Drobná hnědovláska Karolína (* jméno bylo změněno) se ke své neobvyklé „brigádě“ dostala vlastně náhodou. „Jednou večer jsem si na internetu vybírala spodní prádlo. Googlovala jsem slova jako ,sexy‘, ,vzrušující‘ a najednou na mě vyskočil odkaz na erotický kurz s názvem Jak potěšit muže. Zavalilo mě silné vzrušení. Vždycky mě totiž fascinovaly gejši. Zajímalo mě, jak to dělaly, že si dokázaly muže omotat kolem prstu. O víkendu, kdy se seminář pořádal, jsem měla zrovna volno, tak jsem se přihlásila. Tamější dění ale předčilo všechna má očekávání. Cítila jsem, že se ve mně po devíti letech nefunkčního vztahu zase naplno probudila žena. Poprvé v životě jsem zašla do sexshopu a utratila tam za pomůcky sedm tisíc! Moje spolupráce se sex koučkou Julií Gaiou Poupětovou, která kurz vedla, tím ale teprve začala,“ líčí Karolína.
A já se dozvídám, že se na Gaiiných kurzech pravidelně proměňuje v živou erotickou pomůcku, na níž se muži učí, jakými intimními doteky mohou své partnerky potěšit. Neumíte si představit, jak taková výuka probíhá nebo proč se jí Karolína dobrovolně účastní? Rozhodně není žádná exhibicionistka. Působí spíš plaše. Když ji žádám o fotku k tomuto článku, přizná se, že se vůbec nefotí. Nakonec ji přesvědčím alespoň k momentce před kavárnou, v níž jsme si daly sraz. Cvaknout spoušť ale musím já, nikdo cizí. „Věřím, že mužům prostřednictvím kurzu pomáhám, ale oni mně taky. Zkušenost intimní asistentky vnímám jako další šanci, jak se lépe poznat a uklidit si v sobě. Poslední dva roky na sobě dost pracuju. Ve vztazích se mi moc nedařilo a já se teď snažím pochopit proč a poučit se z toho.“
Učitelka sexu
Karolína pochází z menšího severočeského města. Už léta ale žije a pracuje v Praze. Poté, co se v třiadvaceti vrátila z Anglie, kam vyrazila jako au-pair, jí rodné město jednoduše přestalo stačit. „Vystudovala jsem strojní průmyslovku a pak na pedagogické fakultě krátce studovala obor fyzika – dílny. Když jsem ale nastoupila jako učitelka na základní školu, půlrok stačil, abych pochopila, že jsem si měla raději vybrat jiné předměty. Občanku a sexuální výchovu. Bavilo by mě bourat životní stereotypy, které si žáci – povětšinou posbíraní z vesnic v okolí – přinášejí z rodin. Nakonec jsem ze školství odešla do průmyslu, ale spokojenější jsem stejně nebyla. Vstávat v pět ráno, chodit k píchačkám ve fabrice…
Odjet do Británie mi připadalo jako vysvobození, a to i když jsem se do té doby naučila anglicky jen pět lekcí a minulý plus budoucí čas jsem narvala do hlavy až v autobuse. Po návratu z Británie jsem se živila vším možným: prodávala lokomotivy ČKD do Ruska, pracovala pro firmu, která vyváží výtahy do Singapuru, působila v auditorské společnosti, v marketingovém oddělení filmového studia a na čas jsem zakotvila také v reklamce. Tam mě to sice hodně bavilo, ale samotná práce mi uspokojení nepřinášela. Čím dál víc mi připadalo, že postrádá jakýkoliv smysl a že bych byla užitečnější, kdybych radši sázela stromy. V té době jsem se ale dozvěděla, že jedna farmaceutická firma zakládá oddělení pro servis zákazníkům, a já dostala šanci tohle oddělení vybudovat. Vedu ho už dvanáct let. V pracovním životě jsem se po letech našla, ale v osobním životě to nešlo.“
Tělo se probudilo
