Pokud jste to někdy v minulosti zkusila, nejste sama. „Anketa mezi šéfy různě velkých společností ukázala, že více než tři čtvrtiny dotázaných se setkávají u svých podřízených s výmluvami a zkoušením triků, jak obejít své pracovní povinnosti,“ komentuje výsledky dotazování Mirek Daněk, ředitel agentury OPENN, která ho provedla s televizní stanicí Spektrum. Dodává, že z výsledků byli opravdu překvapení.
Češi využívají stále stejné triky. Vždyť kdo z nás někdy neřekl, že je nemocný, musí jít k lékaři nebo je přetížený pracovními úkoly, zatímco si na internetu vybíral plesové šaty? Najdou se i kreativnější výmluvy a triky typu: „Káva má na mě uspávací účinky.“, „Pes se doma sám bál.“, „Kocour má deprese.“, „Musím k lékaři dnes, protože se jim rozbil přístroj a zítra by mě již nevzali.“, „Přišla jsem pozdě do práce, protože jsem v tramvaji zjistila, že jsem si doma zapomněla sukni.“ Ať už jsou ale výmluvy jakékoli, ze 70 procent nadřízené nepobaví, ale spíš naštvou. Jasně, k doktorovi určitě musíte, ale jak to zařídit, aby si váš šéf nemyslel, že chcete svou práci odbýt?
Většina zaměstnanců vymlouvajících se na pracovní vytížení je nachytána, jak tráví hodinu na obědové pauze, několikrát denně využívá pauzu na cigaretu a pravidelně brouzdá na internetu. Často si zaměstnanci také vymýšlejí či upravují služební cesty. S rozšířením využívání sociálních sítí se přišlo i na další častý trik výmluvy na nemoc, kdy si lidé ve skutečnosti léčí kocovinu a dávají veselé fotky z večerní party na Facebook a jiné sociální sítě.
Autobus přijel pozdě a cestou na náměstí byla hrozná kolona
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Jenže někdy opravdu kolona je a autobus přijede o tři minuty později, než má. Zajímalo by vás to jako zaměstnavatele? Je povinností každého, aby byl na svém pracovním místě včas. A už vůbec se nehodí vymlouvat se, když máte fixní pracovní dobu. Nezkoušejte to, ani když máte na své místo nastoupit mezi sedmou a desátou, ale pravidelně počítač zapínáte až ve čtvrt na jedenáct. Tolerovat vám to nebudou obzvlášť ve firmě, kde se pracuje na směny a v osm už musíte přebírat telefonní ústřednu nebo otevírat obchod.
Jak příště: Přeřiďte si hodinky o pět minut dopředu a naučte se chodit opravdu včas. Ráno vám pomůže mít připravené oblečení i potřebné věci, které musíte mít v kabelce, udělejte si také pořádek v líčidlech, ať neustále nehledáte ty hnědé linky...
Když je to opravdu tak: „Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. Zůstanu dnes trochu déle a příště se to nestane.“ Nevymlouvejte se na autobusy, nevysvětlujte a neličte báchorky, kterak autobusu prasklo přední kolo nebo tramvaji spadla trolej. Pokud uváznete v koloně a víte, že to do práce nestihnete včas, pošlete šéfovi esemesku a nahlaste mu, o kolik minut se zhruba zpozdíte. Čas raději přeceňte, než podceňte.
Doktor mě ještě poslal na rentgen a pak jsem musela do lékárny
Neříkáme vám, abyste nechodila na preventivní prohlídky. Zaměstnavatel by vám ani v návštěvě lékaře neměl bránit, nikdo ale nemá rád ty, co mají každý týden dostaveníčko u někoho v bílém plášti... Pak už to zavání tím, že si seběhnete i vrátit knížky do knihovny, protože ráno tam nikdy není fronta, nebo si v optice dlouze vybíráte nové brýle. Takové věci, jako je návštěva lékárny nebo vyzvednutí předpisu na antikoncepci nebo očkování proti borelióze, si automaticky nasměrujte mimo pracovní dobu, je to pro vaši pracovní pohodu.
Jak příště: Pokud víte, že váš praktik nepatří zrovna mezi rychlíky a navíc si musíte zajít ještě k očaři, dohodněte si raději se šéfem den dovolené, kdy si nakumulujete do diáře celou
polikliniku.
Když je to opravdu tak: Jestliže už trávíte u lékaře delší dobu, než je běžné, zavolejte svému šéfovi. Nevysvětlujte, proč vás chirurg ještě posílá na rentgen, ale oznamte, že musíte na jisté specializované vyšetření, kde opět ještě nějakou chvíli budete, a že pokud to bude nutné, vyčerpáte si například půl dne dovolené.
