Na muže pochvaly platí, to ví každá žena. Jsou ješitní, občas (někteří stále) se rádi trochu předvádějí a dělá jim dobře, když si někdo všimne toho, jak jsou v něčem dobří. Z toho důvodu také odborníci na mezilidské vztahy radí, aby se partneři naučili navzájem oceňovat a zařadili pochvaly do běžné partnerské komunikace. Pochvala totiž druhého nejenom potěší, ale také zlepšuje vztah jako takový a může být rovněž nástrojem, pomocí něhož nenápadně a elegantně dosáhneme svého bez křiku a bez výčitek. To ovšem pouze za předpokladu, že chválit umíme.
Levou zadní
Vypadá to jednoduše. Pravda je ale taková, že spoustě z nás dělá pochvala velký problém. Někteří nechválí vůbec, protože – jak sami říkají – to neumějí nebo jsou přesvědčeni, že chválit by se mělo pouze za velké a významné činy a ne za běžné maličkosti. „Přece nebudu partnera chválit za něco, co je jeho povinnost,“ říká pětatřicetiletá Helena. „Ještě by si o sobě začal myslet, že je nepostradatelný. Pochvala za něco, co by měl dělat samozřejmě, mi nejde přes ústa.“ Někteří lidé skutečně nejsou schopni slova chvály vyslovit a často je dokonce rozčiluje, že by to měli dělat nebo že to po nich partner, byť nepřímo, chce. Pak jsou tu tací, kteří chválí, ale špatně nebo poněkud neohrabaně, takže pochvala nepůsobí jako pochvala, nýbrž jako ironie nebo dokonce jako výčitka. Neumějí říct partnerovi, že se mu něco povedlo, ale poznamenají například: „No konečně.“ Případně: „Tak sláva, už jsem myslela, že se toho nikdy nedočkám.“ Tuto poznámku říkají převážně ženy, které dlouho na něco čekají, a většinou ji nemyslí zle. Jenomže muž podobná slova nečte jako pochvalu. Rozumí jim zcela opačně. Pro něj znamenají: „Jiný na tvém místě by to měl hotové už dávno.“
Negativní pochvala
Erika Matějková, autorka knihy Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích, nazývá tento způsob pochvaly negativní pochvalou. Negativní pochvala podle ní patří do takzvané falešné komunikace, která nastává tehdy, když z nejistoty neřeknu, co si opravdu myslím, ale obejdu to a řeknu opačnou ironickou či zesměšňující větu. „Negativní pochvalu použijeme, když chceme partnera pochválit za to, že udělal něco, co nás potěšilo a jemu se povedlo, ale nemáme zároveň dost odvahy to říct přímo. Použijeme tedy opačný větný význam. Může se za tím skrývat naše nejistota, pocit, že se shodím, že se chválou partnera dostanu do submisivnější, poddajnější pozice či že se mi partner vysměje a bude mít nade mnou převahu. Nejčastější důvod, proč nejsme schopni jednoduše partnera či lidi z našeho okolí pochválit, je ten, že to prostě nemáme odposlouchané a zažité z naší původní rodiny, ve které jsme vyrůstali, či ze svého okolí. Zkuste zavzpomínat, zda jste v dětství slýchávali matku, jak otci řekla:
‚Jsem na tebe pyšná, že jsi to dokázal. Ty jsi tak šikovný, že jsi spravil ty dveře.‘ Nemáte náhodou spíš ve vzpomínkách domácí atmosféru spojenou s větami typu: ‚Konečně jsi doma také něco pořádného udělal! To ti to trvalo, než jsi spravil ty dveře, věčně tě musím do něčeho honit!‘ V rodinách, kde komunikace probíhá přímo a ne falešnou cestou, je prostředí bezpečnější, intimnější a klidnější. Naopak v rodinách, kde se používá negativní pochvala, vládne nepohoda, konfliktní či uhýbavé ladění. Často má partner pocit, že i když se bude snažit, tak či tak ho nikdo nepochválí a neocení jeho snahu. Naopak mu bude ukázáno, že to, co dělá, není dostatečné a dobré. Tím se dostáváme do bludného kruhu, kdy je lepší nic nedělat, jen abychom se vyhnuli negativnímu hodnocení či aby nedošlo k otevřenému konfliktu.“
