Doporučujeme

Příběh Agáty Z.: Týraná otčímem

‚Po smrti táty nebyl můj život zrovna idylka. Stalo se mnoho strašných věcí. Není totiž úplně příjemný pocit, když vás nevlastní otec zneužívá a vlastní matka vám nevěří...‘

Už je to pět let, co mi zemřel táta, zůstala jsem sama jen s maminkou. Od té doby to jde s mým životem doslova z kopce. V roce 2008 vyrazil můj otec, vášnivý horolezec, na túru do Alp. Během výstupu na jeden z vrcholů se mu však přetrhlo lano a on zemřel. Když se to přihodilo, bylo mi jedenáct let, takže si to ještě celkem jasně pamatuji. Mamka probrečela celé noci. Nebylo výjimkou, že ke mně přišla a spala celou noc u mě v posteli. Trvalo to snad rok, než se z toho dokázala (alespoň částečně) dostat. Nakonec začala znovu chodit na schůzky. Myslela jsem si, že tím se můj život opět zlepší, ale mýlila jsem se…


Naprostá pohoda...

Přítel, kterého si našla, se z počátku jevil jako milý pán. Byl stejně starý jako maminka a choval se k ní opravdu hezky. Často jsem je potkávala, jak sedí doma u romantických večeří a dlouho si jen tak povídají, smějí se, nebo si pouštějí hudbu a tancují. Měla jsem na Marka smíšené názory. Líbilo se mi, že je mamka opět šťastná a veselá, nicméně on mi připadal podivný. Několikrát jsem si všimla, že se na mě tak zvláštně dívá. Jako bych byla jen věc, jen kus masa nebo otravný hmyz. Před ní se ale choval mile. Smál se, vtipkoval a vypadali jsme jako idylická rodinka. Bohužel jsem tušila, že přijde něco horšího. Na konci roku se vzali. A mně začalo peklo.


...to určitě nebude

Poté, co se vrátili ze svatební cesty, se Markův přístup ke mně naprosto změnil. Snažil se mě vychovávat, jako by byl můj táta. Byl na mě zlý, nikam mě nepouštěl a nic mi nedovoloval. Jedinou mojí útěchou a pomocí, místem, kam jsem se chodila schovat a on na mě nemohl, byl můj basketbalový klub. Tam jsem se cítila v bezpečí. Naneštěstí to zjistil. Zakázal mi i basket, takže mi zbývalo jen chodit tam hned po škole a doufat, že se to nedozví. Dozvěděl. Když jsem po jednom tréninku dorazila domů, začal na mě hroz­ně moc křičet. Maminka nebyla doma, takže jsem tomu musela čelit sama. Běžela jsem za ní, jen co dorazila domů. Nevěřila mi. Zeptala se na to Marka a ten jí naprosto klidně oznámil, že potřeboval s něčím pomoct a já na to zapomněla, takže mi to trochu vyčetl. Mamce tohle vysvětlení přišlo rozumné a dál to neřešila. Takovéhle incidenty se ale stávaly čím dál častěji.



Tohle ještě nestačí?

Až jednoho večera udělal něco, co ještě nikdy předtím. Mamka měla v práci noční směnu a Marek přišel domů kolem sedmé. Byla jsem doma a učila se. Najed­nou jsem uslyšela strašný křik a v tom okamžiku se rozrazily dveře mého poko­je a on vletěl dovnitř. Vlepil mi facku a začal na mě řvát, jak je možné, že jsem nevyndala nádobí z myčky? Následně jsem dostala opět několik úderů a už jsem jen ležela na zemi a brečela. Ani tentokrát mi však maminka nevěřila. Dívala se na mě jako na blázna. Monokl, který se mi objevil na oku, si vysvětlovala jako zranění z basketbalu.


Dlouze očekávaný důkaz má mamka dostala. Po půl roce týrání mě můj ‚otec‘ také znásilnil. Jednoho večera přišel domů opilý. Myslím, že to, co udělal, neplánoval. Prostě chtěl sex a nikdo jiný než já doma nebyl. Vletěl ke mně do pokoje, odtáhl mě od počítače a začal se na mě sápat. Držel mi ruce za zády a pořád mi olizoval krk. Bylo to strašné. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. A ta nejzásadnější byla – kdy už proboha přestane? Hodil mě na postel. Vím jen, že jsem brečela, naříkala a prosila ho, aby mě nechal. Nemělo cenu se bránit. Nedal si říct. Dlouho po tomto aktu jsem jen ležela v posteli a brečela. Nevím, kolik hodin to trvalo. Máma byla pryč, a když se vrátila, ani jsem se jí to nesnažila říct. Stejně by mi nevěřila.


Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu

Je to již šest měsíců, co se tohle všechno stalo. Od té chvíle mě můj ‚otec‘ již dvakrát znásilnil a několikrát zmlátil. A trvalo to půl roku, než mi maminka konečně uvěřila. Realita pro ni byl obrovský šok, ale pak stála ve všem při mě. Marek je nyní ve vězení na pět let nepodmíněně a mamka je opět volná. Prý zatím vůbec necítí potřebu hledat si jiného přítele. A já se konečně cítím svobodná. Chodím se starším mužem, který se ke mně chová ohleduplně, a i přes to, že je mi te­prve šestnáct, mám pocit, že bych s ním chtěla vydržet celý život.



  • Vybrali jsme pro Vás