Nejsou frigidní, jsou schopny orgasmu dosáhnout, ale nechtějí ho. Ne právě teď. Ne přesně tady. Nebo ne s tímhle mužem. Ne teď, protože zrovna nemají náladu a chuť na sex a tím pádem nemají náladu a chuť ani na orgasmus. Ne tady, protože partner si vybral prostředí, které je spíš irituje, než vzrušuje, a tak předstírají orgasmus dřív, než se skutečně dostaví. Ne s tímhle mužem, protože na něj třeba zrovna mají vztek. Nebo je sex s ním už tolik nebaví a chtějí ho mít rychle za sebou i za tu cenu, že nedosáhnou vyvrcholení. Jsou tu ale i další důvody.
Sex v krizi
Sama jsem orgasmus „odmítla“ mnohokrát. Naposledy se to dělo, když jsme měli s partnerem menší krizi. Snažili jsme se ji řešit a já jsem věděla, že kdybych se dlouhodobě sexu vyhýbala, moc bych tomu řešení nepomohla. Zároveň se mi do sexu vůbec nechtělo a orgasmus byl ten poslední prožitek, o který jsem v té době stála. To, co bývá většinou po fyzické i psychické stránce příjemné, mi bylo vyloženě protivné. Partnerovi by to bylo obtížné vysvětlit (i bez toho jsme měli věcí na debatu víc než dost), a tak jsem to řešila předstíráním, čímž jsem sex urychlila. Když jsme se o tom bavily s kamarádkami, zjistila jsem, že některé z nich mají podobné zkušenosti. Také se někdy vědomě vyhýbají orgasmu. Po malém soukromém průzkumu se ukázalo, že vědomé odmítání orgasmu v určitých konkrétních situacích není nic neobvyklého. Třiatřicetiletá Martina se mu občas vyhýbá například proto, že po něm usíná. To je pro ni problém především po ránu.
Ráno, nebo večer?
„Ranní a večerní sex, to je něco, o čem s partnerem diskutujeme už dlouho,“ popisuje svůj partnerský milostný život. „Já se raději miluji večer, když před sebou nemám žádnou práci, nemusím nikam chvátat, nic řešit, nečekají mě žádné povinnosti, jako je vaření a uklízení, a můžu se tudíž psychicky i fyzicky mnohem víc uvolnit. On má zase největší chuť na sex po ránu. Z toho vyplývá, že jednou musí ustoupit ten a po druhé ten, jinak bychom se nesešli. Pokud jsem to já, kdo ustupuje, v určitě více než polovině případů orgasmus předstírám.
Jednak chvátám, jak už jsem řekla, a jednak jsem po něm ospalá. Netvrdím, že to není příjemná ospalost, jenomže já si ji prostě nemůžu dovolit. Nemůžu se zavrtat do peřin a zase pěkně usnout. Musím vstát a jít něco dělat. Někomu se možná s orgasmem po ránu začíná den lépe, ale mě ranní orgasmus psychicky a vlastně i fyzicky spíše obtěžuje. Nesoustředím se na něj, nebaví mě, prostě na něj nemám chuť. Stejně bych si ho nevychutnala, tak to řeším předstíráním. A spokojení jsme oba. Já proto, že se nemusím dohadovat s partnerem, že už ho zase odmítám, a partner proto, že dostal, co chtěl.“
Čí je to zásluha?
