Malujete čerty na zeď
Někdo tvrdí, že člověku je vlastní vidět věci černější, než jaké ve skutečnosti jsou, a to nemusí být ani žádný velký pesimista. Hodně tomu přispívají hovory s jinými lidmi, dokonce i takové to nezávazné drbáníčko. Šéf například slíbí oznámit na poradě novinky, a ještě než schůze začne, se kolektivem nesou šepty: „Asi se bude propouštět! A nebudou odměny!“
Pak už každý člověk sám sebe v duchu přesvědčuje, že je to jistě pravda, vždyť to říkala Vladěna, ta přece chodí se šéfovou ženou cvičit! Ubohý zaměstnanec začne spřádat ustrašené myšlenky na to, že jistě vylítne on. Šéf ho ráno nepozdravil!
Všimněte si, že málokdy v tomto případě zaměstnanci špitají o pochvalách nebo zvyšování platů. Jako kdybychom se báli být pozitivní, jako bychom si mysleli, že je jistější vidět dopředu všechno černě a vyděšeně a pak být mile překvapeni.
Čím to můžete zlepšit: Zaměřte se pár dní na to, jak dopředu hodnotíte situace, které neznáte, a jak o nich mluvíte s jinými. Můžete si to i napsat. Potom vyhodnoťte, jak vlastně všechno dopadlo a jestli to bylo opravdu tak hrozné, jak jste se obávali. Viďte, že ne? Zakazujte si zbytečný strach, ten kazí život.
Nechválíte (se)
Kolikrát si nahlas nebo v duchu nadáváte za úplné maličkosti? Zakopnete, něco upustíte, něco zapomenete a už o sobě pronášíte slova, která byste neřekli ani největšímu nepříteli. Mozek vás slyší a hned zařídí náladu, jakou jste měli třeba v dětství, když jste dostali vynadáno nebo ve škole poznámku. Je směsicí strachu, zklamání, opovržení, smutku...
Neutápějte se v depresi. Štěstí a radost si zvládnete přivodit i sami |
A kolikrát naopak sami sebe za něco dobrého pochválíte? Kolikrát si složíte poklonu? U většiny lidí je to daleko méně často.
Také málo chválíme druhé. Bývá běžnější, že se ozveme, když jsme s něčím nespokojení. Spokojenost bereme jako samozřejmost. Přitom upřímná pochvala a poděkování udělají divy, vylepšují vzájemné vztahy a doslova lámou ledy.
Čím to můžete zlepšit: Naučte se neříkat o sobě nic špatného. Nepůjde to hned, ale nepovolte. Naopak se za dobré věci chvalte. Všímejte si víc toho, co je na vás pěkné a výjimečné. Chvalte také lidi ze svého okolí a nebavte se o jejich chybách s jinými.
Používáte „hrozná“ slova
Zatímco podstatná jména hrůza, strach, šílenství, děs neužíváme až tak často, protože jsou dost silná, přídavnými jmény hrozný, strašný, šílený, děsný plýtváme. Neřekneme třeba, že někde byl nával, což samo o sobě vystihuje situaci, ale hned to umocníme: šílený nával. „Hrozná“ příslovce dokonce spojujeme také s kladnými jevy. Něco je hrozně krásné, šíleně dobré, děsně správné, strašně přitažlivé. Přitom je to slovní nesmysl, který nás navíc nenápadně zanáší negacemi.
Schválně, kolikrát jste v poslední hodině tahle slova použila? Nevíte? Pravda je taková, že většina lidí si je už neuvědomuje. Dobře je ale zná mozek a reaguje na ně poplašně: „Někdo tady říkal něco o hrůze, strachu a děsu! Honem musím zařídit vyplavování stresových hormonů, stažení svalů a další nezbytnosti potřebné k obraně či úniku.“ Aniž si to uvědomujete, více nebo méně zvyšujete sami u sebe těmi nenápadnými slovy napětí.
Sbohem, deprese. Zaručené rady, jak nepropadnout podzimnímu splínu |
Do této kategorie výrazů, kterými si kazíme náladu, patří i zbytečně pronášené: „přiznávám se“, „bohužel“, „omlouvám se“... Pokud jsou ta slova namístě, pak nic proti nim, ale všimněte si, jak často se užívají jen tak ze zdvořilosti, abychom vypadali slušně a naladili „protistranu“.
Čím to můžete zlepšit: Soustřeďte se na negativní slova nejdřív u druhých lidí. Kolikrát jste z okolí zaslechli „hrozný“, „strašně“, „šíleně“? Pak si na to dávejte pozor u sebe a přestaňte je užívat. Podpoříte tak své pozitivní vnímání světa.