Mučili mě na zkoušce půl dne
Pokud si pro své pracovní dobro rozšiřujete vzdělání nebo vám ho zaměstnavatel dokonce doporučil, je od něj fajn, když vás pustí na zkoušku, kterou váš profesor nemůže dělat jindy než v úterý v jedenáct. To, že jste si po zápočtu zašla dát se spolužáky ještě oslavného panáka, už však nezmiňujete. Ještě jste zaběhla vrátit knížky do studovny, která má sice otevřeno do osmi, ale když už jste tam...? I proto jste do práce přišla až ve dvě, kdy už všichni pomalu vypínali mašiny.
Jak příště: Oznamte svému nadřízenému, jak dlouho se na zkoušce zdržíte. Moje známá čas od času přeposlala svému nadřízenému e-mail, ve kterém jí profesor navrhoval termíny a nenápadně k tomu přihodila pár vět: „To je hrůza, mají samé dopolední termíny, zkusím požádat na studijním, jestli by mohli otevřít i nějaké večerní.“ Po zkoušce mastěte přímo do kanceláře!
Když je to opravdu tak: Čekala jste, že napíšete písemku za dvacet minut, stihnete autobus v půl a ve 40 už budete vcházet do kanceláře. Jenže profesor se zrovna rozhodl vysvětlovat v polovině testu, jak se má ten zpropadený příklad počítat. Sotva zavřete školní dveře, zavolejte šéfovi, informujte ho, že už jste na cestě zpět. Příště ho zkuste neprovokovat a raději obětovat svůj volný čas, dokud vám prohřešek nezapomene.
Na personálním jim to strašně dlouho trvá
Běžně běháte po firmě, ale oddělení lidských zdrojů, to je jiné kafe. Nejenže vám tam hned jednoho turka uvaří, ale Marie taky začne líčit o novém koncipientovi v právním oddělení. „A věděla jsi, že jezdí do práce takovým naleštěným novým stříbrným fárem?“ Zapovídat se je fajn, ale nechte si to na večer do vinárny. Myslíte, že vaše šéfová netuší, že Maruška má na každém prstu pět novinek? A tak také tuší, proč vám dohledání té smlouvy trvalo 47 minut.
Jak příště: Předně musíte Marii nebo jinou povídalku (a to i sebe) utnout hned v zárodku. „Co kdybychom zašli po práci vedle do kavárny na čaj? Já končím ve čtyři, v kolik ty?“ To můžete navrhnout, pokud opravdu chcete slyšet novinky z celé firmy nebo probrat, co vám zase váš drahý provedl. Šéfovi můžete přiznat i pravdu. Zmiňte se, že příště už si svoje soukromé věci budete řešit mimo pracovní dobu. A ten den zůstaňte v práci déle.
Když je to opravdu tak: V tomto případě se vyplatí vyjasnit si, jak to opravdu bylo. I pokud váš nadřízený kouká nedůvěřivě, ale mlčí, když se zjevíte s potřebným dokumentem až po hodině, proneste lehce asertivně pár vět: „Johana tu smlouvu hledala v několika šanonech. Nakonec si uvědomila, že spisy z roku 2005 už přesunuly do skladu. Tam už jsme ji našly hned.“
Telefonovala jsem upovídanému klientovi ze Slovenska
Ten účet za služební telefon se řediteli účtárny vůbec, ale vůbec nelíbil. Zatímco jindy je na vaší faktuře sedm set, tentokrát se částka zhruba ztrojnásobila. Kamarádka se prostě potřebovala vypovídat z úmrtí svého králíčka...
Jak příště: Pokud má někdo z vašich přátel trable a chce si povídat, zvažte, jestli není výhodnější zajet za ním osobně. Stejně spolu budete půl hodiny mluvit, tak proč si neudělat povídací večer? Nebo mu navrhněte, zda by nemohl zavolat on vám. Klidně mezi řečí prohoďte, že teď ve vaší firmě faktury více hlídají... Ve firmě se zdvořile omluvte, vyjděte na světlo s pravdou (stačí přiznat soukromý hovor, který se nečekaně protáhl) a rovnou se zeptejte, zda jde suma strhnout z příští výplaty.
Když je to opravdu tak: Tentokrát to nebyla výmluva, ale realita. Pan Piškot z Nitry nejenže řešil fakturaci do každičkého detailu, ale navíc se ještě ptal na plánovaný večírek. A zahraniční hovor není zrovna nejvýhodnější. Ředitele účtárny požádejte, zda by si mohl tento hovor ověřit z výpisu. Pozor ale, aby nebyl jeden hovor pracovní a zbytek soukromý, takže byste si sama naběhla do své pasti!
