ARMY RUN - Závod, co má koule! (A právě ty koule, ač jsme ženy, nám rozhodně nechybí!) Vrháme se tedy s klukama z redakce jenpromuze.cz do velké výzvy, pokořit střední obtížnost tohoto závodu - NATO. Nachystáno pro nás je něco málo přes 10 km a 46 překážek.
Dostali jsme povolávací rozkaz, není cesty zpět, tady se teprve ukáže, kdo a jak moc se připravoval. Rozcvička se nesmí podcenit. Je půlka října, sychravo, docela nám bylo líto všech těch předchozích vln. Té naší už naštěstí vylezlo sluníčko, i tak si musíme před startem svaly pořádně zahřát a třeba si i připomenout, jak se dělají poctiví burpees - angličáky, které jsou v počtu 30 zároveň trestem za nepřekonanou překážku.
Připravit se ke startu, pozor, teď! :D Modrá dýmovnice zaplavila startoviště a hurá do boje :)
Náš parťák Petr běžel jasně na čas - vesele, s nadšením jeho vlastním. My ostatní jsme si řekli, že se neopustíme, ať se děje cokoliv.
První překážky před námi: pneumatikový koberec a tři stěny na přelezení. Čekáme na parťačku a jako tříčlenný tým vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.
No, dobrodružství, i když jsme si před závodem přečetli vyvěšenou mapu trasy, kde byly sepsané překážky, které nás čekají, tak některé nám jasné nebyly. Třeba překážka s názvem Step Stones - ne, nejednalo se o žádné kameny, ale o dřevěné kůly, které jsme měli přejít, aniž bychom spadli. Tady jsem z naší skupiny neviděla nikoho, komu by se podařilo je přejít, protože byly rozviklané a postavené daleko od sebe - 30 angličáků to tedy jistilo. Hamburger Hill, Deponie a Rambo - tak to nevíme do teď co to bylo :D
Co nám bylo více než jasné už před závodem, bylo to, že na Army Runu moc rádi dávají jako jednu z překážek proteinovou svačinku ve formě červů. Ve Vyškově byli smažené na másle, tak tady můžou být třeba živí? Na (ne)štěstí nebyli vůbec - asi nám je předchozí závodníci snědli :)
Když to vezmeme kolem a kolem, městský závod nám připomínal jen ten fakt, že se běželo přes Vítkov. Jinak jsme si užili běh lesíkem, nahoru, dolů, nahoru a dolů a cestou jsme potkávali překážky například střelbu z praku nebo hod granátem na terč, kde spousta závodníků vyhořela, a jejich rána skončila někde mezi stromy. Ano, následovalo 30 dalších trestných angličáků. Kdo by to řekl, jako děti jsme měli asi lepší mušku.
Pro diváky byly před cílem rozprostřeny ty snad nejnáročnější překážky z celého závodu. Nekonečně dlouhá cesta vedoucí v bahně pod ostnatým drátem nataženým proklatě nízko - tady si nejeden natrhl gatě.
Za křiku profesionálních vojáků se rychle přesouváme na stanoviště, kde fasujeme ochrannou masku nebo brýle a běžíme dál pod palbou paintballových kuliček. Sundat masku a šup pod pneumatiky.
Cože? Proplazit se pod pásem pneumatik, jak? Ano, asi tak, jako je na fotce. A ne jednou, rovnou třikrát.
Možná jsme si mysleli, že to nejhorší už je za námi, stačí jen projít se po kladině,
dostat se přes zeď složenou z klád…
...šup do „vaniček“. Jenže né, žádný šup, ale pěkně podlézt. Tady už je jasné, co se skrývá pod jménem překážky Fatman.
Ono to vypadá jednoduše, ale podlézt tyto „vaničky” není nic pro klaustrofobiky, obzvlášť, když se v půli zaseknete a nemůžete se dostat dopředu ani dozadu. Uvízlé kolegyni jsme tedy museli pomoct.
Od cíle nás dělí už „jen“ Vlnobití - tři vybagrované jámy plné bahna…
...z posledních sil se ještě proplazit tzv. Vietkongem…
který byl hodně úzký.
Důležité je, všechny překážky překonávat s radostí a úsměvem :D
Poslední 3 shyby pro ženy, 6 pro muže…
A jsme v cíli! Mise splněna, všichni jsme přežili!
Jako tým jsme si vzájemně pomáhali. Přeskakovat, prolézat, vylézat, přelézat, ale i kdyby člověk běžel sám, tak se najdou jiní závodníci nebo dobrovolníci, kteří pomůžou nebo alespoň poradí s ideální taktikou. Nebojte se a příště do toho běžte také!