Jednatřicetiletá Nela říká, že když se s partnerem pohádají, byť to nemusí být hádka vážná, ale jen důraznější výměna názorů, na sex rozhodně nemá ani pomyšlení. Její partner má názor opačný – usmiřování pomocí sexu považuje za ten nejlepší způsob, jak vrátit věci do normálu. Aby se vyhnula dalšímu sporu, často mu vyhoví. Orgasmus ale záměrně nechce. Dokonce ho ani nepředstírá. Proč? „Jsem na něj naštvaná, a proto se mi v tu chvíli příčí prožívat s ním orgasmus. Jak známo, hodně mužů bere orgasmus partnerky jako něco do značné míry svého. Ten můj rozhodně. Má za to, že moje vyvrcholení je především jeho zásluha. Když mám orgasmus, je to pro něj potvrzení, že je skvělý milenec, protože mi ho přivodil. To ho uspokojuje v jeho ješitnosti. Z toho důvodu orgasmus po hádce nechci. Proč bych mu měla potvrzovat, že je skvělý milenec? Ať se příště víc snaží, čímž rozhodně nemyslím sex jako takový. Například by nemusel být tak vznětlivý a nemusel by prosazovat svůj názor za každou cenu, i když mu docházejí argumenty.“
Nela tvrdí, že v žádném případě nejde o pomstu, ačkoli to tak možná vypadá. Stejně jako u Martiny hraje hlavní roli její nechuť. „Je to stejné,“ dodává, „jako když se s někým nepohodnete a on, protože je oproti vám splachovací, přijde, a jako kdyby se vůbec nic nestalo, vám nabídne třeba procházku. Nakonec na ni jdete, ale také se vám nechce smát se jeho historkám, které vypráví. Posloucháte je, ovšem místo smíchu jen zabručíte: ‚Hmm, dobrý…‘ “
Závazek na krku
Samozřejmě se nabízí otázka, jestli tedy s partnerem vůbec nějaký intimní styk mít, když vás obtěžuje, nemáte na něj chuť, není vám příjemný a orgasmus se vám příčí. Není lepší ho odmítnout a milovat se, až když se chuť na něj vrátí? Čistě teoreticky ano. Člověk má určitě víc ze sexu, který ho baví, než ze sexu, který ho nebaví. Co se týče praxe, je třeba rozlišovat, jestli se s dotyčným scházíte buď pouze kvůli sexu, anebo jestli spolu máte nějaký vztah. V prvním případě je snadné sex odmítnout. Nemám chuť a tím to končí – žádný sex nebude. V druhém případě je to podstatně složitější. Zejména jde-li o vztah, o kterém nemluvíme jako o nezávazném, ale jako o partnerském.
Pokud se má z krátkodobého partnerského vztahu stát vztah dlouhodobý, musíme se smířit s tím, že vzájemné ústupky budou na denním pořádku. Bez nich to nepůjde, a jestliže jich nejsme schopní (například proto, že jsme moc mladí, moc idealističtí, moc majetničtí nebo moc dominantní), můžeme se s dlouhodobým vztahem rovnou rozloučit. V sexuální oblasti jsou pak ústupky a kompromisy stejně nutné jako ve všech ostatních oblastech. Někteří lidé mají možná chuť na sex permanentně a jsou schopni a ochotni se milovat prakticky kdykoli a kdekoli, ovšem po několika letech partnerství už jich nebude většina. Aby se nestalo, že se s partnerem kvůli odlišným potřebám nebudete milovat vůbec, což může mít za následek nevěru jednoho z vás (případně obou), nezbude vám než se spolu někdy milovat i v případech, kdy se jednomu z vás zrovna nechce. Ten druhý o tom nemusí vědět.
Odmítání k ničemu
To není podvod. Když s ním jdete na firemní večírek, ačkoli byste nejraději zůstala doma, také ho nepodvádíte. Pochválíte-li svetr, který vám dala matka k Vánocům, přestože je vám už při prvním pohledu jasné, že ho na sebe nikdy nevezmete, a dokonce že si ho ani nezkusíte, rovněž se nedá mluvit o podvodu. Nemáte z toho žádný osobní prospěch. Děláte to jen proto, abyste někomu učinila radost nebo se vyhnula dohadování, které vyvolá další spory a může vyústit i v krizi. Partnerské krize se však překonávají mnohem složitěji než jednorázová nechuť k sexu. A rozhodně se nevyřeší tím, že jeden partner bude druhému permanentně a dlouhodobě sex odmítat. Odmítáte-li, počítejte s tím, že to váš partner jednou nevydrží a najde si milenku, což krizi prohloubí. Jestli na něj navíc bude milá a bude vařit svíčkovou, rovnou se s ním rozlučte. Anebo vraťte do svého vztahu to, co by v něm mělo být. Že orgasmus nechcete, mu neříkejte. Nepochopil by to.