„Prošla jsem si samými problematickými vztahy a už od pětadvaceti se opakovaly pořád dokola podobné scénáře – buď jsem byla partnerovi úplně oddaná, jenže on mě pořádně nemiloval, anebo mě sice měl rád, ale neustále jsme se hádali. Myslela jsem, že problém vyřeším, když začnu chodit se svým kamarádem. Konflikty dorazily stejně a narození syna celou situaci ještě zhoršilo. Jednou se mě kdosi zeptal, proč zůstávám ve vztahu, který nefunguje. Zalhala jsem, že kvůli dítěti, ale pak jsem se styděla. Věděla jsem, že kvůli malému to nedělám. Odpověď jsem však neznala. Párkrát jsem i vyhledala psychologa, ale pokaždé jsem dostala radu: ,Tak se změňte.‘ Žádný odborník mi už ale neporadil, jak to mám udělat. Nakonec jsme se tedy s partnerem v klidu rozešli, domluvili se na střídavé péči a já začala žít sama. Po čase jsem cítila, že se věci dávají do pohybu. Dokud jsem žila s přítelem, neměla jsem vůbec chuť na sex. Dokonce mě napadalo, že už frigidní zůstanu. Teď jsem zase pocítila sexuální touhu. Tělo se probudilo. A právě v té době jsem se seznámila s Gaiou.“
Dlouhé táhlé pohyby
Karolína se přihlásila na všechny semináře pro ženy, které sex koučka Poupětová pořádá. „Měla jsem krásné dětství, přesto ze mě ale vyrostl člověk, který si moc nevěří a neví, za čím v životě jít. Sebevědomý vztah k sobě a ke svému ženství jsem si začala tvořit až tady, kde se o sexu mluvilo úplně přirozeně. Najednou jsem nechápala, proč kolem erotiky vzniklo takové tabu. Podmínky působit v kurzu zněly: být zdravá, plnoletá a vědět, o jaké kurzy jde. Fakt, že jsem dostala šanci já, beru zodpovědně. Před každou lekcí si na sebe dělám čas. Cvičím, neflámuju. Když se mě muži dotýkají, musím se cítit uvolněně. Nemůžu řešit, že se mi na břiše dělají faldy, nebo být unavená. Jsem tam pro ně, abych jim pomohla, ne abych pitvala své komplexy. Zatímco pánové jsou oblečení, já před nimi ležím nahá. Nepociťuju stud, nemám zábrany. Nejde tu vyloženě o sex, protože ke styku nedojde. Někdy ale přijde řada na velmi intimní situace. Muži se například učí hledat G-bod nebo provádět masáž klína, která povede k orgasmu. Před prvním kurzem jsem spolu s dalšími dobrovolnicemi prošla přípravou. Koučka nám ukazovala doteky a hmaty, které bude účastníkům semináře vysvětlovat. Klienti na začátku projdou teoretickým výcvikem. A proč získané techniky nezkouší rovnou na svých partnerkách??Pravdou je, že každá žena nedokáže poskytnout zpětnou vazbu. Možná ani sama neví, co má od partnera vlastně chtít, natož jak mu svoje přání popsat.“
Obraz mého nitra
„Obdivuju muže, kteří se na kurz přihlásí. Boří zažitý obraz líného chlapa, kterému jde jen o vlastní uspokojení. Snažím se být proto otevřená v tom, co jim říkám, a současně si jejich péči užít. Když na mě vyjde muž, se kterým se sladím, je to fajn. Na začátku se všichni představíme. Je na každém, co o sobě prozradí, vždy ale máme říct, s jakým očekáváním a proč jsme sem přišli. Lektorka pak partnery losuje. Zdraví je na prvním místě, takže pánové si nasazují hygienické rukavice, kdykoliv se dotýkají našich genitálií. Vždycky si potom dopřávám čas na vnitřní hygienu. Rozebírám si, co se mi líbilo, co se mě naopak dotklo a proč jsem měla očekávání, která se nesplnila. Můj názor na klienty totiž není ničím jiným než obrazem mého nitra.“
„Nechápeš – končíš!“
„O ostatních ženách-dobrovolnicích toho moc nevím. Netuším, proč se přihlásily. Dvě jsou jako já nezadané, ale najdete tam i jednu vdanou paní. Až si najdu partnera, určitě pro mě bude těžší v tomhle pokračovat. Možná přestanu, možná ne. Myslím, že by pro něj bylo ale jedině výhodou, že přesně vím, co mi dělá dobře a co ne. Pokud by ale nedokázal pochopit, proč tohle dělám, skončil by u mě on, ne kurzy.“
