Proč masturbuje, i když máme pravidelně sex?
Masturbují všichni bez ohledu na to, zda mají, či nemají partnerku. Je to zkrátka v jejich sexuální přirozenosti. Ti, kteří pravidelný sex nemají, masturbují možná častěji, ale ani u těch, kteří žijí ve vztahu, to nijak nesouvisí s kvalitou jejich sexuálního života.
Co vidí tak úžasného na pornografických filmech? A proč je sleduje za mými zády?
Pro muže je pornografie zkrátka extrémně vzrušivá. Je to záležitost funkční a účelová, protože mužská sexuální fantazie je poměrně jednoduchá. Muži mají primitivní potřebu zasunovat svůj penis snad do všech otvorů, které vidí. Emoce nehrají tak velkou roli, jako je tomu u žen. Muže zajímá spíše tvrdá penetrační technika. A to pornografické snímky skvěle splňují. Navíc před padesáti lety se některé praktiky vůbec nepoužívaly, takže jde i o pouhou zvědavost a zájem „dovzdělat se“. Ženy to často berou jako dehonestaci své vlastní sexuality, ale tak tomu ve valné většině případů vůbec není. Sledování pornofilmů může být východiskem z nouze, nicméně to neplatí pokaždé. Někteří muži by si třeba nikdy netroufli požádat partnerku o to, co večer viděli v pornu, a raději o tom jenom potají sní. Záleží také na tom, v jakém jsou spolu partneři sexuálním souladu a jak moc jsou k sobě v této věci otevření. Právě otevřenost je totiž v sexu nesmírně důležitá.
Je pravda, že si v delším vztahu při sexu představuje jiné ženy?
Ano, je to tak. Ale neplatí to jen u většiny mužů, nýbrž i u většiny žen. Proto mají někteří při sexu zavřené oči. Ani na tom však není nic nepřirozeného. Myslet si, že po třiceti letech s jedním partnerem vás ten druhý bude stále eroticky přitahovat, je samozřejmě totální naivita, protože přitažlivost s věkem klesá. Jak říká Milan Kundera – nikdo nejsme erotické nekonečno. Dlouhodobý ideální a harmonický celoživotní vztah je jen iluze. Nic takového pochopitelně neexistuje. Lidé zkrátka žijí ve falešně romantických představách. Jako v pohádkách, které končí svatbou, jenže pak už nevidíme, jak příběh pokračoval dál. Protože dál samozřejmě pokračoval a šlo to z kopce. Každý vztah má zkrátka sestupnou hodnotu a nedá se to jen tak zvrátit.
Mám mu přiznat počet předchozích partnerů? Jaké číslo je už příliš?
Je skutečně lepší si tuto informaci nechat pro sebe. Celoživotní průměr sexuálních partnerů u žen je asi šest až sedm. U mužů je číslo o něco vyšší – dvanáct až patnáct partnerek. To jsou celosvětové statistiky. Nicméně se dá počítat s tím, že muži se většinou více vytahují a uvádějí více sexuálních partnerek, než kolik jich měli ve skutečnosti. U žen je to zase obráceně. Ze své přirozenosti u nich nebývá taková touha se předvádět a chvástat tak jako u mužů. Proto se muži vytahují a ženy zatajují. Mimo to na ženách, které jsou sexuálně hodně aktivní a mají „na kontě“ desítky partnerů, to jde většinou celkem vidět. Samy pak vyhledávají partnery, kteří mají rádi sex, a s nimiž si o tom mohou otevřeně povídat a vyměňovat si zkušenosti.
Proč se mi neustále dívá do výstřihu a skenuje mě pohledem i ve chvílích, kdy se mnou mluví nebo když je to naprosto nevhodné?
Pokud muž není vyloženě trapák nebo nevychovanec, měl by se vám alespoň při prvním pohledu podívat do očí. Nicméně při druhém už pohled na prsa opravdu směřuje. Řekněme, že za to my muži prostě nemůžeme. Máme to takhle dané. Máme sekundární pohlavní rysy, které slouží k tomu, abychom získali partnera. Je to reprodukčně účelová záležitost. Postava ženy ve tvaru lahve od coca-coly – širší boky, větší ňadra a úzký pas jsou v mužích zakotveny. Je to pro ně velké sexuální atraktivum, aby takovou ženu oplodnili. Samozřejmě, že tohle primárně platilo pro prvotně pospolnou společnost, nicméně tyto základní fyzikální aspekty jsou v nás silně zakotveny. Muži se dívají na prsa nebo zadečky žen, ať chcete, nebo ne. Pokud to ale dělají příliš okatě, můžete jim to vrátit, když se jim začnete dívat do rozkroku.
Opravdu jeho přítomnost u porodu nenaruší náš budoucí sexuální život? Skutečně se na mě ještě potom dokáže dívat jako na milenku, nikoliv jenom jako na matku a rodičku?