Číšník nám nebyl schopný přinést účet
Kateřinu jste dlouho neviděla, a tak když vám zavolala, že má v poledne chvilku času, na oběd jste s ní ráda hned vyrazila. Jenže z chvilky byla hodina a kousek! Co teď? Výmluva to rozhodně nespasí.
Jak příště: Raději to řešte předem. Nevymlouvejte se na oběd s klientem ani na neschopného číšníka až po „o“, raději předem požádejte nadřízeného o svolení. Jednoduše se zeptejte, zda byste se mohla uvolnit na oběd s pří-telkyní, která má bohužel čas jen dopoledne. Navrhněte kompenzaci – co kdybyste zítra přišla dříve nebo dokončila tu prezentaci ještě dnes večer doma?
Když je to opravdu tak: Do konce týdne raději sekejte latinu. Oběd si přineste v krabičce a snězte ho za psacím stolem. Váš šéf uvidí, že se snažíte. Chápeme sice, že za neschopného číšníka nemůžete, ale berte to jako poučení pro příště – víte, kde už dveře otevírat nemáte.
Mám střevní chřipku a teplotu, zůstanu doma
Ráno jste se vzbudila a měla pocit, že nezvládnete dojít ani na toaletu. Jenže na vině nebyl včerejší španělský ptáček z kantýny, ale těch pár skleniček, které jste si dala s přáteli u nich doma. A tak není divu, že dojít do práce je opravdu nadlidský úkol. A vymluvit se na střevní potíže je tak snadné... Vždyť vlastně ani nelžete! Jen si dejte pozor, aby vás Petra neoznačila na Facebooku, jak jste tancovala na jejich sedačce s lampičkou na hlavě a bambusem v ruce. Hlavně pokud máte šéfa v přátelích.
Jak příště: Základní pravidlo je organizovat si večírky na víkend! Jen tak se vyhnete trapasům, že budete muset potupně volat do práce, že je vám zle. Řekněte šéfovi pravdu – že jste to přehnala s alkoholem a požádejte ho o den uvolnění, samozřejmě si ale vemte dovolenou. Dobrou taktikou je také požádat o uvolnění třeba do oběda. Pokud nemáte podobné móresy každý týden, měl by to váš nadřízený pochopit a říct vám, ať se raději vyležíte, protože odpoledne už nebudete s myší nic platná. Pokud vám kývne na to, že přijdete po obědě, vezměte si ibalgin, osprchujte se, ještě na hodinku si zdřímněte a opravdu doražte, byť ve značně zbědovaném stavu. Ocení to, že se opravdu neválíte jen tak celý den, byť odpoledne nezvládnete ani jeden hovor s klientem. Navíc uvidí, že se nevymlouváte a netrávíte prima den na nákupech v outletu.
Když je to opravdu tak: Co teď, když vás opravdu zkolila viróza a potřebujete se na pár dní vyležet? Nejlepší je se s nadřízeným poradit. Zavolat mu, říct, jak se cítíte, a zeptat se, zda máte ležet, vzít si neschopenku, dovolenou, nebo riskovat, že nakazíte kolegy. Dobrý nadřízený – pokud jste vy dobrý podřízený – vám opravdu vyjde vstříc!
Další práci už nezvládnu, mám toho moc
Doba je těžká, to si musíte uvědomit. A tak není divu, že vás zaměstnavatel nutí, abyste obsluhovala ještě další dva stoly, když běžně máte na starost jen levou část restaurace. Neměl by ale zneužívat toho, že kolegyně šla na mateřskou a firma není v krizi, takže by místo ní mohl pracovní sílu klidně najmout. Stejná situace platí, když na vás šéf jen kupí další a další úkoly. Jenže tentokrát jste se jen vymluvila, protože máte dost starostí se zařizováním strýčkových sedmdesátin, nebo prostě jen máte pocit, že Tamara má úkolů daleko méně.
Jak příště: Tady není o čem diskutovat. Pokud opravdu máte v pracovní době volnou kapacitu, úkol spadá do vaší kompetence, zapomeňte na zařizování soukromých věcí a kývněte.
Když je to opravdu tak: Domluvte si se šéfem schůzku. Pošlete mu oficiální e-mail, napište mu, co s ním chcete probrat, a důkladně se na to připravte. Neštěkejte na něj hned potom, co vás požádá, abyste obvolala ještě celou jižní Moravu a zjistila, kde mají nejlepší vína, když máte řešit jen jídlo, raději se zeptejte, jak by šla práce lépe zorganizovat a předneste rovnou své návrhy. Když se nad svou pracovní kondicí sama zamyslíte, možná sama od sebe zjistíte, že děláte spoustu zbytečností a práce by vám mohla jít daleko lépe od ruky.
