Budete dál zvládat plný úvazek? A měla byste se o to vůbec pokoušet? Některé ženy se tolik bojí, že jim péče o potomka zabrzdí kariéru, že – podle Sheryl Sandberg, ředitelky Facebooku a autorky knihy Opřete se do toho – „odejdou ještě předtím, než odejdou“.
Má tím na mysli, že potenciální matky ze strachu, že s dítětem nebudou schopné pracovat, raději předem odmítnou povýšení. Jde to i jinak? Od přítelkyň už nejspíš nějaké zvěsti máte. Doplňte si další dílky do skládačky ze zpovědí pracujících Češek!
„Získala jsem svobodu!“
Jana, 35 let, novinářka
„Když jsem čekala prvního syna, připravovala jsem se na mateřskou jako na konec světa, ale pak jsem zjistila, že se dá vše skloubit. Jen se nesmíte přizpůsobovat práci, ale práci přizpůsobit sobě. S potomkem jsem si proto ,dovolila‘ přejít na volnou nohu, pracovat jen tak, jak dítě umožní, říct si o adekvátní finance a smířit se s tím, že podle počtu a věku dětí je peněz někdy víc a někdy míň. Naučila jsem se improvizovat a přestala se stresovat, že bych měla být k dispozici osm hodin denně. Pracuju tam, kde zrovna jsem (s notebookem). Vyžaduje to disciplínu a zapojení dospělých v rodině, ale teď jsem po pracovní stránce maximálně spokojená, a to jsem právě ,na mateřské‘ s druhým synem. Dítě a kariéra se skvěle doplňují a jedno bez druhého by nebylo úplné. Neváhejte s dítětem kvůli práci, otevřou se vám nové obzory! Já získala svobodu.“
„Začali mě brát vážně.“
Magdalena, 33 let, pracuje ve státní agendě
„Mateřství mou kariéru jednoznačně odstartovalo směrem nahoru. Pracuju ve vládní sféře, která má hodně patriarchální strukturu. Mladé ženy tu vykonávají nižší práci a šéfují jim lidé o generaci starší. Jakmile jsem oznámila, že jsem vdaná a čekám dítě, začala jsem dostávat důležitější úkoly, rozšířili mi kompetence, přidali peníze a začali mě brát víc partnersky. Přitom jsem pracovala pořád stejně dobře! Jak je to možné? Tady se totiž pořád předpokládá, že mladá žena, která tu pracuje, je ambiciózní bytost, jíž jde jen o to, svést diplomata nebo politika a vypadnout. Kdežto matku považují za někoho, kdo bere práci vážně a komu můžou věřit.“
„Líp vše plánuju.“
Klára, 33 let, pracuje v public relations
„Se synem jsem strávila na rodičovské tři roky, pak jsem se vrátila k původní profesi. V práci stíhám stejný objem povinností jako dřív, ovšem jen díky tomu, že mám celý týden rozplánovaný na minuty. A protože manžel je lékař, který pracuje na směny, nemůžu mu zničehonic zavolat, že bych potřebovala, aby syna vyzvedl ze školky. Schůzky si tedy domlouvám několik dní dopředu. Mám dobrý pocit z toho, jak mám vše zorganizované. Jen na spontánní rozhodnutí není místo. Neexistuje, že by mi kolegové navrhli: ,Jdeme na skleničku.‘ A já mohla odpovědět: ,Dobře.‘“
„Žasnu, kolik toho zvládám.“
Vladimíra, 40 let, manažerka v hotelu
„První dítě jsem měla v sedmatřiceti, tedy v době, kdy už jsem v zaměstnání dosáhla určitého postavení. Práce je pro mě důležitá a věděla jsem, že mě nejspíš nebude uspokojovat jen péče o dítě. Nakonec jsem zůstala doma rok, pak jsem se naplno vrátila do práce a péči o dceru na další rok převzal manžel. Zprvu jsem se trochu bála, jak všechno budu zvládat, ale byla jsem mile překvapená! Po návratu do práce jsem se sice nějaký čas rozkoukávala a všechno mi šlo od ruky pomaleji než dřív, ale pak jsem si vše zorganizovala, vytvořila si svůj nový režim a jsem naprosto spokojená. Žasnu, kolik toho zvládám. Dřív jsem občas měla potíže s prokrastinací, to ale úplně skončilo. Dokážu efektivně plnit úkoly a pekelně se soustředit na to, co právě dělám. A také jsem se naučila dělat jen opravdu důležité věci a ty nepodstatné bez výčitek svědomí delegovat na jiné.“
„Získala jsem mnohem víc energie.“
Alice, 45 let, manažerka v nakladatelství
„Šéf se mě vůbec neptal, jak to bude, až porodím, a ani mě nenapadlo, že bych přestala pracovat. Takže záhy po porodu – protože moje miminko bylo hodné a spokojené – jsem si do kanceláře nainstalovala postýlku. Dcera do svých dvou let vyrůstala u mě v práci a mně se totálně změnil pohled na to, co se dá během dne stihnout. Skvělá organizace času mi zůstala dodnes. Naučila jsem se vstávat ráno v šest, a protože vyprovázím dceru do školy, jsem v práci první a sama v openspacu. Než ostatní kolem desáté dorazí a zahřejí se do provozní teploty, mám hotovo spoustu práce. Nepatlám se ve zbytečnostech, neřeším žabomyší kauzy, nedrbu u kafíčka a taky nechápu, co jsem dělala a kde jsem promrhala tolik času za svobodna! Jsem absolutně soustředěná na cíl, nic mě nezastaví a překážky jsou podružné, protože nejsou tak důležité jako nutnost udělat svou práci a jít domů dělat matku. Šéf to vidí, takže mi přiděluje přesně tu práci, kde se potřebuje na někoho spolehnout. To není marné, mít takovouhle pověst. Zároveň mě ale rozčilují moje bezdětné kolegyně – neudrží se mnou tempo, nejsou dost rychlé, přesné, organizované.“
„Změnila jsem obor.“
Klára, 40 let, sociální a aktivizační pracovnice v hospici a spisovatelka
„Mateřství otočilo moje pracovní plány vzhůru nohama. Chtěla jsem učit, moc mě to bavilo a myslela jsem si, že u toho nějaký čas zůstanu. Když jsem si ale pořídila první dceru, pochopila jsem, že být pořád s dětmi – doma i ve škole – není nic pro mě, a pokud své nasazení nějak nezměním, zešílím. Nakonec jsem vyměnila práci s dětmi za práci se seniory a vážně nemocnými pacienty. Nikdy jsem nelitovala. Díky praxi v tomto oboru jsem s kamarádkou napsala úspěšnou zábavnou knížku pro seniory a druhá, Vlastivědná knížka pro vzpomínání a procvičování paměti, vyjde na podzim.“
„Změnil se mi pohled na kolektiv.“
Alexandra, 36 let, korektorka
„Od té doby, co mám sama děti, mě celkem zajímá, jestli je má i můj budoucí nadřízený. Jedině u člověka, který prošel zkušeností rodičovství, si můžete být jistá, že nenařídí poradu v pondělí v půl osmé ráno nebo v pátek v pět odpoledne a že chápe, že si svou práci odvedete, i když musíte s dítětem k doktorovi. A ty věčné víkendové teambuildingy, na kterých se stejně jen pije nebo leze na Sněžku! Tohle je fajn pro mladé samce, ale přicházet kvůli tomu o volné víkendy baví většinou jen bezdětné. Vedoucí, který má rodinu, taky umí řešit konflikty v klidu a s nadhledem, protože už si to sám natrénoval doma.“