Je to hodně individuální, ale jsou určité věci, na které jsme sami. Přítomnost u porodu je víceméně módní záležitost, které lidé podléhají. Mohou si to i přát, ale ne vždy to musí přinést něco dobrého. Někdy to muž může později využít i jako záminku k vysvětlení proč už ho žena nepřitahuje. Může jí předhazovat vzpomínky na krev a všechna ta porodní „jatka“. Nicméně hrozí i reálné riziko, že to s atraktivitou ženy v očích muže poněkud zamává. Paradoxně jsou k přítomnosti u porodu natlačeni muži ženami, které si naivně myslí, že to vzájemný vztah upevní a změní vztah k dítěti. Nemám nic proti přítomnosti muže u porodu, ale nemyslím, že je nutné, aby viděl úplně všechno, co z ženy vychází ještě kromě dítěte. Věřím tomu, že se dá těmto detailům vyhnout.
Proč si neustále stěžuje, že doma chodím v teplákách a neupravená, když je na tom úplně stejně? Proč je tak netolerantní, když přiberu, když i on sám má pivní mozol?
Je pravdou, že muži jsou mnohem méně tolerantní, ač jsou na tom po určité době ve vztahu podobně – stávají se odpudivějšími a odpudivějšími... To, že jsou ke vzhledu svých partnerek méně tolerantní, je dáno tím, že ženina atraktivita je založena především na jejím vzhledu. U mužů na vzhledu zase tolik nezáleží, což je nespravedlivé, ale je to bohužel tak. Proto si i odporní pupkáči, kteří se celé dny válejí na kanapi, mohou stěžovat, že ta jejich doma chodí v natáčkách, vytahaném tričku a s maskou na obličeji. Ženská sexuální hodnota klesá daleko více, protože je závislá na atraktivitě. U žen se na vzhled dává hodně. Pro muže není vzhled k navazování nových kontaktů primárně důležitý. Srovnáte-li 45letou ženu s 45letým mužem, tak je na tom muž z hlediska sexuální ceny vše-obecně většinou daleko lépe. Na pěta-čtyřicátníka se kdejaká dvacítka ještě ráda podívá, protože v něm vidí vyzrálost, přístup ke zdrojům a jiné romantické věci... Za pětačtyřicetiletou vrásčitou ženou už se dvacetiletí kluci moc otáčet nebudou. Tak to, bohužel, příroda zařídila.
Jak vnímá moje láskyplné projevy na veřejnosti?
Když je partnerka ozdobou, pak to mužům zase tolik nevadí. Jejich prestiž ve společnosti se většinou řídí atraktivitou partnerky, zatímco společenská prestiž ženy se řídí postavením muže. Tady se opět opakuje to, že ženy jsou na tom co do vzhledu oproti mužům značně v nevýhodě. Když má padesátiletý plešatý muž po svém boku mladou a krásnou ženu, dělá mu to dobře. Pak mu určitě nevadí, když se k němu žena tulí. Je hrdý na to, že je ta žena JEHO a její veřejné projevy náklonnosti jsou mu příjemné. Když ale mluví s nadřízeným a vedle něj stojí svraštělá, pětapadesátiletá obézní příšera, jeho společenská prestiž jde dolů a určitě mu nebude příjemné, bude-li ho taková partnerka hladit na veřejnosti po vlasech a zahrnovat ho polibky. Záleží také na věku a fázi erotické fascinace, která je největší v počátcích vztahu.
Co si skutečně myslí o vyzývavě oblékaných ženách? A proč si vykládá úsměv hned jako flirt?
Pokud je ta žena hezká, tak se mužům vyzývavé oblečení určitě líbí. Nicméně je to zneužitelné na obou stranách. Jsou-li takoví lidé například sami v místnosti, tak tam určité sexuální napětí určitě je. To, že si někdy muži na takovou ženu více troufnou, se samozřejmě nabízí a žena, která se vyzývavě oblékne, s tím musí tak trochu počítat. Žena, která přijde za mužem na deseticentimetrových podpatcích, v síťovaných punčochách, s červeně namalovanou pusou a dlouhými rudými drápy, se asi těžko může situovat do polohy nějaké chudinky a pohoršovat se nad tím, že s ní ten dotyčný flirtuje. Když navíc tato dračice přidá ještě úsměv, milé chování či dokonce lichotku, bere to muž jako jasný signál. Vždyť muži jsou tak ješitní! Ješitnost je jejich hlavní vlastnost. Na druhou stranu jsou ženy také kokety a rády si hrají. Nebuďme naivní. Ženy jsou také pěkné bestie a moc dobře vědí, co s muži dělá, když před nimi zavlní pánví, smějí se jejich vtipům a vyzývavě se na ně dívají. V opačném případě by se měly zahalit a na muže se nedívat ani neusmívat. Jenže ženy chtějí být atraktivní a vnímány jako sex symbol, za kterým se muži otáčejí.
