chybou také podle psycholožky Kateřiny Spěvákové. „V takto zásadní otázce není možné ­naléhat. Jakýkoliv tlak vyvolá protitlak a někde se to projeví,“ varuje. Tak co máme dělat? Máme se s mužem, který děti nechce, rozejít, nebo čekat, až se rozhodne? „Pokud se jedná o situaci, kdy partner celkově děti v životě nechce, pak je opravdu namístě zvážit, zda jsem schopná takový život s ním sdílet a nic mu nevyčítat,“ soudí Irena Beranová. To bohužel potvrzuje i příběh trpělivé Kristýny. „Jestli někomu vyčítám, že jsem tak dlouho čekala, pak jedině sobě,“ přiznává smutně Kristýna, která teď s mužem uvažuje o adopci. Pokud tedy víte, že dítě je pro vás prioritou, je podle psycholožky ­Beranové rozchod volba menšího zla pro oba partnery.



Proč ale muži vlastně založení rodiny nejen odkládají, ale váhají, jestli si děti vůbec někdy pořídit? Pětadvacetiletý Josef, který děti neplánuje, odpovídá bonmotem: „Dítě je jako kabriolet. Dvakrát do roka tě neskutečně potěší, ale po zbytek roku tě štve.“ Raději než dětem se chce věnovat cestování, tvorbě a kariéře. „Je toho hodně, co bych chtěl v životě stihnout, hlavně bych tu po sobě chtěl něco zanechat,“ říká. A potomci to zjevně nejsou. I Tomáš, kterému je také pětadvacet let, si ­uvědomuje, že mít děti nepřináší ­jenom samá pozitiva a sociální jistoty: „Nemohl bych myslet pouze na sebe a své potřeby, přišel bych o velkou část svobody a nezávislosti.“ Děti ale ve vzdálenější budoucnosti mít chce, protože soudí, že by mu mohly přinést určitou stabilitu do života.
Podle socioložky Renaty Kyzlinkové, spoluautorky výzkumu reproduk­čních plánů českých mužů, jsou velkou výzvou i nároky nového otcovství. „Rodinný model pečujících otců v českém prostředí stále naráží na ­bariéry. Pro české muže to může být docela zápřah, jelikož od nich společnost očekává, že by měli naplňovat atributy chování nového otce a zároveň být hlavními živiteli,“ uvědomuje si Renata Kyzlinková. Pro muže totiž není lehké živit rodinu a zároveň být citlivým pečujícím rodičem.

Věda nám to spočítá

Takže by bylo lepší si rovnou vybírat ­takové muže, jejichž představy o rodině jsou slučitelné s těmi našimi. Jenomže na čele (ani na Facebooku) to zpravidla nikdo napsané nemá. „Vždy je dobré, aby spolu partneři mluvili a průběžně probírali své představy o budoucnosti. Jak si představují společné soužití, jaké mají v životě priority. A sem patří i představa o rodičovství,“ upozorňuje psycholožka Beranová. Napovědět nám můžou i výsledky sociologické studie. Socioložkám totiž vyšlo, že nejčastěji děti plánují ti muži, kteří mají vyso­koškolské vzdělání. Pravděpodobnost, že se muž chce stát otcem, také stoupá, jestliže má stálou přítelkyni, se kterou žije. A také pokud dítě považuje v životě za nezastupitelnou hodnotu. Takže jestli už žijete s vysokoškolákem, který má pozitivní vztah k dětem, pak máte velkou šanci, že jednou si bude do chyt­rého telefonu stahovat těhotenskou aplikaci spolu s vámi.
V každém případě je ale dobré mluvit o tom, co v životě chceme, a respektovat, pokud druhý chce něco jiného. Otec z donucení totiž novorozence asi láskyplně přebalovat nebude.

Dnešní otcové v číslech

Jak se dnes chce mladým českým ­mužům zakládat rodiny, zkoumaly socioložky Renata Kyzlinková a Anna Šťastná. Ptaly se respondentů ve věku mezi 25 a 29 lety, tedy mužů narozených po sametové revoluci, kteří vyrůstali v rodinách procházejících pomalými proměnami a kteří by podle statistik měli zhruba za 5 až 10 let sami zakládat rodiny. A jen 57 ?% jich odpovědělo, že děti v budoucnu plánují. Socioložka ale krotí alarmující představy o tom, že tolik mladých mužů by volilo dobrovolnou bez­dětnost: „Velký podíl respon­dentů zůstal nerozhodnutý – celých
29 %. Vyjádření, že muž děti nechce, se vyskytovalo pouze ve 14 %.“ Pořád je ale docela velká šance, že muže, který děti mít nehodlá, potkáte zrovna vy.