Stručně a jasně
K otevřenému konfliktu však nakonec stejně dojde. Je to nevyhnutelné. Když se váš partner přestane snažit, protože to podle něj nemá smysl, když si stejně nikdy pochvalu nevyslouží, budete na něj naštvaná, že nevykazuje žádnou snahu, a to povede k hádkám. Pokud se snažit bude, ale vy ho namísto ocenění počastujete ironickou, byť dobře míněnou poznámkou typu „no vidíš, že přece jen k něčemu jsi“, naštve se časem on. Přitom je to zbytečné a stačí tak málo. Mluvit na partnera tak, aby z jeho strany nedošlo k mylné interpretaci. Nezapomínejte také, že muži nejsou zrovna dobří ve čtení dvojsmyslů. Když žena chce, aby něco udělali, musí je o to požádat přímo. To platí i pro pochvaly. Není třeba je přechvalovat. Nemusíte kolem nich křepčit s tím, jak jsou báječní, šikovní, jedineční, nejlepší na světě. To by bylo příliš. Tolik přehrávaných emocí najednou by je spíše znervóznilo. Správná pochvala má být milá, upřímná, ale stručná, jasná a vcelku jednoduchá, aby jí váš protějšek rozuměl. Jinak řečeno, když vám udělal něčím radost, řekněte mu, že vám udělal radost.
Když se vám líbilo, jak se v nějaké situaci zachoval, povězte mu, že to od něj bylo hezké. Když vám přinese květinu nebo jiný dárek, odpusťte si lehce ironické: „Ale, čím jsem si to vysloužila, že mi najednou nosíš kytky? Že by se v tobě hnulo svědomí, jak jsi na mě včera vyjel?“ Místo toho ukažte, že máte radost: „To je krásná kytka, díky moc, je to od tebe opravdu milá pozornost.“ Partnerovi tím uděláte radost a zvýšíte pravděpodobnost, že tahle milá pozornost od něj nebude poslední. Kdo by chtěl ale druhému vycházet vstříc, když se mu za jeho snahu dostane pouze a jedině sarkasmu? Chytré ženy vědí, že vhodně zvolená a správně vyřčená pochvala neznamená jenom dveře k přátelství, jak napsal Oscar Wilde, ale je klíčem k tomu, jak nenásilně dosáhnout svého. Tím nemyslíme, že by partnerka měla partnerem nějak manipulovat. Pochvaly zpříjemňují vztah a z otravných činností v domácnosti dělají činnosti snesitelné. Pochvala je vlastně odměna.
Jak na to?
Skládat komplimenty nemusí být snadné. Někdy je třeba se tomu naučit. Zejména pokud pocházíme z prostředí, kde se pochvalou šetřilo jako šafránem.
1. Pokud jste se přistihla, že vyslovit pochvalu je pro vás těžší než ujet padesát kilometrů na kole v horském terénu, pak je třeba se pokusit o změnu.
2. Zkuste přemýšlet, odkud si tento chybný komunikační vzorec nesete. Z původní rodiny, kdy ani rodiče spolu, ale ani s vámi neuměli komunikovat vlídně a přímo? Nebo z nějakého předešlého vztahu, kdy jste si například mohla chybně interpretovat, že vaše pozornost vedla k dominanci partnera, vašemu ponižování a následnému rozchodu?
3. Překonejte počáteční pocit nejistoty, že partner musí chválu vnímat jako něco falešného. Partner může mít akorát tak pocit, pokud tato změna přichází po dlouhých letech, kdy nebyl pochválen, že tím sledujete něco, čemu nerozumí. Může to vnímat trochu s nedůvěrou. Pak je dobré přiznat mu, že jste si uvědomila, že to neumíte a začínáte se to učit. Není proč se stydět za pozitivní změnu.
