Veronika (29) měla všechno skvěle promyšlené. Bude manželkou na plný úvazek a reprezentativním doplňkem svého úspěšného muže. Přitom ještě stihne vystudovat a užívat si jeho štědré kapesné. Netušila, že se karta brzy obrátí a ona bude tou, která potáhne rodinný rozpočet sama. „Poměry u nás v rodině nebyly ideální a mým největším cílem bylo osvobodit se co nejdříve od neustálého křiku rodičů, hádek a sekýrování,“ vypráví Veronika. „Chtěla jsem si už během studií vydělávat, abych se mohla osamostatnit. Když jsem odpověděla na inzerát jedné cestovní kanceláře, ani jsem nedoufala, že by to hned napoprvé mohlo vyjít. Stalo se.“
A nejen to. Už při pohovoru to mezi ní a majitelem zajiskřilo. „Když mě přijal, skákala jsem radostí jako malá holka,“ popisuje. Byla odhodlaná sympatického Lukáše získat stůj co stůj, přestože se dozvěděla od kolegyň, že má dlouholetou přítelkyni. Neuběhl ani měsíc a začali se tajně scházet. Po necelých dvou letech Veronika dosáhla svého. Lukáš ji požádal o ruku a ohlásili zásnuby. „Tehdy se nám ještě dařilo. Pořídili jsme si krásný byt v novostavbě, který jsem skoro celý zařídila. Bavilo mě to, ale mrzelo mě, že Lukáše to ani trochu nezajímalo. Tehdy vztah začal jít z kopce. Myslím, že mu stouply do hlavy peníze,“ vzpomíná Veronika. Krátce po svatbě začala studovat vysokou školu a stále se snažila být vzornou manželkou. „Čím víc jsem však Lukáše zbožňovala, tím hůř se ke mně choval. Nedlouho nato jsem zjistila, že mě s jednou ze svých podřízených podvádí. Zhroutila jsem se,“ vypráví mladá žena, kterou ale největší životní zkouška teprve čekala. V cestovním ruchu zavládla krize. Přihlásily se první finanční potíže, které nakonec vedly nejen ke krachu manželovy firmy, ale i k dluhům.
Práci jsem mu hledala já
Aby pomohla rodinnému rozpočtu, zažádala Veronika o změnu studia na dálkovou formu a začala znovu pracovat, tentokrát na plný úvazek. O to víc ji překvapilo, že její manžel se k hledání nové práce příliš neměl. Většinou polehával doma u televize nebo seděl na internetu. Někdy se dokonce beze slova vytratil na celý den. „Táhla jsem celou domácnost sama a splácela naše dluhy včetně půjčky na byt. Žili jsme doslova od výplaty k výplatě. Navíc jsem se snažila Lukášovi pomoct najít práci. Odpovídala jsem za něj na inzeráty, rozesílala životopisy, psala motivační dopisy... Jenže jemu nebylo hned tak něco dobré. Když už šel na pohovor, vrátil se s tím, že za takové peníze tedy rozhodně dělat nebude. Jindy pro něj zase práce nebyla dostatečně zajímavá,“ krčí rameny Veronika. „Když jsem mu domlouvala, okamžitě se na mě utrhl a začal mi předhazovat, jak mě léta živil a já mu budu mít ještě dlouho co oplácet,“ vybavuje si. Navíc zjistila, že se její manžel stále nevzdal milenky, dokonce si ji v její nepřítomnosti vodil domů. „Zní to nepochopitelně, ale pořád jsem ho milovala a doufala, že to nějak překonáme. Stokrát přísahal, že bokovku ukončil a začne znovu pracovat, ale byly to jen plané sliby. Já byla uštvaná a vystresovaná a on se prostě jen tak vezl.“
Lukáš nakonec dobře placené místo získal. Krátce nato si však sbalil kufry a odstěhoval se za mladší milenkou. „Byt kromě nábytku mi nechal, stejně jako dluh, který na něm ještě visel,“ dodává Veronika. Nakonec finanční situaci i rozvodové vyrovnání zvládla jen s pomocí své rodiny. Přiznává, že v dalších vztazích už přistupovala ke společným investicím víc než opatrně.
