Ty ukrývají ještě několik alarmujících faktů – jedna třetina neúplných rodin se pohybuje za hranicí životního minima. Zhruba čtyřicet procent rodičů, kteří mají platit alimenty na děti, na ně neplatí vůbec nebo jen občas. Nehrazení výživného je třetí nejčastější trestný čin u nás...
Na hranici chudoby
Podle výzkumu Radky Dudové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR byla průměrná výše alimentů v roce 2010 1500 Kč na jedno nezaopatřené dítě, což nepokryje ani čtvrtinu nákladů na výživu stanovených Českým statistickým úřadem. Neexistují žádné tabulky, které by nařizovaly, kolik má rodič na svého potomka platit. Zlepšení přišlo jen v podobě doporučení bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové. Na potomka do pěti let by měl expartner platit minimálně 11 procent z příjmu, u osmnáctiletého a staršího dítěte je to maximálně 25 procent. To, jaké má rodič skutečné majetkové poměry, však soudci dopodrobna nezkoumají. Snadno se tak může stát to, co PR manažerce Asociace neúplných rodin Báře Středové: „Soud svěřil děti do mé péče a vyměřil otci výživné. Rozsudek se zdál být jasný: tři tisíce měsíčně na každé dítě. Jenže žádné peníze nechodily. Sociální pracovnice mi radila, abych podala trestní oznámení, protože neplacení alimentů je trestný čin, ale mně to připadalo příliš drsné. Zašla jsem znovu k soudu a s paní tajemnicí sepsala návrh na exekuci mzdy otce. Netušila jsem, že si můj bývalý přinese k soudu potvrzení od zaměstnavatele, že vydělává pouhých deset tisíc měsíčně. Soudní exekutor mu může z platu každý měsíc zabavit pouze takovou částku, aby se otec sám nedostal pod hranici životního minima. A tak mi měsíčně chodí jenom 2500 korun.“
Romantika vs. realita
Kolik do dítěte investují, obvykle rodiče neřeší, dokud žijí pohromadě. Jakmile dojde k rozchodu, jen malé procento z nich, většinou otců, je ochotno samo od sebe platit na dítě jako před rozchodem. „Pokud matka samoživitelka zůstane s dítětem či dětmi sama, je pro ni mnohem náročnější udržet rodinný rozpočet tak, aby to děti nepocítily,“ říká advokátka Mgr. Dita Savić. „Ve své praxi jsem se nejednou setkala s tím, že otec, aby se vyhnul povinnosti hradit vyšší výživné, soudí se o tzv. střídavou péči, kdy je dítě obvykle po stejně dlouhou dobu jak u otce, tak u matky. I v tomto případě však soud musí zkoumat majetkové poměry a příjmy rodičů a výživné stanovit dle tohoto modelu. Nikdy však nedosáhne takové výše, jako by se jednalo o výlučnou výchovu jen jednoho rodiče. Nejednou jsem se setkala s tatínkem, který si žije nadstandardně, ale soudu předloží své daňové přiznání, ze kterého vyplývá, že jeho měsíční čistý příjem je patnáct tisíc korun. Na své dítě je pak ochoten přispívat maximálně pětinu té částky a matka je od něj ještě poučena, ‚že si bude muset snížit životní úroveň.‘“
Bez naděje?
Jak vysoké alimenty jsou tak akorát? Z pohledu Českého statistického úřadu prý 6700 Kč měsíčně. O tak vysokém výživném si však většina dětí může nechat jenom zdát. Právě proto vznikla petice spravedlivealimenty.cz, která si dala za cíl zajistit nejen dostatečnou výši, ale také vymahatelnost, pravidelnou valorizaci a úročení dlužných alimentů. V okolních státech, například na Slovensku, existuje tzv. Institut náhradního výživného, kde vyplácení zastřešuje stát a neplatící rodič poté dluží peníze státu nikoliv dítěti. V Česku musíte absolvovat zdlouhavé podání trestního stíhání, nebo zkusit exekuci.