Ženy se spasitelským syndromem
Veronika udělala stejnou chybu jako spousta žen v její situaci. V krizi chtěla partnerovi dokázat, že při něm bude stát i ve zlých časech. Jistě, tak by to přece mělo být. Ovšem jen ve chvíli, kdy to partner dokáže ocenit. „Dokázala jsem se smířit s tím, že přišel o práci, ale vadilo mi, že mi nepomohl ani v domácnosti a peníze ode mne bral jako samozřejmost,“ rekapituluje dnes Veronika.
A experti na lidské duše její zkušenost jen potvrzují. Zvedají varovný prst před ‚spasitelstvím‘, k němuž ženy velmi rády inklinují. Hranice mezi slibem ‚v dobrém i zlém‘ a nebezpečným sebeobětováním je totiž nesmírně tenká! Máte vůbec šanci poznat, kdy jste se z podporující partnerky proměnila ve služku a živitelku? Přijít o práci je snadné, stát se to může každému, důležité ovšem je, jak se partner k situaci postaví. Ten zodpovědný se snaží pomoci, kde to jde, například ochotně přebere starost o domácnost a o děti. „S něčím takovým jsem u Lukáše nemohla vůbec počítat,“ uzavírá svůj příběh Veronika, která se svým současným přítelem již společný účet nemá. „Oběma nám vyhovuje, že si nemusíme navzájem nic zdůvodňovat. O výdaje na domácnost se ale spravedlivě dělíme.“
Nešetřil jen na své ex
O partnerské rovnoprávnosti nemůže mluvit ani pětačtyřicetiletá Marcela z Brna, ředitelka bankovní pobočky. Ta však z počátku byla ve zcela jiné situaci. Se stejně starým Michalem se dala dohromady na třídním srazu gymnázia. „Vždycky se mi líbil, ale on byl nejobletovanější kluk ze školy a já šedá myška,“ usmívá se při vzpomínkách Marcela s tím, že tehdy ještě pro místního krasavce nebyla zajímavá. Brzy po vysoké škole oba navlékli snubní prsteny. Znovu se viděli až po dvaceti letech a to už z ní Michal nemohl spustit oči. „Byla jsem rozvedená, on stále ženatý, ale svěřil se mi, že není šťastný. Váhala jsem, ale brzy jsem se do něj zbláznila zase jako puberťačka. Tentokrát mé city opětoval,“ vypráví Marcela. Se svým idolem se scházela tajně a vyhovovalo jí to, o společné budoucnosti se nikdy nebavili. Zlom nastal, když jí Michal oznámil, že zažádal o rozvod.
„Byl to šok, nečekala jsem to, ani se o tom se mnou neporadil. Nevěděla jsem, jestli mám mít radost, nebo strach. Moji dva synové o Michalovi ještě ani nevěděli,“ vypráví Marcela. Protože měla vlastní zařízený byt a nadstandardní plat, nestarala se o to, jak se Michal s manželkou finančně vyrovná. Dokud nezjistila, že jí nechal byt i auto a souhlasil s alimenty, které spolkly víc než polovinu jeho platu. „Přišel ke mně jen s kufrem,“ říká Marcela, která si po dvou letech není jistá, zda má jejich vztah ještě budoucnost.
„Michal si rychle zvykl, že na můj účet jdou nákupy, doplatky za elektřinu či vodu. Kamkoliv jdeme, nechá mě za sebe platit, nenabídl se, ani když jsme slavili výročí našeho seznámení,“ posteskne si Marcela. Ve snaze vyhnout se jedovatým komentářům dokonce tají některé své výdaje, například za kadeřníka nebo oblečení. „Připadám si jako v pasti. Nechci ale, aby mi jednou vyčítal, že opustil rodinu a já jsem ho zradila,“ prozrazuje. Uvědomuje si, že nežije v plnohodnotném vztahu. Najde odvahu ho ukončit? To prý zatím neví...
